Karel May byl ve skutečnosti podvodník a zloděj. Knihy o Vinnetouovi psal ve vězení
Neobyčejný snílek, kterému by se dnes říkalo virtuální cestovatel
Karel May měl bohatou představivost a jeho fantazie, se kterou ve svých knihách popisoval místa, kde nikdy nebyl a vytvářel hrdiny, o jejichž skutečné existenci dokázal přesvědčit čtenáře ve své době, si zaslouží obdiv.
May trávil většinu času za psacím stolem. Až v roce 1899 nasedl v Itálii na egyptskou loď a jako dobře situovaný starší pán se vydal se sluhou do Egypta. V kapse měl 50 tisíc marek, které mohl utratit. Bylo mu už 57 let a byla to jeho první cesta do světa. Cesta byla katastrofa. Špína, hluk, zápach, špatné jídlo a otravní lidé ho z Egypta vyhnali na Ceylon a Sumatru. Do Německa se vrátil za 16 měsíců a po dvou nervových zhrouceních. O cestování už nechtěl ani slyšet. Plánovanou cestu do Ameriky odložil.
Karel May i přes své nulové cestovatelské zkušenosti dokázal vytvářet ve své mysli Ameriku tak zábavným a poutavým způsobem, že mu každý věřil, že se proháněl prérií s rudými bratry a kouřil dýmku míru.
Bylo vytištěno 200 milionů výtisků jeho knih. To bylo množství, které zvládla vydávat církev jako své příručky anebo diktátoři jako své vize (a J. K. Rowlingová o pár let později). Pro autora zábavné literatury to bylo v jeho době téměř nepředstavitelné. Polovina knih se prodala v Německu a zbytek hlavně ve Východní Evropě. Jeho knihy četl i Albert Einstein.
Kdyby v té době existovaly sociální sítě, byl by May jako ryba ve vodě.
A kdo byl tento muž?
Nešťastné dítě, které bylo jedno z přeživších v jeho rodině. Jeho devět sourozenců zemřelo (ze třinácti dětí). Žil v chudém kraji, kde se lidé živili pašováním, protože tkalcovské řemeslo je neuživilo. K jídlu bývala polévka z trávy a slupek z brambor. Ale chodil do školy. Jeho talent k psaní nezůstal bez povšimnutí a otec ho nutil doma přepisovat modlitební knihy a cokoliv dalšího, co sehnal po sousedech. Malý kluk tak získával prazvláštní směs znalostí z cestovních brožur a letáků.
Vězení
Dalšího vzdělání se mu dostalo ve věznici, kde ve dvaceti letech skončil. Nebyl to žádný velký zločinec, spíš podvodník a zloděj. Občas se vydával za lékaře a prodával recepty, jindy se ubytoval v hostinci, nechal si tam poslat dva kožichy a vypařil se bez placení.
Poseděl si 4 roky. Ale Karlovi přálo štěstí a dostal se do reformního vězení, které se snažilo o rehabilitaci mladých zločinců. Karel se dostal do knihovny, ve které bylo 4 tisíce spisů z beletrie, historie, vědy a geografie. Měl hodně času ke studiu. Z vězení odcházel se 137 spisy a skicami pro své budoucí knihy.
Sotva propuštěný mladík se vydával za policejního poručíka a zabavil obchodníkovi údajně falešné peníze, ukradl v hospodě kulečníkové koule (dělaly se ze slonoviny), a nakonec ukradl koně.
První spisovatelské pokusy
Když vyšel z vězení, bylo mu 32 let. Napsal první cestopis do magazínu. V té době jedno z nakladatelství vydávalo na pokračování dvacetistránkové brožury. Karel dostal hned smlouvu na plný úvazek. Psal cestopisné romány z cest, které „prožil“. A měl úspěch.
Nová dobrodružství z Ameriky
Ale to mu nestačilo a přešel k serióznějším vydavatelům. Tak se postupně ponořil do světa fantazie a prožíval svá dobrodružství po boku indiánských bratrů stejně intenzivně jako čtenáři. Měl už dost peněz, a tak si pořídil dům a patřičně ho vyzdobil, aby nikdo nepochyboval, že je u zkušeného cestovatele. Geniálně se vžil do role, vystavoval zbraně svých indiánských přátel a neváhal prodat pravé vlasy svého rudého bratra jménem Vinnetou, které ustřihl z koňské oháňky.
Nezastavil se, dokud nebyl odhalený
Ve věku 56 let dosáhl svého vrcholu, jezdil po přednáškách, kde ho vítaly nadšené davy. Byl pro ně hrdinou, který prožil dobrodružství v zemi, kam se většina čtenářů nikdy nedostane. V rozhovorech tvrdil, že umí mluvit ve čtyřiceti jazycích a rozumí tisícovce jazyků a dialektů. Procestoval celý svět, pohřbil vlastníma rukama svého pokrevního bratra Vinnetoua.
Konec světa fantazie
Tvrdá rána na něj dopadla v roce 1899, kdy se novináři začali o dobrodružství spisovatele zajímat a odhalovat jeho lži. Za své vzal i jeho falešný doktorát, našel se rejstřík trestů a autor byl označený za šarlatána. To ale vůbec neovlivnilo prodej knih. Jen pro různé podvody chodil 10 let po soudech. To ho unavilo a přišel o svůj dar fantazie.
Zklamání z Ameriky
V roce 1912 se konečně dostal jako obyčejný turista s průvodcem do Ameriky. Absolvoval organizovaný okruh, nakoupil suvenýry a poslal pohlednice. Navštívil také jednu indiánskou rezervaci. I z fotek bylo zjevné, jak nešťastný a smutný v ten okamžik byl.
Nakonec bylo dobře, že knihy postavil na tom, jak by svět měl vypadat, a nevěděl, jaký opravdu je.
