60 000 Kč/měsíc hned po vyučení a maturita není potřeba. Této profese je v Česku zoufalý nedostatek
Představa úspěšné kariéry se v české společnosti drží dlouho stejná: diplom, kancelář ve velkém městě, monitor a klávesnice. Trh práce ale už několik let jede po jiné koleji. Existuje obor, kde se bez maturity dá hned po výučním listu dostat na šedesát tisíc korun měsíčně, a firmy přesto marně hledají lidi.
Generační díra, kterou nikdo nečekal
Česko patří mezi nejprůmyslovější země Evropy. Strojírenství, energetika, stavebnictví i automobilky stojí na součástech, které musí snést obrovský tlak, vibrace, žár a desítky let provozu. Kdo je dokáže spolehlivě spojit, má v rukou něco, bez čeho se výroba neobejde. Takových lidí ale chybí zoufale mnoho.
Kořeny problému sahají do devadesátých let. Společnost tehdy tlačila na všeobecné a humanitní vzdělání a učňovské školy dostaly nálepku útočiště pro ty, kterým nešlo učení. Dnes se to vrací jako bumerang. Zkušení mistři odcházejí do penze, jenže ze škol vychází jen zlomek absolventů potřebných k tomu, aby je někdo nahradil.
Mladý člověk se zájmem o práci rukama se tak ocitá v nezvykle silné pozici. Zaměstnavatelé o šikovné řemeslníky soupeří a nabídky kolem šedesáti tisíc hrubého pro čerstvé absolventy už nejsou raritou, zvlášť když zájemce počítá s turnusy, montážemi nebo specializovanými provozy.
Práce ale není pro každého. Chce to dobrou kondici, ochotu strávit směnu v ochranném oděvu pod kuklou a často v nepohodlných polohách. Moderní kukly s odsáváním a filtrací vzduchu sice dřívější zdravotní rizika z dýmu výrazně omezily, přesto práce zůstává poctivou manuální dřinou, po které se člověk unaví.
Řemeslo, které je chirurgií s jiskrami: svářeč
Ano, jde o svářeče. Kdo si pod tím představuje jen jiskry v temné garáži, je o desítky let pozadu. Dnešní svařování spojuje znalost metalurgie, čtení výkresové dokumentace a jemnou motoriku. Svářeč ovládá metody jako MIG/MAG, tedy svařování tavící se elektrodou v ochranné atmosféře, TIG pro přesné spoje z nerezu či hliníku, nebo klasické obloukové svařování obalenou elektrodou.
Každý svar na mostě, tlakové nádobě, plynovodu či rámu kolejového vozidla podléhá přísným normám. Kontroluje se ultrazvukem, rentgenem nebo magnetickou metodou. Stačí mikroskopická bublinka či prasklina a výrobek neprojde. Firmy tedy neplatí za hrubou sílu, ale za přesnost, soustředění a spolehlivost.
Proto také nikoho nezajímá maturita. Personalisty nezajímá rozbor literatury, ale praktická zkouška a svářečské certifikáty, které dokládají, jaké materiály, tloušťky a polohy člověk bezpečně zvládne. Zkoušky se řídí evropskými normami, například ČSN EN ISO 9606, a oprávnění tak platí i za hranicemi bez složitého uznávání diplomů.
Šedesát tisíc přitom není strop. Špičkoví odborníci na náročné metody, kteří pracují jako živnostníci na velkých infrastrukturních stavbách, v jaderných elektrárnách nebo na zahraničních projektech, si běžně vydělají i šestimístné částky měsíčně.
Jistota, kterou nenahradí software
Zatímco řadu kancelářských pozic ohrožuje automatizace a softwarové nástroje, složité svařování na stavbách, při opravách potrubí nebo u atypických ocelových konstrukcí stroje v dohledné době plnohodnotně nezvládnou. Cit pro materiál, zkušená ruka a schopnost improvizovat na místě se naprogramovat nedají.
Zájemcům o změnu profese může pomoci i stát: kurzy a certifikace v nedostatkových oborech často hradí Úřad práce. Rekvalifikace tak může být dostupnější, než se zdá.
Nedostatek svářečů ukazuje, že se mění pohled na úspěch a prestiž se vrací ke konkrétním dovednostem. Zbývá otázka, zda si to rodiče, školy i samotní teenageři uvědomí včas. Šli byste do řemesla, které slibuje jistotu i slušný výdělek?
