Nejkrásnější české lázně obsadili Němci. Pojišťovna jim hradí pobyt a Češi na ně nemají
Tento stav ale není výsledkem nějaké náhody nebo bezbřehého utrácení zámožných sousedů. Stojí za ním propracovaný systém, ekonomická realita a legislativa Evropské unie, která německým turistům otevírá dveře dokořán, zatímco ty české staví do role pouhých přihlížejících.
Když lázně platí německá pojišťovna
Klíč k pochopení celé situace leží v systému zdravotního pojištění. V Německu je lázeňská péče hluboce zakořeněná jako prevence i rehabilitace. Co je však nejdůležitější: německé zdravotní pojišťovny běžně hradí svým klientům preventivní i léčebné pobyty i v zahraničí, a to včetně České republiky.
Díky evropským směrnicím o přeshraniční zdravotní péči nemá německý pojištěnec problém nechat si schválit příspěvek na procedury a ubytování v Mariánských nebo Františkových Lázních. Pojišťovna jim proplatí buď celou péči, nebo její podstatnou část. Pro průměrného německého důchodce či zaměstnance to znamená, že za špičkovou péči v Česku zaplatí ze své kapsy naprosté minimum.
Proč by tedy jezdili do dražších německých resortů, když za hranicemi dostanou stejně kvalitní, ne-li lepší servis v nádherném historickém prostředí?
Pro Němce levné, pro Čechy nedostupné
Pro německou stranu je pobyt v českých lázních ekonomicky extrémně výhodný. I přes inflaci a celkové zdražování služeb v České republice je zde pro lidi vydělávající v eurech nebo pobírající německý důchod stále relativně levno. Kupní síla německých klientů je nesrovnatelně vyšší než kupní síla průměrného Čecha.
Tento obrovský příliv solventní klientely má však přirozený dopad na tržní mechanismy. Lázeňské hotely a sanatoria logicky přizpůsobují svou cenovou politiku poptávce. Pokud mají jistotu, že hotel bez problémů zaplní hosty zpoza hranic, kteří nemají problém zaplatit plnou cenu v eurech, nemají důvod zlevňovat. Masivní zájem ze strany Němců tak permanentně šroubuje ceny ubytování, procedur i gastronomie nahoru.
Výsledkem je, že pro běžného občana České republiky se týdenní nebo čtrnáctidenní pobyt v top sezóně stává nereálným. Částky za noc v luxusnějších lázeňských domech dosahují úrovní, které si český senior ze svého důchodu, nebo průměrně vydělávající rodina, prostě nemohou dovolit.
Rozdíly v českém a německém systému
Někdo by mohl namítnout, že i v Česku přece existují lázně na křížek (komplexní lázeňská péče) nebo příspěvkové lázně, které hradí české zdravotní pojišťovny. To je sice pravda, ale indikační seznamy jsou u nás nastaveny velmi přísně. Dosáhnout na plně hrazenou péči vyžaduje vážné zdravotní indikace, často po těžkých operacích nebo úrazech. V oblasti prevence a takzvaných wellness či odpočinkových pobytů český stát svým občanům na rozdíl od toho německého v podstatě nepřispívá.
Čech, který chce do lázní jet preventivně „udělat něco pro své zdraví“, vystupuje v roli samoplátce. A jako samoplátce musí soutěžit na otevřeném trhu s německým klientem, kterému kryje záda jeho silná domácí pojišťovna. Tento souboj je zkrátka nerovný.
Města, kde vládne němčina
Tento trend zásadně mění i samotnou atmosféru lázeňských měst. Nápisy na obchodech, menu v restauracích, personál v hotelech – vše je primárně nastaveno na německy mluvící klientelu.
Místní podnikatelé se přizpůsobili a nelze se jim divit; z ekonomického hlediska jim německý turismus zajišťuje prosperitu a stabilní příjmy po celý rok, což našemu lázeňství pomáhá udržet si světovou úroveň.
Daň za tento úspěch je však hořká pro domácí návštěvníky. Češi sice do svých milovaných lázní stále jezdí, ale mění se jejich chování. Místo dlouhodobých léčebných pobytů volí spíše jednodenní výlety na otočku, kdy se projdou po kolonádě, dají si oplatku, kávu a vracejí se domů. Případně vyhledávají menší, méně známé regionální lázně, které nejsou v hledáčku zahraničních agentur a drží si ceny přijatelnější pro tuzemské peněženky.
Lázeňský trojúhelník tak sice zažívá zlaté časy z hlediska obsazenosti a příjmů, ale pro samotné Čechy se stává spíše krásným, leč drahým skanzenem, kde jsou hlavními hrdiny hosté ze sousedního Německa.
