Toto je částka, kterou by měl mít pracující naspořenou před důchodem. Většina Čechů na ni nedosáhne
Představa, že nás státní penze plně zajistí a umožní nám vést stejný životní styl jako během aktivní kariéry, je dnes nereálná. Demografické trendy jasně ukazují na stárnoucí obyvatelstvo, klesající počet pracujících a narůstající zátěž průběžného penzijního systému.
Finanční experti a poradci se shodují na konkrétní sumě: před odchodem do penze byste měli mít našetřeno minimálně 2 miliony korun. Tato hranice představuje základní polštář pro udržení slušné životní úrovně bez nutnosti neustále počítat každou korunu. Realita však vypadá jinak – většina českých domácností této částky nikdy nedosáhne.
Odkud se bere magické číslo dvou milionů?
Tato suma není vytažená z prstu. Vychází z reálných propočtů založených na průměrné délce života a výši státních důchodů. Ačkoliv státní penze existuje, pokrývá pouze část dřívějších příjmů.
Aktuálně činí průměrný starobní důchod přibližně 21 800 korun měsíčně. Na první pohled přijatelná suma, jenže průměrná čistá mzda je výrazně vyšší. Pro člověka zvyklého na standardní plat znamená vstup do penze okamžitý pokles měsíčního příjmu zhruba o 17 000 korun. Tento rozdíl, označovaný jako náhradový poměr, dosahuje u nás asi 55 % předchozího výdělku. U osob s vyššími příjmy je propad ještě výraznější.
Rezerva ve výši 2 milionů korun vám umožní tento výpadek kompenzovat:
- Při rozumném čerpání vystačí na 10 až 15 let
- Pokryje zvýšené výdaje na zdravotní péči, medikamenty nebo údržbu domácnosti
- Umožní aktivní život včetně cestování nebo podpory rodiny místo pouhého přežívání
Proč většina Čechů nesplní cíl?
Ačkoliv průzkumy dlouhodobě ukazují, že přes 70 % obyvatel si na penzi nějakým způsobem odkládá, naprostá většina spoří nedostatečné částky. Průměrná měsíční úspora se stále drží kolem 1 000 korun.
Tisícikoruna měsíčně představuje správný směr, ale bez velmi raného startu k milionovým částkám nedovede. Více než dvě třetiny lidí si tento problém uvědomují a v průzkumech sami přiznávají nedostatečnost svých současných úspor.
Hlavní překážkou zůstává nízká finanční gramotnost a nevhodný výběr produktů. Přirozený strach ze ztráty vede miliony lidí k držení úspor na běžných účtech nebo ve starých transformovaných fondech penzijního připojištění. Tyto nástroje sice garantují, že nominálně nic neztratíte, ale nabízejí zhodnocení často pod jedno procento. Výsledek? Dlouhodobá jistota ztráty reálné hodnoty peněz kvůli inflaci. Nominální částka zůstane, ale koupíte si za ni s odstupem let sotva polovinu původního množství zboží.
„Spoléhala jsem na penzijní připojištění, které mi rodiče založili. Po třiceti letech jsem zjistila, že zhodnocení sotva pokrylo inflaci. Kdybych ty peníze investovala jinak, měla bych dnes o statisíce víc,“ říká padesátiletá Marcela z Brna.
Situaci komplikuje další negativní faktor. Podle analýz Ministerstva práce a sociálních věcí zhruba 40 % lidí nevykazuje nepřetržitou pracovní aktivitu až do řádného důchodu. Nejproblematičtější jsou poslední dva roky před penzí. Lidé přicházejí o zaměstnání, řeší zdravotní komplikace a končí v evidenci úřadů práce nebo odcházejí do předčasného důchodu, který trvale snižuje státní penzi. Tím mizí i poslední šance na vytvoření rezervy.
Cesta ke změně začíná u vás
Pokud vám je čtyřicet nebo padesát let, odkládání pětistovky na spořicí účet problém nevyřeší. Cesta k důstojné rezervě vede přes efektivní nástroje.
Stát se snaží motivovat občany například prostřednictvím dlouhodobého investičního produktu (DIP) nebo doplňkového penzijního spoření v účastnických fondech. Tyto produkty umožňují investovat do dynamičtějších akciových či dluhopisových nástrojů, které dokážou inflaci překonat a peníze reálně zhodnotit. Navíc můžete využít státní příspěvky, daňové úlevy nebo příspěvky zaměstnavatele.
Základní pravidlo pro dosažení cílové částky je překvapivě jednoduché: rozhoduje čas a efektivita, nikoli obrovské příjmy. Kdo začne včas a nechá peníze pracovat prostřednictvím investic díky síle složeného úročení, dosáhne doporučených dvou milionů mnohem snadněji než ten, kdo se probudí pět let před penzí a začne panicky shánět hotovost.
