Daniela (24): Jako servírka jsem se moc neosvědčila, když jsem měla otevřít šampaňské, rozklepaly se mi ruce

Daniela (24): Jako servírka jsem se moc neosvědčila, když jsem měla otevřít šampaňské, rozklepaly se mi ruce
Bylo to v době, kdy jsem ještě chodila na střední školu a chtěla jsem si něco málo přivydělat přes prázdniny. Vysnila jsem si strašně drahé boty, na které mi máma nechtěla dát peníze, a tak jsem hledala brigádu. Nikde jsem ale dlouho nevydržela, až mi kamarádky sestra nabídla, že bych si mohla slušně přivydělat za barem v restauraci, kde ona pracuje. Ani tam jsem ale dlouho nevydržela.

Nemehlo v akci

U nás ve městě se moc vhodných brigád najít nedalo, bylo mi osmnáct a měla to být moje první práce. Máma mi tehdy domluvila výpomoc na poli při sběru rajčat, ale tam jsem vydržela dva dny, a pak už jsem na třetí den nedokázala vstát ani z postele. V obchodě, kde jsem měla doplňovat zboží, jsem nevydržela ani den, protože jsem pár dražších věcí rozbila. A tak mi došlo, že tam si nevydělám ani na ty tkaničky do bot. Nějak se mi nedařilo, ale nevzdávala jsem to.

Zdroj: Autor: IVASHstudio / Shutterstock

Budu to umět?

Starší sestra mojí kamarádky pracovala v takové menší restauraci, kde hledali výpomoc za bar na obsluhu letní zahrádky. Nabídla mi to s tím, že mě bude učit a určitě to zvládnu. Navíc se tam daly vydělat opravdu pěkné peníze. Kamarádka už tam chodila na výpomoc, ale ta měla to štěstí, že se dostala do kuchyně.

Máma mi tehdy domluvila výpomoc na poli při sběru rajčat, ale tam jsem vydržela dva dny, a pak už jsem na třetí den nedokázala vstát ani z postele.

Nevěřila jsem si a pořád se ptala, zda to zvládnu, ale uvědomovala jsem si, že pokud chci brigádu, budu to muset zvládnout, a tak jsem se pustila do práce – a nakonec mi to i docela šlo. Po prvních dvou týdnech jsem si odnášela fakt slušnou první výplatu, a to mě ještě víc povzbudilo.

Nestíhám, musíš tam jít ty!

No až se jednou v restauraci konala oslava narozenin a hosté si objednali šampaňské. Vrchní směny nestíhala, a tak mě tam poslala. Jenže já jsem si nebyla jistá, zda šampus zvládnu otevřít, a tak jsem ji o to poprosila. Odvětila mi, že nestíhá, že na tom nic není – a především, že šampus se zásadně otevírá až u stolu. Utekla mi a já jsem musela jít hosty obsloužit.

Přinesla jsem kbelík s ledem a šampaňským, vzala jsem ho do ruky a řídila se radami, které mi stihla rychle dát. Jenže jak se na mě všichni dívali a čekali, až to bouchne, roztřepaly se mi hrozně ruce, a jak byla láhev mokrá, ruka mi uklouzla, špunt vyletěl a trefil do oka jednoho z hostů.

Výborně, ten tam měl monokl přes půl obličeje – a já jsem si zase musela shánět brigádu.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného do naší redakce. Z důvodu ochrany soukromí našich čtenářů byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.