Kolik si vydělá kadeřnice na maloměstě za měsíc i s dýšky? Až to číslo uvidíte, spadne vám brada
Typický pracovní den kadeřnice na menším městě vypadá jinak, než si většina lidí představuje. Žádné pohodlné sezení u kávy mezi klientkami, ale nepřetržité stání na nohou od rána do večera. Ruce neustále v kontaktu s agresivními chemikáliemi, záda bolavá od naklánění nad hlavy zákazníků, nohy oteklé od celodenního postávání.
Většina kadeřnic na maloměstě funguje jako OSVČ na živnostenský list a pronajímá si vlastní křeslo nebo malý prostor. Denně jimi projde pět až sedm lidí – rychlé pánské střihy se střídají s náročnějšími dámskými úpravami, mezi nimi dvě až tři hodiny trvající barvení nebo melírování. Pokud má kadeřnice plný diář a dobré jméno, za měsíc obslouží přes sto zákazníků.
Tržby vypadají skvěle, ale kam mizí peníze?
Když si sečtete všechny ostříhané hlavy a nabarvené vlasy, zdá se, že kadeřnice musí být na zlatém dole. Jenže skutečnost je brutálně odlišná. Peníze z pokladny totiž nepatří jen jí – většinu okamžitě spolknou provozní náklady.
Pronájem kadeřnického křesla na maloměstě sice není tak drahý jako v centru Prahy, ale pořád vás vyjde na 3 000 až 8 000 korun měsíčně. K tomu přičtěte energie, vodu a teplo, které stojí všude stejně. Další velkou položkou je profesionální vlasová kosmetika – barvy, melírovací prášky, šampony a stylingové přípravky, jejichž ceny neustále rostou.
Málokdo si uvědomuje, že kvalitní kadeřnické nůžky stojí 5 000 až 15 000 korun a profesionální fény či žehličky vyžadují investice v řádu tisíců s nutností pravidelné obměny. Pak jsou tu povinné odvody státu – zdravotní a sociální pojištění nebo paušální daň v prvním pásmu, která alespoň usnadňuje papírování. A nesmíme zapomenout na drobnosti jako praní ručníků nebo broušení nůžek.
Spropitné? Příjemné, ale ne pohádkové
Na menších městech funguje dýško jinak než v luxusních salonech velkých měst. Většinou jde o prosté zaokrouhlení nahoru – u rychlého pánského střihu dvacka nebo třicítka k dobru, u náročnějšího barvení padesátka až stovka navíc. Za celý měsíc se tato drobná gesta nasčítají na pár tisíc korun, což pokryje běžné denní nákupy nebo svačiny. Rozhodně to ale není žádné bohatství, o kterém se šušká.
Když si poctivě odečtete všechny náklady na provoz, materiál, zaplatíte státu povinné platby a přičtete reálné spropitné, zbyde šikovné a vytížené kadeřnici čistý měsíční příjem kolem 45 až 55 tisíc korun.
Za každou korunu tvrdě zaplatíte
Pro někoho může být tato částka překvapivě vysoká na poměry menšího města, pro jiného zklamání oproti divokým fámám o nezdaněných tisících v hotovosti. Pravda je, že za každou korunu zaplatíte vlastním zdravím. Celodenní stání na nohou, práce s chemikáliemi, chronické bolesti zad a otoky nohou jsou běžnou daní za tento příjem.
A pak je tu ještě jeden zásadní fakt: kadeřnice na volné noze nemá placenou dovolenou ani den nemocenské. Když nepracuje, nevydělává, zatímco nájem i odvody běží dál. Jde tedy o velmi slušný výdělek, ale těžce vydřený a bez jakékoliv sociální jistoty.
