Hana (51): V restauraci jsem potkala svého nadřízeného a pěkně jsem se ztrapnila. Neuvěříte, co jsem udělala

Hana (51): V restauraci jsem potkala svého nadřízeného a pěkně jsem se ztrapnila. Neuvěříte, co jsem udělala
Stalo se to před dvěma lety, mého muže tehdy povýšili v zaměstnání, a protože na to čekal strašně dlouho, byla to pro něj obrovská událost. Poprvé v životě mě tak vzal do luxusní restaurace na romantickou večeři, že to oslavíme.

My do restaurací normálně nechodíme, to už si jídlo raději objednáme domů, ani nevím proč, ale už to tak máme prostě zavedené. Byla to ale krásná večeře, hezky jsem se oblékla a namalovala, užívali jsme si to, když za námi ke stolu přišel můj upovídaný šéf.

Zdroj: Autor: Iakov Filimonov / Shutterstock

Dobrý večer, bavíte se?

Večeři jsme si s manželem náležitě užívali a samozřejmě, že jsme ji zapili i dobrým vínem jako na oslavu. Najednou k nám ale přišel člověk, kterého bych tam určitě nečekala. Jeden z našich ředitelů, tedy můj nadřízený, i když ne přímý, ale z firmy jsme se přirozeně znali. Překvapilo mě, jak moc je milý a upovídaný, nejprve nás pozdravil a začal se ptát, jak nám chutnalo, že on sem chodí pravidelně, no a mě celou tu dobu hlavou běželo, že bych ho měla muži určitě představit, jenže já si nemohla v tu chvíli vůbec vzpomenout, jak se náš ředitel jmenuje.

Byla to ale krásná večeře, hezky jsem se oblékla a namalovala, užívali jsme si to, když za námi ke stolu přišel můj upovídaný šéf.

Tohle je…

Bylo to děsně trapné, bylo vidět, že manžel i šéf čekají na to, až je představím, navíc oni si jako na potvoru našli společné téma hovoru a vypadalo to, že si budou povídat ještě dlouho – a já jsem v hlavě prostě nemohla vylovit jeho jméno. Pak se mi pár jmen začalo rýsovat, ale nevěděla jsem, které vybrat. Za to určitě mohlo to dobré víno!

Když nastala chvilka ticha, a oba se podívali na mě, vysoukala jsem ze sebe něco jako, že jsem ráda, že si tak rozumí, že tohle je můj manžel a tohle náš moc milý a skvělý šéf – a už jsem to nedořekla a utekla na toaletu. Bylo jasné, že si to jméno prostě nepamatuji.

Cestou z toalety jsem na šéfa narazila, usmál se na mě a potichu mi šeptl, že vy si nepamatujete, jak se jmenuji? No kolegyně, tak si to do pondělí zjistěte, dodal a odešel. Jak já jsem se cítila hloupě!

Tento článek vychází z příběhu zaslaného do naší redakce. Z důvodu ochrany soukromí našich čtenářů byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.