Rodina Lykovových – 42 let v izolaci sibiřské tajgy a osud Agafji Lykovové
Pojďme si to shrnout
- Rodina Lykovových, příslušníci pronásledované komunity starověrců, uprchla v roce 1936 do odlehlé sibiřské tajgy, aby unikla náboženské perzekuci (Smithsonian Magazine).
- V divočině žili 42 let zcela bez kontaktu s civilizací. Pěstovali plodiny, lovili, neměli žádné moderní vymoženosti (dokonce ani sůl) a netušili nic o světových událostech jako byla druhá světová válka.
- V roce 1978 je objevila skupina sovětských geologů z helikoptéry a navázala s nimi opatrný kontakt. Lykovovi zůstali ve svém srubu a odmítli se vrátit do civilizace, i když od geologů přijali např. sůl a jiné potřebné věci.
- Krátce po obnovení kontaktu postihla rodinu tragédie: roku 1981 během několika měsíců zemřely tři ze čtyř dětí (Savin, Natalja a Dmitrij) v důsledku kombinace podvýživy a zavlečených nemocí, na něž neměli imunitu. Otec Karp zemřel o několik let později v roce 1988.
- Poslední přeživší, Agafja Lykovová, dodnes žije v tajze na původním místě. V roce 2016 byla krátce v nemocnici a roku 2021 se přestěhovala do nového srubu, který jí nechal postavit oligarcha Oleg Děripaska.
---------------------------------
Celý článek ZDE
---------------------------------
Útěk před pronásledováním
Karp Lykov patřil k malé komunitě starověrců – tradicionalistických pravoslavných věřících, kteří byli v Rusku po staletí pronásledováni. V roce 1936 během stalinských čistek zastřelila komunistická hlídka Karpova bratra. To přimělo Karpa se svou ženou Akulinou a dětmi utéci do divočiny (Rare Historical Photos).
Život v izolaci
Rodina si postavila srub a začala hospodařit. Pěstovali brambory a žito, lovili ryby, sbírali houby a lesní plody. Oblečení vyráběli z konopí a boty z březové kůry. Neměli žádné kovy ani sůl, což Karp označil za „největší muka“ (Smithsonian).
V roce 1961 krutá zima zničila úrodu. Rodina jedla kůru stromů a kožené části bot. Matka Akulina se obětovala – přestala jíst, aby děti přežily – a zemřela hladem (Wikipedie).
Objevení rodiny (1978)
V roce 1978 pilot vrtulníku spatřil v horách mýtinu a geologové našli chatrč. Když otevřeli dveře, objevil se vousatý stařec v záplatované košili – Karp Lykov. Jeho dcery křičely, že přišel Boží trest. Lykovovi nevěděli o druhé světové válce ani o letu člověka na Měsíc. Úplně je fascinoval celofán: „Je to jako sklo, ale dá se mačkat!“ vydechl Karp (Smithsonian).
Rodina Lykovových žila více než 40 let v odlehlých oblastech sibiřské tajgy – zcela izolovaná a více než 150 mil od nejbližšího lidského osídlení. | Ruská sibiř | Zdroj: Depositphotos
Tragédie po kontaktu
Roku 1981 zemřely tři ze čtyř dětí během několika měsíců – Savin a Natalja na selhání ledvin, Dmitrij na zápal plic. Podle lékařů je osudným faktorem ztráta imunity během izolace a zavlečené nemoci od návštěvníků (Wikipedie).
Karp přežil děti jen o pár let – zemřel v roce 1988. Od té doby zůstala jediná dcera Agafja sama v horách.
Agafja Lykovová dnes
Agafja (nar. 1944) žije v sibiřské tajze dodnes. Odmítla se trvale přestěhovat do civilizace. V roce 2016 byla krátce hospitalizována kvůli zdravotním potížím, ale vrátila se do hor (The Guardian). Roku 2021 jí nadace oligarchy Olega Děripasky postavila nový srub (ExplorersWeb).