Tyto 3 staré figurky Šmoulů dnes sběratelé vykupují od 25 000 Kč do 300 000 Kč. Máte je doma?
Když se v 70. letech valily z výrobních linek Schleich a Ferrero miliony modrých figurek, nikdo netušil, že právě ty „pokazené“ kusy budou jednou nejcennější. Šmoula nočního hlídače s bílými kalhotami a čepicí patří mezi legendy sběratelského světa – ale jen pokud má tu správnou „chybu“.
Záhada tmavě modrého odstínu
Na první pohled vypadají všechny figurky Šmoulů stejně modře. Jenže pro zasvěcené sběratele existuje zásadní rozdíl mezi běžnou produkcí a vzácnými variantami s takzvaným tmavě modrým plastem. Nejde přitom jen o optický dojem.
Rozdíl spočívá v samotném složení materiálu. Figurky se vyráběly z poly(vinylchloridu) – PVC – a právě v něm se skrývá klíč k záhadě. U vzácných variant experti identifikovali odlišnou koncentraci modrého pigmentu, pravděpodobně ftalocyaninové modři, ale hlavně jiné rozložení pigmentových částic v polymerní matrici. To ovlivňuje index lomu světla a výslednou sytost odstínu.
„Možná byla použita jiná šarže barviva, nebo dokonce mírně odlišné typy plastifikátorů či stabilizátorů,“ vysvětlují odborníci. Tyto drobné změny vedly k rozdílům ve fyzikálních vlastnostech – hustota PVC se typicky pohybuje mezi 1,25 a 1,45 g/cm³, a právě odchylky v tomto rozmezí mohou prozradit původ figurky.
Za figurku až 300 000 Kč
Absolutním králem sbírek je takzvaný Šmoula noční hlídač, ovšem v naprosto specifickém provedení. Zatímco běžná figurka má kalhoty a čepici bílou, ta nejcennější verze je vyrobena z tmavě modrého plastu a její detaily jsou pouze domalovány. Tato varianta vznikla jako testovací série a do prodeje se jich dostalo jen naprosté minimum. Pokud držíte v ruce figurku, která je na místech, kde bývá bílá, „prošoupaná“ na modrý podklad, držíte v ruce svatý grál Kinder vajíček. Cena za zachovalý kus se v aukčních síních šplhá až k hranici 300 000 korun, což z něj dělá jednu z nejdražších hraček světa.
Dalším neuvěřitelným úlovkem je Šmoula s píšťalkou, který na první pohled nevypadá nijak výjimečně. Trik je však opět v barvě materiálu. Naprostá většina těchto figurek byla vyrobena z bílého plastu a následně nabarvena na modro. Existuje však extrémně vzácná série, kde je to přesně naopak – figurka je odlitá z modrého plastu. Tato drobná odchylka, které si laik ani nevšimne, dělá z obyčejné hračky sběratelskou raritu v hodnotě přesahující 120 000 korun. Sběratelé zkoumají každý milimetr barvy, aby zjistili, zda se pod ní neskrývá ten správný odstín modrého plastu.
Třetici nejvzácnějších uzavírá Šmoula kuchař. U něj nejde o barvu plastu, ale o příslušenství, které se během let nejčastěji ztrácelo. Tento Šmoula drží v ruce lžíci, která byla u běžných kusů vyrobena z mléčně bílého plastu. Existuje však varianta, u které je lžíce vyrobena z čirého, průhledného materiálu. Právě tato „průhledná lžička“ mění pětikorunovou figurku v poklad, za který jsou nadšenci ochotni okamžitě zaplatit kolem 25 000 korun. Je to fascinující důkaz toho, že v hračkářském světě rozhodují o bohatství ty nejmenší detaily, které by neznalé oko snadno přehlédlo.
Forenzní metody v rukou sběratelů
Jak se ale pozná, že figurka skutečně pochází z konce 70. let a není moderním padělkem? Dnešní špičkoví sběratelé používají metody, které by obstály v kriminalistické laboratoři.
Infračervená spektroskopie (FTIR) patří mezi nejpřesnější nástroje. Pomocí infračerveného záření zkoumá molekulární vibrace materiálu a vytváří unikátní „otisky prstů“ plastu. Díky této metodě lze rozlišit nejen typ polymeru, ale i přítomnost různých aditiv a pigmentů. Další klíčovou metodou je měření hustoty hydrostatickým vážením – různé varianty plastů mohou mít nepatrně odlišné hustoty, což slouží jako další vodítko k autentifikaci.
Anatomie chybotisku
Co přesně dělá z obyčejné figurky vzácný „chybotisk“? V případě Šmouly nočního hlídače jde především o způsob, jakým byly naneseny bílé kalhoty a čepice. Běžná produkce využívala přesné maskování a automatizovaný nástřik barvy. U chybotisků však došlo k odchylkám, které dnes paradoxně zvyšují jejich hodnotu.
Procesní chyby mohly mít různé příčiny. Chybné nasazení maskovací šablony – maska zakrývající oblasti, které neměly být obarveny, mohla být posunuta, poškozená nebo zcela chybějící. Porucha stříkacího zařízení – ucpaná tryska, nesprávný tlak nebo chyba v programování stroje vedly k nerovnoměrnému nanesení barvy. A pak tu byla lidská chyba – v tehdejších továrnách byla velká část práce manuální a momentální nepozornost pracovníka mohla vytvořit neopakovatelný artefakt.
Spekuluje se také o tom, že některé chybotisky vznikly během experimentálních výrobních šarží nebo testování nových metod barvení, které se nikdy nedostaly do sériové výroby.
Skryté značky prozrazují původ
Sběratelé se stali mistry v hledání identifikovatelných rozdílů. Vzácné varianty často vykazují specifické otisky forem – i nepatrné opotřebení, malé bublinky v plastu nebo mikroskopické škrábance mohou být jedinečné pro danou výrobní šarži. Na spodní straně figurek se nacházejí datumové kódy nebo čísla forem, které udávají původ a datum výroby.
Zajímavé je, že oficiální výrobní specifikace od Schleichu nebo Ferrera, které by popisovaly tyto varianty, jsou veřejnosti prakticky nedostupné. Buď se ztratily v archivech, nebo zůstávají obchodním tajemstvím. Absence dokumentace jen zvyšuje mystiku – a cenu – těchto figurek.
Jak probíhá ověřování na aukcích
S rostoucími cenami se ověřování pravosti stalo klíčovým. Na mezinárodních sběratelských aukcích probíhá komplexní proces zahrnující vizuální expertizu pod silným zvětšením, materiálovou analýzu pomocí FTIR spektroskopie, prověřování provenience – tedy historie figurky a jejích předchozích majitelů – a porovnání s databázemi známých variant.
Komunita sběratelů vytvořila rozsáhlé online databáze a tištěné katalogy, například Smurf Collectors Encyclopedia. Tyto zdroje obsahují fotografie, detailní popisy, identifikační znaky a cenové odhady pro tisíce variant. Jsou neustále aktualizovány s novými objevy z celého světa.
