Kdo najde sadu tohoto nádobí po babičce, vyhrál jackpot. Sběratelé platí 3 000 Kč/talíř
Každý z nás si jistě vybaví vůni nedělní polévky u babičky a noblesní atmosféru, kdy se z prosklené skříně vyndával sváteční servis. Sběratelé a milovníci historie dnes po celém Česku prohledávají staré skleníky a chalupy s nadějí, že objeví pravý míšeňský porcelán. Tento bílý zázrak byl po staletí synonymem toho nejvyššího společenského postavení.
Nicméně v drtivé většině československých domácností se hřály sice cenově dostupnější, ale řemeslně nádherné soupravy z národních podniků jako Karlovarský porcelán, Dubí, Thun nebo Stará Role. I ty nesou neuvěřitelnou nostalgickou hodnotu a dodnes zdobí naše domovy. Možná je máte dodnes na chalupě.
Příběh z roku 1710, který navždy změnil evropský luxus
Historie saské manufaktury v Míšni je opředena fascinujícím příběhem alchymie a touhy po dokonalosti. V roce 1710 se učenému Ehrenfriedu Waltherovi von Tschirnhausovi a alchymistovi Johannu Friedrichu Böttgerovi podařilo odhalit tajemství výroby prvního tvrdého porcelánu v Evropě.
Míšeňská manufaktura se okamžitě stala ikonou, jejíž ručně malované dekory a precizní zpracování dobývaly panovnické dvory. Tato tradice dala základy celé středoevropské porcelánové kultuře, ze které později čerpalo i věhlasné české sklářství a keramikářství. Tehdy stál servis majlant, dnes může mít hodnotu nového automobilu.
Sběratelská detektivka: Jak poznat prvotřídní unikát od běžného kousku
Jak poznat, zda máte doma skutečný historický skvost? Klíč leží na spodní straně nádoby. Slavné dva zkřížené modré meče pod glazurou se začaly používat už v roce 1722 a od roku 1731 tvoří oficiální ochrannou známku. Pro sběratele je to svatý grál.
Pozorní sběratelé však hledají ještě další detail: broušené zářezy vedené přímo přes zkřížené meče. Ty označují jakostní třídu výrobku. Jeden zářez značí II. jakost, dva zářezy III. jakost a tři až čtyři zářezy znamenají IV. jakost či surový polotovar. A právě tady se rozhoduje o tisících.
Jak potvrzují znalecké posudky a odborníci z Uměleckoprůmyslového musea v Praze: „Hodnotu starožitného porcelánu striktně určuje kombinace stářím doložené značky, přesné třídy jakosti a absolutní absence prasklin či restaurátorských zásahů. Tisícové částky platí sběratelé výhradně za prvotřídní historické kusy z 18. a 19. století v I. jakosti. Běžná tovární produkce nebo sekundárně značené kusy s výrobními vadami mají hodnotu zlomkovou.“
Dnešní ceny na trhu: Vyvrácení mýtů a kde staré poklady výhodně prodat
Na internetu se často šíří mýtus, že jakýkoliv starý malovaný talíř po babičce má automaticky hodnotu 3 000 Kč a více. Realita trhu je však pestřejší. Běžný sériový československý porcelán z druhé poloviny 20. století se na aukčních portálech prodává okolo 50 až 200 Kč za kus.
Ani u originálního míšeňského porcelánu neplatí plošná pohádková suma – méně vzácné kusy z 20. století, talíře nižší jakosti se zářezy nebo kusy se setřeným zlacením se běžně draží v rozmezí 189 Kč až 700 Kč. Částky v tisících a stotisících korun dosahují výhradně perfektně zachovalé ručně malované originály z 18. a 19. století.
Lidé vidí na dně hrnku zkřížené meče nebo modrý ornament a hned si myslí, že našli poklad za desítky tisíc. Pak to dají na posouzení odborníkovi a zjistí, že je to obyčejný sériový cibulák z Dubí za dvě stovky nebo novodobější saská replika.
Zkušený sběratel na diskusním fóru Sběratel.com k tomu dodává výše uvedený komentář s nadsázkou, ale s velkou pravdou. Podle prodaných aukcí na Aukru lze doložit, že běžné kusy skutečně končí v řádu stovek korun.
Pokud plánujete vyklízet půdu nebo chalupu, rozhodně staré nádobí nevyhazujte! Prodej přes ověřené aukční portály typu Aukro nebo konzultace se specializovanými aukčními domy vám mohou přinést milé přilepšení do rodinného rozpočtu. A i kdyby váš servis neměl hodnotu nového automobilu, jeho nostalgická krása a vzpomínky na dětství jsou stejně k nezaplacení. Máte i vy doma v sekretáři schovaný starý porcelán, na který nedáte dopustit?
