Dělníci našli zlatý poklad v hodnotě 217 000 000 Kč zazděný ve zdi sklepa
Prach, hluk, kanalizační trubky. Osmnáctiletý Kobe si představoval svou letní brigádu ve Východních Flandrech úplně jinak. Měl pomáhat s rekonstrukcí starého pivovaru z devatenáctého století, budovy zvané Brouwershuis, která kdysi patřila pivovarníkovi Theophilusu Van Asschemu. Práce na základech a ve vlhkém sklepě nebyly nic příjemného – dokud vrtačka nenarazila na něco tvrdého.
V prostorách u samých základů stavby, přímo zazděná ve zdi sklepa, se ukrývala pečlivě utajená schránka. První dojem? Zklamání. Kobe si myslel, že našel jen hromadu eurocentů nebo jednoeurovek. Teprve když mezi drobnými mincemi zahlédl zlatou cihlu, pochopil, že tohle není běžný stavební odpad.
Co následovalo, vyrazilo dech celé stavební četě: přibližně 40 očíslovaných zlatých slitků, kolem 4 000 zlatých mincí a několik přírodních zlatých valounů – takzvaných nuggetů. Celková hodnota? Devět milionů eur, v přepočtu zhruba 217 milionů korun. Suma, která dokáže změnit životy. Nebo zničit pověsti.
Pokušení, které nikdo nevydržel utajit
Mezi dělníky zavládlo ticho. Každý si musel položit stejnou otázku: co teď? Odnést si pár slitků domů? Rozdělit to mezi partu a mlčet? Vedoucí staveniště Mario však okamžitě ukončil jakékoliv spekulace. Podle jeho slov by bylo téměř nemožné takové množství drahého kovu nepozorovaně odvézt – a hlavně by šlo o krádež, jasnou a trestnou.
Mladý Kobe to shrnul ještě prostěji: „Devět milionů eur v tajnosti neudržíte.“
Místo chamtivosti zvítězila poctivost. Pracovníci zavolali policii, která okamžitě celý pivovar uzavřela a poklad odvezla na bezpečné místo. Veřejnost dostala jasný vzkaz: nepřibližujte se, nehledejte nic dalšího. Strážci zákona nechtěli riskovat invazi amatérských hledačů pokladů, kteří by rozkopali celou čtvrť Dendermonde.
Charita čeká na zázrak – nebo na právníky
Vlastníkem budovy, kde se zlato našlo, není soukromník ani developer. Je jím charitativní organizace CAW Oost-Vlaanderen, která v obci Dendermonde poskytuje sociální pomoc lidem bez domova a rodinám v krizi. Její ředitel Geert Hillaert neskrýval úžas. Vyjádřil naději, že pokud by prostředky z pokladu připadly právě jim, mohly by významně podpořit každodenní sociální činnost a pokrýt obrovské potřeby, s nimiž se organizace potýká. Konkrétně plánují vybudovat nové ubytovací kapacity pro ty nejzranitelnější.
Jenže belgické právo má jasná pravidla. Místní prokurátor zahájil vyšetřování původu cenností. Pokud se během pěti let (přesně 1826 dní s přestupným rokem) nepřihlásí oprávněný majitel a zároveň se prokáže, že zlato nepochází z trestné činnosti, nastane moment pravdy.
Teprve pak se hodnota pokladu rozdělí rovným dílem mezi nálezce a vlastníka pozemku – tedy mezi stavební dělníky a charitu. Pro Kobeho a jeho kolegy to znamená roky nejistoty. Pro charitu zase naději, že by mohla konečně rozšířit své kapacity a pomoci stovkám lidí, kteří to nejvíc potřebují.
Zatím ale všichni čekají. Pět let je dlouhá doba. Dost dlouhá na to, aby se přihlásil dávný dědic pivovarníka Van Asscheho. Nebo aby se ukázalo, že zlato má temnou minulost. Nebo aby se sen o životní výhře rozplynul v právních paragrafech. Každopádně jedno je jisté: brigáda, na kterou Kobe nikdy nezapomene.
