Díky kamarádce jsem našla svou velkou lásku. A hned dvakrát

Když se probírám maturitními fotkami, pokaždé mi to vykouzlí úsměv na tváři. Na zdravotní školu jsem šla hlavně kvůli mamince, vždy si přála mít ze mě sestřičku. Ani jsem nevěděla, jestli je to pro mě to pravé. Na zdravotní škole jsem potkala Mirku a staly se z nás nejlepší kamarádky. Byly jsme tak mladé, plné nezdolné energie. Pamatuji si to jako dnes, když jsme pomáhaly s organizací maturitního plesu, všude jsme musely být a naplnit každý prostor zvonivým smíchem.

Muž s nejkrásnějším úsměvem

Stála jsem u tomboly, prodávala lístky, vydávala lidem jejich výhry a najednou se tam objevil mladý muž s tím nejkrásnějším úsměvem, jaký jsem kdy viděla. Ani jsem ho nedokázala oslovit, a když odešel, vyčítala jsem si to. Jaké bylo moje překvapení, když se za chvilku objevil po boku mé kamarádky Mirky.

Představila mi ho jako svého staršího bratra. Petr se mnou strávil další hodinu a nikdy jsem si s nikým tak hezky nepovídala jako s ním. Potom skoupil všechny zbylé lístky tomboly, abych mohla odejít a jít si s ním zatančit. Stala se z nás nerozlučná dvojice a nikoho nepřekvapilo, když jsme se vzali. Mirka mi byla za svědka. Brzo přišly na svět i dvě naše krásné děti, byli jsme spokojená rodinka. 

Aspoň tak mi to připadalo. Myslela jsem si, že jsme šťastní, a dlouho jsem si ničeho nevšimla. Ale když o tom přemýšlím zpětně, dochází mi, že náznaky už tam byly delší dobu. Jen jsem si jich nevšimla. Manžel chodil z práce čím dál tím později.

Vypadal zamyšleně. Ani v posteli už to nebylo jako dřív, přičítala jsem to jeho stresu v práci. Začal se jinak oblékat. Občas si něco zapomněl v autě, musel si pro to jít večer ven, a když jsem vyhlédla z okna, viděla jsem ho telefonovat. Ptala jsem se ho, jestli má v práci nějaký problém, jestli bych mu mohla nějak pomoct, ale uzavřel se. Jako by mezi námi vyrostla nějaká neviditelná zeď. Tak jsem mu aspoň vařila jeho oblíbená jídla a doufala, že se to časem spraví.

Zvláštní zážitek s pacientkou

Někdy v té době k nám na oddělení přivezli mladou ženu po lehčí autohavárii. Bylo mi jí líto, připomínala mi trochu mě a Mirku, když jsme byly mladší. Proto jsem se s ní večer, když byl při noční službě chvilku klid, dala do hovoru. Řekla mi, že čeká dítě s ženatým mužem a on to ještě neví. Bála se, jestli bude s ní. Snažila jsem se ji uklidnit, i když jsem si v duchu říkala, že to bude mít holka těžké. Každopádně jsem jí poradila, ať mu to aspoň řekne. Vzala mobil a hned mu napsala. To jsem sama ještě netušila, jak to ovlivní můj vlastní život. Ještě dlouho jsem si pak vyčítala, že jsem radši měla mlčet, ale asi by to nakonec dopadlo úplně stejně i bez mých neuvážených rad.

Už nikdy nebudu šťastná

Doma mě čekal šok. Manžel mi řekl, že se chce rozvést, má přítelkyni a ta mu právě napsala, že čeká dítě. Chce být s ní. Chvíli jsem myslela, že se mi to jen zdá, zamlžil se mi zrak a připadala jsem si jako ve špatném filmu. Došlo mi, že je to ona, do práce už jsem se nedokázala vrátit a znova ji vidět. Vzala jsem si dovolenou a odjela k Mirce. Když jsem se po pár dnech vrátila do práce, ona už tam nebyla. A když jsem se ten den vrátila z práce domů, Petr už tam taky nebyl.

Osud a kamarádka Mirka opět zasahují

Pár dalších měsíců mám jako v mlze. Myslela jsem, že můj život skončil. Do práce jsem chodila, všechno zdánlivě fungovalo normálně. Jen Mirka správně vycítila, co se ve mně děje. Zůstaly jsme kamarádky, říkala mi, že Petr je hlupák, občas použila dokonce i ostřejší slova. Nakonec už to nevydržela a tlačila na mě, ať jdu někam na terapii. Vypovídat se, najít opět radost ze života. Moc se mi to nepozdávalo, ale nakonec jsem jejímu tlaku podlehla. Jednoho slunečného dne jsem vyrazila za terapeutkou.

Chodila jsem po ulici s mapou a nemohla najít ten správný dům. „Hledáte něco? Můžu vám pomoct?“ Skoro jsem se lekla, když mě ten muž oslovil. Řekla jsem mu, co hledám. On hned opáčil, že vypadám nervózně a jestli si napřed nechci dát kávu v cukrárně, před kterou jsme právě stáli. A tak mi Mirka vlastně nevědomky přivedla do cesty dalšího osudového muže. V té kavárně jsme strávili dvě hodiny a k terapeutce jsem nikdy nedošla. Zato z něho se vyklubal úžasný a spolehlivý partner, se kterým už zůstanu navždy.