Sněženky a machři po dvaceti letech aneb jak přežít školní sraz
Co vás čeká na školním srazu
Nejdrsnější „srážkou s realitou“ bývají srazy se základní školou. Zpočátku se řada lidí těší, jak si nostalgicky zavzpomíná na časy bezstarostného mládí.
Má to však poměrně zásadní trhlinu: Na základní škole jste byli dětmi a po letech, někdy i desítkách let, jste každý zcela jinde. Své spolužáky tak možná vůbec nepoznáte: Z třídního klauna je distingovaný manažer v perfektně padnoucím obleku a z krásky, po které kluci šíleli, životem unavená dáma.
Navíc je pravděpodobné, že závan starých časů nebude stačit k tomu, abyste si měli o čem povídat. V jedné školní třídě se sejdou různé osobnostní typy, které by se za jiných okolností nejspíš nepotkaly a pokud ano, neměly by si co říct.
Školní srazy se tak z nedostatku jiných témat mnohdy zvrhnou ve výkladní skříň osobních úspěchů. Řeší se, kdo má kolik dětí, kolik vydělává, co prožil, kam odcestoval, jak úžasnou práci má, jak drahé auto či jak velký byt si pořídil.
Proč se na školní srazy nakonec těšit?
Se sebevědomím méně odolných jedinců to může poněkud zacloumat, ale pamatujte si, že nic není ideální a neúspěchy se chce prezentovat jen málokdo. I vaši dokonalí spolužáci mají určitě nějakého toho kostlivce ve skříni.
Jak tedy bez úhony celou akci ustát? Berte jej jako společenskou událost, která vám bude čím dál vzácnější.
Jít na sraz po deseti letech vám může připadat jako zbytečnost. Pokud patříte do generace třicátníků a čtyřicátníků, máte na to plné právo. Čím víc budou léta utíkat, tím spíše si začnete uvědomovat, že už na příštím srazu může někdo scházet.
S věkem navíc přijde životní nadhled a ustoupí potřeba se poměřovat a zvyšovat si sebevědomí prostřednictvím jiných. V pozdějších letech tak mohou být školní srazy skutečně příjemnou příležitostí ke vzpomínání.
