Tuhle blbinku měla každá babka ve vitríně. Kdo nerozbil sukničku, může dnes chtít až 30 000 Kč
To, čemu lidově říkáme krajkový porcelán, je ve světě známé především jako Dresden Porcelain nebo také „tull-porzellan“. Nejde o žádný odlitek z formy, jak by se mohlo na první pohled zdát. Technika výroby těchto figurek je fascinujícím spojením precizního řemesla a fyzikálních zákonů.
Postup byl v podstatě geniálně jednoduchý, ale neuvěřitelně náročný na trpělivost. Skutečná textilní krajka nebo tyl se namočily do tekuté porcelánové hmoty (tzv. břečky neboli šlikru). Následně se tato namočená látka ručně aranžovala a vrstvila na porcelánové tělo figurky. Když se pak soška vložila do pece a teplota dosáhla více než 1 300 stupňů Celsia, došlo k magickému procesu. Původní textilní vlákna zcela shořela, ale porcelán, kterým byla nasáklá, ztvrdl a zachoval si přesnou strukturu původní krajky. Výsledkem je neuvěřitelně detailní, ale také extrémně křehká keramická síťka, která reaguje i na silnější průvan.
Historie, která začala v Míšni a rozkvetla v Durynsku
Ačkoliv se těmto figurkám často říká „drážďanské“, kořeny této techniky sahají do nedaleké Míšně, kde se s porcelánem experimentovalo už od roku 1710. Skutečný boom krajkového porcelánu však nastal v polovině 19. století, kdy se výroba rozšířila do oblasti Durynska. Právě tamní manufaktury jako Sitzendorf, Unterweissbach, Volkstedt nebo Müller & Co. dovedly techniku k dokonalosti.
Každý z těchto výrobců měl svůj specifický styl a vlastní značení, které dnes určuje cenu na trhu. Zatímco některé figurky byly masovou produkcí pro měšťanské domácnosti, jiné kusy byly vyráběny jako zakázkové solitéry pro šlechtu. V českých zemích se tyto figurky staly symbolem určitého sociálního statusu – mít ve vitríně „krajkáčku“ znamenalo, že rodina dbá na estetiku a dokáže ocenit jemnou práci.
Proč je „nepoškozená suknička“ tak vzácná?
Hlavním nepřítelem krajkového porcelánu není jen čas, ale především úklid. Stačilo neopatrné ometání prachu prachovkou nebo příliš horlivé mytí a jemná očka porcelánové krajky se nenávratně vylomila. Jakmile je struktura krajky narušena, hodnota figurky pro sběratele prudce klesá. Opravy jsou totiž téměř nemožné – porcelán nelze „doplést“ a lepení je u takto jemných detailů vždy vidět.
Sběratelé hledají kusy v tzv. kabinetním stavu, což znamená, že figurka vypadá přesně tak, jako když před sto lety opustila pec. Pokud má dáma všechny prsty, neulomený vějíř a její sukně nemá jediné vyštípnuté očko, držíte v ruce poklad. Právě tato extrémní náchylnost k poškození je důvodem, proč se do dnešních dnů dochovalo tak málo perfektních kusů.
Tržní realita: Od stovek po desetitisíce
Možná si říkáte, kolik může taková věc z vetešnictví nebo po babičce skutečně stát. Rozptyl cen je obrovský. Běžné, menší figurky z pozdější produkce (cca polovina 20. století) se na aukčních portálech prodávají v rozmezí 1 000 až 4 000 Kč. Jsou milé, dekorativní, ale sběratelsky méně zajímavé.
Skutečný zájem však vzbuzují velké figurální skupiny – například scény z plesů, dámy hrající na klavír nebo kočáry tažené koňmi. Pokud se jedná o značkový kus z renomované manufaktury (např. starý Volkstedt nebo Meissen) z období přelomu 19. a 20. století, cena se šplhá do závratných výšin. U špičkových, bohatě zdobených děl s neporušenou vícevrstvou krajkou není částka 30 000 Kč žádnou výjimkou. Na zahraničních aukcích se unikátní kusy draží i za tisíce eur.
Jak poznat, co máte doma?
Pokud jste v pozůstalosti našli podobnou figurku, první cesta by měla vést k její spodní straně. Hledejte modré nebo zlaté značky pod glazurou. Často jde o korunky, zkřížené meče nebo písmena (například „N“ s korunkou, což značí Capodimonte styl, nebo písmeno „S“ pro Sitzendorf).
Důležitým faktorem je také detail obličeje. Kvalitní krajkový porcelán má ručně malované oči a rty s precizností miniatury. Levnější kopie mívají obličeje „rozpité“ nebo jen naznačené. A samozřejmě se podívejte na samotnou krajku – čím více vrstev má a čím je jemnější, tím je pravděpodobnější, že jde o hodnotný kus.
Péče o porcelánové dědictví
Máte-li to štěstí a vlastníte nepoškozený kousek, zapomeňte na tekoucí vodu nebo hadříky. Odborníci doporučují pouze jemný fén se studeným vzduchem k odfouknutí prachu nebo velmi měkký štětec z přírodních chlupů. S krajkovým porcelánem by se mělo manipulovat minimálně a nejlépe v bavlněných rukavicích, protože i mastnota z prstů může na porézní krajce zanechat stopy, které časem ztmavnou.
Tato „blbinka z vitríny“ je dnes vnímána jako ukázka zanikajícího řemesla, které už dnes nikdo v této kvalitě a masovém měřítku nevyrábí. Je to důkaz, že krása může být neuvěřitelně křehká a že trpělivost našich babiček, které tyto sošky desítky let chránily před zkázou, se dnes může proměnit v zajímavý finanční bonus. Pokud tedy doma máte nepoškozenou krajkářku, rozhodně ji nevyhazujte – je to jeden z mála předmětů, jehož cena s každým dalším „přeživším“ rokem jen poroste.
