Tahle potravina ničí srdce úplně nejvíc. V Německu by ji nedali ani psovi

Natvrdo uvařené vajíčko zabalené v ubrousku, krajíc chleba s tlustou vrstvou masové pomazánky a k tomu lahvové pivo – takhle vypadá tradiční česká svačina, kterou si bereme na výlety, chalupy nebo prostě jen na stavbu. Konzervované paštiky se u nás prodávají po celá desetiletí a jejich popularita stále neklesá. Pro starší generaci představují kus nostalgie, pro mladší rychlou večeři po práci. Málokdo si ale uvědomuje, co vlastně konzumuje.

Za našimi západními hranicemi by nad obsahem běžných českých masových konzerv jen nevěřícně kroutili hlavou. Tamní přísná měřítka na čistotu surovin a složení potravin staví tuzemské výrobky do velmi nevýhodného světla. A ještě méně pochopení mají kardiologové, kteří vidí v pravidelné konzumaci těchto produktů přímou cestu k vážným onemocněním srdce a cév.

Od stavby po filmové plátno

Obliba masové pomazánky v malých plechovkách má kořeny hluboko v minulém století. Během éry Československa se stala symbolem dostupné a syté stravy pro pracující lidi. Nevyžadovala chlazení, snadno se přenášela a spolehlivě zaháněla hlad – ideální kombinace pro dělníky na stavbách i lesní dělníky. Právě díky těmto vlastnostem se paštika přirozeně zapsala do české kultury.

Objevila se dokonce v řadě známých filmů, kde dokonale podtrhávala atmosféru obyčejného života a venkovského prostředí. Nejznámější tuzemskou paštiku Májku uvedl v roce 1965 na trh tehdejší národní podnik Seliko a stala se ikonou své doby. Zvyk sáhnout po hliníkové vaničce přetrval dodnes, přičemž nejvěrnější konzumenty má stále mezi staršími ročníky a muži. Výrobci navíc neustále experimentují s různými příchutěmi, přidávají bylinky nebo kapku koňaku či jalovec, aby klasiku trochu oživili.

Co se skutečně skrývá pod víčkem

Skutečný problém nespočívá v samotné myšlence rozmělnit maso a játra do jemné konzistence. Ve francouzské gastronomii představuje paštika špičkovou delikatesu připravovanou z prvotřídních surovin. V českém masném průmyslu se z ní ale často stal způsob, jak zpracovat méně hodnotné části masa.

Průmyslově vyráběná paštika bývá směsí levných odřezků, kůží, sádla a jen velmi malého podílu skutečné svaloviny a vnitřností. Aby hmota držela pohromadě, dobře vypadala a dala se snadno roztírat, přidávají se zahušťovadla, mouka a rostlinné škroby. Z pohledu lidského organismu představuje pravidelná konzumace takových směsí poměrně velkou zátěž.

Základním stavebním kamenem většiny levných paštik je vysoký obsah nasycených tuků. Nadbytek těchto tuků v dlouhodobém horizontu přispívá ke zvýšené hladině cholesterolu v krvi, což vede k usazování plaku v cévách a zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění. Dále je tu obrovské množství soli, které slouží nejen k dochucení, ale také jako základní konzervační prvek.

Nadměrný příjem sodíku zatěžuje ledviny a přímo souvisí se vznikem vysokého krevního tlaku. Když se k tomu připočtou ještě dusitany a umělá barviva, které zaručují lákavou růžovou barvu a dlouhou trvanlivost, není divu, že kardiologové vidí v pravidelné konzumaci levných masových konzerv vážné zdravotní riziko.

Proč Němci kroutí hlavou

Právě kvůli těmto technologickým postupům a toleranci k náhražkám se na naše výrobky dívají sousedé v Německu s takovým despektem. Německý trh je známý velmi přísnými potravinářskými normami, důrazem na přesný původ surovin a minimální tolerancí k laciným plnidlům.

Tamní obdobu paštiky, známou jako Leberwurst (játrovka), upravuje oficiální kniha potravinových standardů Deutsches Lebensmittelbuch. Ta striktně definuje povinný podíl jater mezi 10 a 30 procenty a zakazuje vybrané levné plnidlo. Výrobek, v němž maso a játra tvoří jen zlomek obsahu a zbytek tvoří voda, škrob a tuková emulze, by tamní zákazník jednoduše nekoupil. V zemi s vysokou kulturou uzenářství jsou výrobky postavené na náhražkách vnímány jako něco, co vůbec nepatří do lidského jídelníčku.

Jak poznat kvalitní paštiku

To ovšem neznamená, že se v obchodech nedá najít poctivý výrobek. Paštika sama o sobě nemusí být škodlivá, pokud se vyrobí podle tradičních receptur bez zbytečné chemie. Důležité je nepodléhat dojmu, že kvalitu určuje pouze vysoká cenovka nebo známé jméno výrobce. Časté spotřebitelské testy ukazují, že i mezi cenově dostupnějšími variantami se najdou produkty, které mají vysoký podíl masa a jater a vyhýbají se zbytečným přísadám.

Klíčem k rozumnému nákupu je pozorné čtení zadní strany obalu. Dobrá paštika by měla mít co nejkratší seznam ingrediencí. Pokud na prvních místech figuruje vepřové či drůbeží maso a játra namísto vody, sádla a kůží, jde o dobré znamení. Výrobek by se měl obejít bez chemických konzervantů, škrobů a umělých aromat.

Pokud si člověk takovou kvalitní variantu dopřeje s mírou a doplní ji čerstvou zeleninou, nemusí se své oblíbené svačiny bát. Rozhodně se však vyplatí opustit zvyk kupovat nejlevnější konzervy po celých kartonech jen proto, že jsme na to byli zvyklí celá desetiletí.