Za socialismu po nich neštěkl ani pes. Teď vám sběratelé urvou ruce a 15 000 Kč za kus je málo
V dobách hlubokého socialismu byla Mototechna symbolem všeho, co se točilo kolem kol. Byl to národní podnik, který měl pod palcem prodej aut, motocyklů i náhradních dílů. Jejich cedule nebyly designovým výstřelkem, ale strohou nutností. Musely být vidět, musely něco vydržet a musely jasně říct: „Tady dostanete svíčky do Trabanta (možná) a tady se zapisuje do pořadníku na Favorita.“
Smalt byl pro tyto účely ideální technologií. Jde v podstatě o sklovitou taveninu nanesenou na kovový podklad a vypálenou při teplotách kolem 800 °C. Výsledkem je povrch, který je extrémně odolný vůči korozi, UV záření i kyselým dešťům. Právě proto ty cedule, které přežily desetiletí na fasádách prodejen, vypadají i dnes po umytí jarem jako nové. Tedy pokud do nich z nudy nestříleli kluci ze vzduchovky.
Proč po nich „neštěkl ani pes“?
Po roce 1989 nastala éra velkého úklidu. Všechno, co připomínalo staré pořádky, letělo do šrotu. Mototechna prošla transformací, staré prodejny se privatizovaly a noví majitelé chtěli moderní plastové poutače a svítící neony. Tisíce smaltovaných cedulí skončily v kovošrotu, na skládkách, nebo v lepším případě jako záplaty na díry v plotě u králíkárny. V té době měly hodnotu kusu plechu a nikdo netušil, že se jednou stanou investičním artiklem.
Zlom přišel s vlnou retro-nostalgie a nástupem sběratelství zaměřeného na technické památky. Lidé, kteří si dnes zařizují stylové garáže, dílny nebo „man caves“, chtějí autenticitu. A nic neřekne „tady bydlí veteránista“ lépe než originální cedule Mototechna.
Trh, kde 15 000 Kč je jenom začátek
Pokud dnes narazíte na inzerát s prodejem originální cedule, připravte si peněženku. Cena 15 000 Kč za zachovalý kus je v současnosti považována za férový základ, nikoliv za strop. U vzácnějších variant, velkých formátů nebo cedulí v tzv. „půdním stavu“ (téměř bez poškození) se částky běžně šplhají k 25 000 až 40 000 Kč.
Co určuje cenu?
- Stav smaltu: Každý „oťuk“ (místo, kde se smalt odštípl až na kov) snižuje cenu. Nejvíce se cení ty, které mají neporušené rohy a okolí montážních otvorů.
- Lesk: Pokud je smalt matný a „vyžraný“ od dlouhodobého působení vlivů, cena klesá. Sběratelé milují ten zrcadlový odlesk, který připomíná sklo.
- Grafika: Klasické logo s ozubeným kolem a nápisem Mototechna je sice nejběžnější, ale také nejžádanější. Existují různé barevné mutace nebo exportní verze, které jsou pro fajnšmekry svatým grálem.
- Rozměr: Obří cedule, které visely na hlavních budovách krajských správ, jsou logicky dražší než malé tabulky označující prodejnu náhradních dílů.
Pozor na repliky: Není všechno smalt, co se blýská
S rostoucí cenou se logicky objevil i nešvar – padělky a repliky. Dnes není problém nechat si vyrobit novou ceduli, která vypadá skoro jako ta z roku 1960. Jak je poznat?
- Váha: Starý smalt je poctivý kus železa. Repliky jsou často na tenčím plechu.
- Vrstvení: U originálu při pohledu z úhlu uvidíte, že jednotlivé barvy jsou na sobě navrstvené. Nápis je fyzicky „výš“ než podklad.
- Zadní strana: Staré cedule mají zadní stranu ošetřenou tzv. šedým nebo černým základním smaltem, často s viditelnou krupicí. Repliky bývají zezadu prostě jen šedě nalakované nebo čisté.
Investice, nebo vášeň?
Investovat do smaltu se dnes jeví jako bezpečnější sázka než některé akcie. Na rozdíl od papírových peněz nebo digitálních čísel si na tu ceduli můžete sáhnout, a hlavně – už jich nikdy nepřibude. Každý kousek, který někdo najde při vyklízení staré stodoly, je malým svátkem pro celou komunitu.
Není to ale jen o penězích. Je v tom kus estetiky průmyslového designu 20. století. Mototechna měla grafickou identitu, která byla jednoduchá, čitelná a z dnešního pohledu neuvěřitelně stylová. Pro mnohé majitele veteránů značek Škoda, Tatra, Jawa nebo ČZ je vlastnictví takové cedule logickým završením jejich renovačního úsilí.
Takže pokud se vám náhodou v kůlně pod nánosem prachu válí modrý plech se žlutým nápisem, rozhodně ho nečistěte drátěným kartáčem a už vůbec ho nevyhazujte. Máte v ruce artefakt, který přežil režim, přežil divoká devadesátka a dnes je symbolem doby, kdy se věci dělaly tak, aby vydržely věčnost. Smaltovaná cedule Mototechna je dnes prostě víc než jen reklama – je to kus naší historie, za který jsou lidé ochotni zaplatit královské peníze.
Technické okénko: Proč je smalt tak drahý?
Výroba smaltované cedule není jen o natření plechu barvou. Je to složitý technologický proces, který vyžaduje preciznost.
- Příprava plechu: Musí být dokonale odmaštěn a očištěn, často mořením v kyselině.
- Základní vrstva: Nanáší se základní smalt, který zajistí přilnavost k oceli. Poté následuje první výpal.
- Krycí vrstvy: Každá barva se nanáší samostatně (často pomocí šablon) a každá barva znamená další průchod pecí.
- Ruční práce: I když se jednalo o sériovou výrobu, podíl lidské práce byl obrovský. Každá cedule je tak v podstatě originálem s drobnými odchylkami.
Právě tato pracnost a trvanlivost materiálu jsou důvody, proč se k technologii smaltu dnes vracejí i luxusní značky nebo výrobci uličního značení v historických centrech měst. Ale tu patinu, tu „vůni“ starých garáží a benzínu z doby, kdy litr stál pár korun, tu moderní výrobě prostě nevtisknete. To má jen ten starý originál z Mototechny.
