Tuhle dvojici nejkrásnějších mužů miluje celý svět: V neděli ve 20:00 odpálí ČT2 nesmrtelnou klasiku
Neděle večer. Máte před sebou volno, pohodlnou pohovku a chuť na pořádný filmový zážitek. Co kdyby vás čekal western, který vůbec není o přestřelkách a kovbojských klišé? Místo toho nabídne dva charismatické psance, jejichž přátelství a humor vás dostane víc než jakákoli akce. Jejich bezstarostná jízda se ale postupně mění v psychologickou štvanici, kde neviditelný nepřítel dotahuje smyčku čím dál těsněji. Útěk do sluncem spálené země na druhém konci světa slibuje nový začátek, jenže minulost si své dluhy vybírá s neúprosnou přesností. A ten závěr? Ten vám vyrazí dech a zůstane v hlavě ještě dlouho po titulcích.
Jenže tohle mistrovské dílo málem vůbec nevzniklo. Na počátku stál scénář, který v Hollywoodu téměř nikdo nechtěl. Každé studio kromě jednoho ho odmítlo. Šéf jednoho z nich dokonce řekl scenáristovi, že text koupí, ale jen pod podmínkou, že hrdinové neodjedou do Jižní Ameriky. Když autor namítl, že tam v reálu opravdu odjeli, dostal nekompromisní odpověď: slavný John Wayne z boje zkrátka neutíká. Tvůrci naštěstí neustoupili a stvořili legendu, která dodnes dojímá miliony diváků po celém světě.
Když Newman s Redfordem stvořili nesmrtelné duo
Tímto filmem, který redefinoval žánr westernu, je nestárnoucí klasika Butch Cassidy a Sundance Kid z roku 1969. V hlavních rolích excelují tehdy čtyřiačtyřicetiletý Paul Newman a třiatřicetiletý Robert Redford, jejichž chemie na plátně se stala synonymem pro dokonalé filmové partnerství. Jako partnerka jednoho z nich, Etta Place, se představila okouzlující Katharine Ross.
Režisér George Roy Hill dokázal spojit napětí, humor a tragiku do díla, které po 57 letech od své premiéry neztratilo nic ze své síly. Příběh dvou nepolapitelných vládců železnic a mistrů úniků, kterým se na paty pověsí elitní stopaři bez tváře, fascinuje generace diváků svou autenticitou i emočním nábojem.
Když se Newman odmítl nechat dublovat a píseň nikdo nechtěl
Natáčení provázela řada neobvyklých situací. Paul Newman kategoricky odmítl kaskadéra pro slavnou scénu jízdy na kole. Téměř všechny triky odjezdil sám, protože jeho dublér na kole neuměl udržet rovnováhu. Jedinou výjimkou byl pád pozpátku do plotu, který za něj musel odřídit sám kameraman Conrad Hall.
Technologická preciznost se projevila při natáčení scény výbuchu železničního vagonu. Ta byla snímána čtyřmi kamerami běžícími na trojnásobnou rychlost. Díky tomu mohl být výsledný záběr destrukce ve filmu efektně a detailně zpomalen.
Zajímavý spor se rozhořel kolem slavné písně Raindrops Keep Fallin‘ on My Head od Burta Bacharacha. Robert Redford ji původně ostře kritizoval, protože se podle něj vůbec nehodila do westernu. Skladba však nakonec získala Oscara a stala se celosvětovým hitem. Redford sportovně uznal, že se mýlil.
Rozpočet filmu v roce 1969 činil 6 milionů dolarů. V přepočtu na ceny roku 2026 by tato částka odpovídala přibližně 53 milionům dolarů, tedy asi 1,2 miliardy korun. Tržby v Severní Americe dosáhly v době vydání 102 milionů dolarů. V dnešních cenách by to představovalo astronomických více než 900 milionů dolarů, což je zhruba 21 miliard korun. Tato čísla snímek jednoznačně řadí mezi komerčně nejúspěšnější tituly filmové historie.
Mýty, které film obklopují dodnes
Kolem filmu a skutečných historických postav dodnes koluje řada mýtů. Prvním z nich je obsazení role Sundance Kida. Roli mohl hrát Steve McQueen, ale odmítl ji kvůli malichernému sporu o to, čí jméno bude na plakátech uvedeno jako první. McQueen požadoval první místo, což Paul Newman jako tehdejší megastar odmítl. Nepomohl ani kompromis studia vytisknout polovinu plakátů s Newmanem a druhou s McQueenem na prvním místě.
Další nepřesnost se týká jména ženské hrdinky. Některá česká média chybně uvádějí jméno partnerky Sundance Kida jako Edna Placeová. Skutečné historické jméno i jméno postavy ve filmu je však Etta Place.
Nejmystičtější částí celého příběhu je samotný závěr. Film a internetová média masivně šíří představu, že oba hrdinové zemřeli při hrdinném výpadu proti obrovské přesile celé bolivijské armády. Ve skutečnosti byli v bolivijské vesnici San Vicente obklíčeni pouze několika místními policisty a třemi vojáky. Přestřelka se odehrála v noci a podle historických pramenů spáchali oba muži v bezvýchodné situaci sebevraždu, respektive jeden zkrátil utrpení těžce zraněnému druhému a následně se sám zastřelil.
Objevují se také teorie, že Butch Cassidy přestřelku v Bolívii přežil, vrátil se do USA a pod jménem William Phillips žil až do roku 1937. Vědecké analýzy a historické expertízy však tuto teorii vyvrátily. DNA testy provedené v roce 1991 na kosterních pozůstatcích v San Vicente sice nebyly stoprocentně průkazné kvůli stavu vzorků, avšak historická fakta a svědectví jednoznačně potvrzují smrt obou banditů v listopadu 1908 v Bolívii.
Závěr, který vám stáhne hrdlo
Slova jednoho z věrných diváků mluví za vše: „Závěrečná scéna, kdy ti dva vyběhnou s kolty v ruce vstříc jisté smrti, je sice nekonečně smutná, ale zároveň je to ten nejkrásnější happy end. Člověk má stažené hrdlo, v uších mu zní ta hořkosladká melodie a mrazí ho v zádech. Je to film, který nestárne a dá se vidět stokrát."
