Šíří se z asijských tržnic a ničí zahrady i domy. Obrana proti ní neexistuje
Malý hmyz s mramorovaným vzorem na zádech způsobuje zemědělcům a zahrádkářům obrovské problémy. Halyomorpha halys, jak zní latinský název kněžice mramorované, pochází z Číny, Japonska, Koreje a Tchaj-wanu. V posledních dvaceti letech se nekontrolovatelně šíří Evropou a devastuje úrodu ovoce i zeleniny. Přestože člověka nekouše ani nepřenáší choroby, její dopad na zemědělství je katastrofální.
Cesta z Asie do evropských zahrad
První výskyt tohoto invazivního druhu v Evropě zaznamenali odborníci ve Švýcarsku roku 2004. Hlavní příčinou jeho šíření je globální obchod s potravinami. Kněžice se ukrývají mezi přepravovaným ovocem a zeleninou, schovávají se do kontejnerů nebo mezi palety se zbožím. Jakmile se nákladní auto otevře, dospělci vyletí ven a začnou kolonizovat nové území.
Zejména asijské tržnice fungují jako vstupní brána pro další šíření. Sem proudí zboží z celého světa a s ním i nechtění pasažéři. Díky vynikajícím leteckým schopnostem dokáže kněžice překonat několik kilometrů během krátkého času. Navíc cestuje schovaná v osobních autech, vlacích nebo dokonce v zavazadlech turistů.
Všežravý škůdce bez výběru
Zásadní problém představuje extrémní nespecializovanost kněžice. Zatímco mnoho škůdců preferuje konkrétní rostliny, tato ploštice útočí prakticky na cokoliv. Vědci hovoří o polyfágním druhu – dokáže se živit stovkami různých hostitelských rostlin.
- Ovocné stromy jako jabloně, hrušně, broskvoně, meruňky a třešně
- Drobné ovoce včetně malin, ostružin a vinné révy
- Zeleninu typu rajčat, paprik a okurek
- Polní plodiny, zejména kukuřici a sóju
- Okrasné dřeviny jako jasan, javor nebo katalpu
Způsob, jakým rostliny poškozuje, je zákeřný. Bodavě sací ústní ústrojí propíchne slupku plodu a vysává šťávu. Současně vstřikuje trávicí enzymy, které tkáň rozkládají zevnitř. Výsledkem jsou deformované plody pokryté hnědými skvrnami, s hořkou chutí a rychlým hnilobným procesem. Takové ovoce nelze prodat ani konzumovat. V oblastech s masivním výskytem může být celá úroda zničena během několika týdnů.
Nepříjemné soužití na podzim
Devastace zahrad není jediným problémem. Když na podzim začnou klesat teploty, kněžice hledají teplá a suchá místa k přezimování. Masivně nalétávají na lidské domy a snaží se dostat dovnitř jakoukoli skulinou.
Najdete je v okenních rámech, za obložením, v půdních prostorech, mezi záhyby záclon nebo dokonce v šatech. Když se na jedné budově shromáždí stovky či tisíce jedinců, vzniká nejen psychický, ale i hygienický problém. „Na naší chalupě jsme jich jednou napočítali přes tři sta jen v jedné místnosti. Bylo to jako z hororu,“ popisuje svou zkušenost zahradník z jižní Moravy.
Další nepříjemností je intenzivní zápach. Při vyrušení nebo zmáčknutí vylučuje kněžice z hrudních žláz silně páchnoucí sekret, který slouží jako obrana. Tento sekret zanechává skvrny na textilu a jeho intenzita dokáže zůstat v místnosti i několik hodin.
Proč žádná obrana nefunguje
Zoufalství odborníků i zahrádkářů pramení z kombinace několika faktorů, které z kněžice dělají téměř neporazitelného protivníka.
V evropských podmínkách chybí přirození nepřátelé. Naše ptáky i ještěrky odrazuje nepříjemný zápach a tvrdá schránka. V Asii populaci reguluje drobná parazitická vosička Trissolcus japonicus, která klade vajíčka do vajíček kněžic a ničí je zevnitř. Její vysazení v Evropě je ale komplikované – vědci musí nejprve ověřit, že by nezačala likvidovat i naše původní, užitečné druhy hmyzu.
Běžné insekticidy selhávají. Dospělí jedinci mají tvrdý krunýř odolný vůči chemii. Silnější přípravky nelze použít v době zrání plodů kvůli ochranné lhůtě před sklizní – jídlo by bylo zdraví škodlivé.
Mechanické metody fungují jen lokálně. Sítě do oken ochrání interiér, ale nezabrání devastaci zahrad. Ruční sběr nebo setřásání do nádob s mýdlovou vodou pomůže na malé zahrádce, z pohledu celkového šíření druhu jde však o zanedbatelný efekt.
Kněžice mramorovaná tak zůstává jedním z nejkomplikovanějších ekologických a zemědělských problémů současnosti. Evropská krajina se teprve učí s tímto invazivním druhem žít a hledá cesty, jak minimalizovat jeho dopady na úrodu i lidské příbytky.
