Skryté bohatství v oběhu: Mince, které otevírají dveře k nečekanému bohatství. Nemáte je v peněžence?
Federální desetikoruny
Jsou mince opravdu vzácné, ale pak jsou i takové, o kterých se to jen říká. Notoricky známým příkladem jsou federální desetikoruny z roku 1993, nazývané podle portrétu na reversu „Masaryk“ a „Rašín“. Dnes už nikdo nezjistí, kdo tehdy rozšířil fámu o tom, že tyto desetikoruny budou mít jednou nesmírnou cenu. Vždyť přece nesly rok ražby, kdy už federace neexistovala! Bohužel opak je pravdou – dnes se na burze dají koupit řádově za pár korun.
Pětky a dvacky s orlojem
Úplně stejná historka provází dodnes platné deseti- a dvacetikoruny z roku 2000, které mají odlišný vzhled reversu. Místo brněnské katedrály a sv. Václava na koni vyobrazují hodinový stroj a astroláb. Bohužel i tyto mince nejsou hodnotnější než číslo, které nesou na nominálu, tedy 10, respektive 20 Kč. Důvod jejich obyčejnosti je zcela prostý – všechny tyto mince byly raženy v počtu řádově milionů kusů. No a čeho je hodně, to nemůže být vzácné.
Archivní ročníky
Kolik mincí daného nominálu se každoročně vyrazí, určuje Česká národní banka. Vychází přitom z řady informací, jako například celkový počet mincí dané hodnoty v oběhu, stav jejich opotřebení atd. Ve výsledku to znamená, že jeden rok může být vyraženo například 50 milionů pětikorun, v roce příštím jen několik desítek tisíc – zkrátka proto, že aktuálně není potřeba jejich stav doplnit. Ten nízký náklad je pak z velké části na výrobu mincovních sad, tedy kolekcí všech nominálů daného roku, které se pak prodávají jako sběratelské předměty. Malý zbytek jde do oběhu a takovéto ročníky jsou pak sběrateli vyhledávány jako oblíbené rarity. Typickým příkladem jsou padesátikoruny. Ročník 1993 je extrémně běžný, ale například ročníky 2000 nebo 2005 se dají s trochou štěstí prodat i za pár tisícovek. Vydělat se dá i na desetikorunách. Vzpomínáte na ročník 2000? Tak pokud máte desetikačku z tohoto roku, která má „normální“ revers s katedrálou sv. Petra a Pavla, lze ji rovněž velmi dobře zpeněžit.
Chyboražby jsou cenné vždycky
Vedle raritních ročníků lze v oběhu najít i chyboražby. Ty vznikají už v mincovně při výrobě, například nesprávnou ražbou rubové a lícní strany mince, nebo třeba chybou v raznici, která unikne kontrole. Sběratelé znají dvacetihaléře z rok 1993, které mají omylem rub a líc otočený o 180°, tedy „vzhůru nohama“. Takový dvacetník má dnes hodnotu přibližně tisícovky Kč.
Jak je to se vzorovými odražky
Stručně řečeno jde o mince na zkoušku, tedy mince vzešlé z jakéhosi poloprovozu, kdy se v mincovně zkouší, jak bude výsledný produkt vypadat. Zda má plně zřetelný reliéf, nepodléhá přílišnému opotřebení atd. Takto se v prvním roce existence samostatné České republiky v hamburské mincovně testovaly desetikoruny, které si objednala naše národní banka. Zkoušky dopadly dobře, ale na doporučení rytce Ladislava Kozáka bylo rozhodnuto, že u mincí ražených pro oběh bude na raznici mírně zvětšeno písmo u zkratky „Kč“. Vzorový odražek měl být zlikvidován, ovšem z neznámých důvodů se dostal do oběhu. Jakmile to zjistili sběratelé, senzace byla na světě a cena těchto mincí, které bylo možné velmi vzácně najít v oběhu, raketově vyletěla do závratných cifer. Před nedávnou dobou byl jeden takový kus vydražen na Slovensku za více než půl milionu korun!
Má smysl prohledat peněženku?
Upřímně – moc ne. Ty opravdu raritní kusy se téměř najít nedají – u zkušební desetikoruny s malým Kč máte šanci jen 1:70000, u vzácnějších ročníků oběžných mincí se pak pohybuje šance někde kolem 1:500. Ale pokud máte doma rodinnou kasičku a po večerech není co dělat, zkuste si mince rozdělit podle roků ražby a ty nejmenší hromádky porovnat s počty mincí ražených v jednotlivých letech – třeba narazíte na něco zajímavého.
