Šestnáctiletá dívka slyšela hlasy a přestala se hýbat. Byl to příznak velmi vzácné nemoci
Když se u teenagera najednou objeví bludy, halucinace a prudká proměna chování, většina lidí i lékařů sáhne po psychiatrické diagnóze. Tělo ale funguje jako pevně propojený celek a hluboký duševní rozvrat může někdy vyvolat porucha, která s psychikou původně nemá nic společného. Právě takovou hádanku řešili lékaři v Kalifornii u šestnáctileté dívky, která patřila mezi premiantky a do 11. ročníku střední školy chodila s vynikajícím prospěchem.
Na pohotovost dorazila neklidná a vyděšená. Před sebou viděla létajícího zeleného dinosaura a jednala s ním, jako by stál přímo v ordinaci. Slyšela hlasy, které jí nařizovaly ublížit okolním lidem, a pronásledoval ji pocit, že ji někdo neustále sleduje. Z rozhovoru vyplynulo, že podobné zrakové vjemy se u ní s přestávkami objevují už od sedmé třídy, tedy asi čtyři roky.
Rodiče viděli situaci jinak. Podle nich naplno propukly příznaky teprve v posledních osmačtyřiceti hodinách. Přiznali ale, že se dcera za poslední měsíc znatelně vzdálila škole i svým zálibám.
Lékaře navíc znepokojovalo i tělo pacientky. Silně se potila, třásla se, dýchala mělce a zrychleně a srdce jí bušilo velmi rychle. V předchozím zařízení jí naměřili horečku, na pohotovosti už ji neměla. Tyto fyzické signály naznačovaly, že za psychickým zhroucením může stát nějaký neodhalený tělesný problém, třeba infekce nebo poranění mozku.
Začalo proto rychlé pátrání, jenže první kroky nic nevyřešily. Počítačová tomografie nezachytila krvácení ani otok. První lumbální punkce, tedy odběr mozkomíšního moku z páteřního kanálu, selhala, protože se nepodařilo získat žádnou tekutinu. Dívka byla fyzicky nestabilní, a tak nemohla na psychiatrii a skončila na pediatrii. Elektroencefalogram, který měří elektrickou aktivitu mozku, také nepřinesl žádný podezřelý nález.
Druhý den přišel zlom k horšímu. Dívka upadla do katatonického stavu, což je závažná neuropsychiatrická porucha: pacient ztuhne, nereaguje na okolí, přestává se hýbat a často i mluvit. Lékaři nasadili lorazepam a ztuhlost za několik dní ustoupila. Mezitím radiologové zvládli druhou punkci, ale základní rozbor moku vypadal normálně a vyloučil běžné bakteriální i virové infekce včetně meningitidy.
Po osmi dnech se znovu mluvilo o přesunu na psychiatrii. Tehdy ale dívka ztratila schopnost najíst se sama. Halucinace lékaři tlumili antipsychotikem olanzapinem, bylo však zřejmé, že skutečná příčina se skrývá hlouběji.
Odpověď ukrytá v mozkomíšním moku
Rozhodující informaci přinesly až specializované rozbory dříve odebraného moku. Objevily se v nich patologické autoprotilátky, tedy bílkoviny vlastního imunitního systému, které místo boje s infekcí míří proti zdravým buňkám. Tyto cílily na neuronální intermediární filament (NIF), bílkovinu tvořící vnitřní oporu nervových buněk. Diagnóza zněla autoimunitní encefalitida: imunita dívky způsobila těžký zánět mozkové tkáně, a ten rozvrátil její psychiku.
Tato nemoc se často pojí s nádorem. Nádorové buňky mohou tvořit bílkoviny podobné mozkovým a imunitní systém při jejich ničení omylem napadne i mozek. Magnetická rezonance a pozitronová emisní tomografie celého těla však žádné ložisko neodhalily.
Když byl viník znám, léčba se změnila a zaměřila se na uklidnění imunity. Dívka dostala nitrožilní steroidy proti zánětu a lidské imunoglobuliny od zdravých dárců. Přidal se biologický lék rituximab, který cíleně ničí bílé krvinky vyrábějící škodlivé protilátky. Preventivně dostávala také antibiotikum doxycyklin pro případ, že by zánět spustila skrytá bakteriální infekce z cest.
Během měsíce podstoupila pět plazmaferéz. Krev se vede do přístroje, který oddělí plazmu s nebezpečnými protilátkami od krvinek. Ty se smísí s náhradním roztokem a vrátí do oběhu, takže se tělo protilátek mechanicky zbaví.
Zásah zabral. Po téměř dvou měsících v nemocnici šla dívka domů. Dál užívala léky na psychické projevy a úzkost, prednison a každý měsíc docházela na infuze imunoglobulinů. Během následujícího roku se její stav výrazně zlepšoval, psychiatrické léky mohla úplně vysadit a zůstala jen na dlouhodobé imunoterapii.
Vzácný případ, který připomíná důležitou lekci
Případ, publikovaný počátkem roku 2026 v odborném časopise Clinical Practice and Cases in Emergency Medicine, je výjimečný hned z několika důvodů. Autoimunitní encefalitida je sama o sobě vzácná, podle britských dat postihuje pět až osm lidí ze sta tisíc. U dětí a dospívajících se drtivá většina případů pojí s protilátkami proti NMDA receptorům, které řídí chemickou komunikaci v mozku. Protilátky proti NIF jsou mimořádně vzácné, zvlášť u pediatrických pacientů.
Spouštěč se nepodařilo jednoznačně potvrdit. U dospělých byly NIF protilátky popsány po některých infekcích přenášených klíšťaty, při HIV nebo po covidu, přičemž případy vyvolané infekcí jsou ještě vzácnější než ty spojené s nádory. Rodina uvedla, že tři týdny před potížemi byla na Filipínách, kde dívka i další příbuzní prodělali infekci s kašlem. Zda právě ta rozjitřila imunitu, zůstává otevřené.
Příběh připomíná, že za náhlými psychickými potížemi může stát tělesná nemoc. Měla by se u nich tedy pečlivě vyšetřit i fyzická stránka zdraví dřív, než se napíše konečná diagnóza.
