Stát rozdává 60 000 Kč na topení. Kdo splní základní podmínku, má cestu k dotaci volnou
Každý den si pustíte teplou vodu a ani nevnímáte, kolik vás vlastně stojí. Průměrná česká rodina zaplatí za ohřev vody elektrickým bojlerem kolem 25 tisíc korun ročně. Čtyřčlenná domácnost může snadno dosáhnout na 40 tisíc. A přitom existují systémy, které dokážou z jedné kilowatthodiny elektřiny vytěžit několikanásobně víc tepla – nebo využít energii slunce zadarmo.
Problém je v tom, že odporový elektrický bojler mění elektřinu na teplo s účinností blízkou jedné – žádný zisk navíc, žádné chytré využití okolního prostředí. Část energie navíc zmizí v potrubí a zásobníku, zejména když je bojler daleko od koupelny. Ministerstvo průmyslu a obchodu proto doporučuje umístit zdroj ohřevu co nejblíže místu odběru. Právě proto stát podporuje technologie jako solární ohřev nebo tepelná čerpadla.
Kolik skutečně zmizí ve vašem bojleru
Výpočet vychází z oficiálních údajů: ministerstvo počítá s průměrnou potřebou 82 litrů teplé vody na osobu denně při teplotě 55 °C. Český statistický úřad uvádí průměrnou domácnost o 2,29 člena. Standardní cena elektřiny v sazbě D02d se pohybuje kolem 6,43 Kč za kilowatthodinu. Vychází to zhruba na 3,6 MWh ročně jen na ohřev – tedy asi 23 tisíc korun. Připočtete-li ztráty v zásobníku a rozvodech, dostanete se na částku kolem 25 tisíc korun.
Žijete-li ve čtyřech, může jít klidně o 40 tisíc ročně. A právě na tyto domácnosti míří státní dotační programy Nová zelená úsporám a NZÚ Light, které na přechod k solárnímu ohřevu nebo tepelnému čerpadlu poskytují pevně stanovené částky – v nejvyšší variantě až 60 tisíc korun.
Kdo má na dotaci nárok a kdo ne
Není to ale univerzální šek pro každého. Záleží na tom, do které větve programu spadáte, jakou technologii potřebujete a zda splníte majetkové či příjmové podmínky. V programu Oprav dům po babičce musí být žadatel fyzická osoba, vlastník rodinného domu, a jeho domácnost smí vlastnit maximálně dvě nemovitosti určené k bydlení. Způsobilá může být i trvale obývaná rekreační stavba s číslem popisným nebo evidenčním – klasická chata po babičce tedy v principu ano, ale musí být evidovaná v katastru a využívaná k bydlení.
V NZÚ Light vstupuje do hry příjmový nebo sociální test. Dotace je vyplácena zálohově, tedy předem, ještě před realizací, a domácnost má k dispozici bezplatného poradce, který ověří nárok, posoudí dům a připraví renovační pas. Pro domácnosti s nižšími příjmy je renovační pas zdarma. Mezi sociální podmínky v roce 2026 nově spadá také pobírání sloučené sociální dávky, takzvané superdávky. Bezplatnou pomoc poskytují certifikovaní poradci z energetických konzultačních středisek (EKIS/m-EKIS) nebo Místních akčních skupin (MAS). Důležité je, že pro získání dotace v této zranitelné větvi musí mít žadatel a všichni členové domácnosti v dané nemovitosti trvalý pobyt – nejpozději ke dni doložení realizace.
Žádost se podává výhradně elektronicky přes informační systém Státního fondu životního prostředí. K přihlášení potřebujete elektronickou Identitu občana. Nová etapa přijímá žádosti od 25. června 2026 do 31. října 2029, případně do vyčerpání alokace.
Čtyři technologie, čtyři dotační částky
V aktuální větvi programu Oprav dům po babičce jsou pro ohřev vody vymezeny čtyři konkrétní varianty. Solární termický ohřev vody získá dotaci 45 000 Kč (minimální plocha kolektoru 1,8 m²). Solární termický ohřev s přitápěním pak 60 000 Kč. Fotovoltaický ohřev vody má nárok na 35 000 Kč (minimální výkon 1,8 kW, systém oddělený od distribuční soustavy, s MPPT regulátorem). Tepelné čerpadlo pro ohřev vody také 35 000 Kč (musí splňovat ekodesign a energetickou třídu A+ pro zatěžovací profil L nebo vyšší).
Částka 60 tisíc tedy platí výhradně pro solární termický systém s přitápěním. Kdo chce jen tepelné čerpadlo na ohřev teplé vody, dostane 35 tisíc. Důležitý detail: ve větvi Oprav dům po babičce je ohřev vody typicky vázaný na současné zateplení domu. Kdo chce řešit jen samotný ohřev, program ho směruje do podprogramu NZÚ Light.
A právě tam se otevírá cesta k plným 60 tisícům i na tepelné čerpadlo. NZÚ Light je ale určený zranitelným domácnostem, seniorům, lidem s nižšími příjmy nebo příjemcům vybraných dávek. Podle aktuálních závazných pokynů z června 2026 je v této větvi dotace na solární termický ohřev i na tepelné čerpadlo pro ohřev vody shodně 60 000 Kč.
Kdy se investice vrátí podle reálných čísel
Univerzální návratnost programu se neuvádí, protože závisí na ceně konkrétní instalace, potřebách domácnosti i orientaci střechy. Jako vodítko ale poslouží jeden z oficiálních projektů NZÚ: domácnost s fotovoltaickým systémem využívajícím přebytky pro ohřev vody vykázala roční úsporu 4,24 MWh, v penězích zhruba 12 až 20 tisíc korun ročně.
Klíčové je srovnání: pokud systém stojí řekněme 80 až 120 tisíc korun a dotace pokryje 35 až 60 tisíc, zbývá doplatit 20 až 85 tisíc. Při roční úspoře 12 až 20 tisíc se návratnost pohybuje v jednotkách let. U menší domácnosti s nižší spotřebou to bude déle, u čtyřčlenné rodiny s bojlerem za 40 tisíc ročně naopak výrazně rychleji. Bez znalosti konkrétní nabídky instalatéra ale poctivé univerzální číslo dát nejde.
Co se změnilo oproti starším pravidlům
Na internetu stále kolují částky z dřívějších etap programu. Například tepelné čerpadlo pro ohřev vody mělo v pokynech z podzimu 2023 dotaci 45 tisíc korun – dnes je to v běžné větvi 35 tisíc. Změnil se i minimální výkon fotovoltaického systému: ze starších 1,5 kW na současných 1,8 kW. Kdo vychází ze zastaralých informací, může být při podání žádosti nepříjemně překvapený.
Zásadní posun nastal i v tom, komu je přímá dotace primárně určena. V roce 2026 se nová etapa programu soustředí u přímých dotací hlavně na zranitelné domácnosti v NZÚ Light. Ostatní vlastníci rodinných domů jsou nově směrováni spíše k bezúročným úvěrům. V praxi to znamená jediné: státní podpora už není pro všechny totéž co dřív.
Volba, kterou nemusíte dělat naslepo
Odporový bojler v české domácnosti tiše spaluje tisíce korun ročně a většina lidí to bere jako daň za teplou vodu. Není. Je to volba a stát právě teď nabízí nástroje, jak ji změnit. Stačí ověřit, do které větve programu spadáte, a spočítat si, jestli se vám konkrétní technologie vyplatí.
