Podobnou starou vázičku má doma každý. Tuto konkrétní vykupují dnes starožitníci kolem 100 000 Kč
Možná i vám doma na poličce stojí zdobená váza, kterou jste zdědili po předcích. Pokud jde o originální francouzský porcelán ve stylu Vieux Paris (Stará Paříž) z období kolem roku 1880, držíte v rukou kus historie. Tyto vázy se vyznačují nádherným ručním zlacením, jemnými květinovými motivy a elegantními tvary, které kdysi zdobily salony zámožných měšťanů. V českých domácnostech sice častěji narazíme na tradiční domácí značky jako Royal Dux z Duchcova nebo slavný růžový porcelán z Chodova, ale právě francouzský import představoval pro naše předky dotek skutečného světového luxusu.
Příběh z pařížských uliček a zlaté éry porcelánu
Styl Vieux Paris, v překladu Stará Paříž, má neobyčejně pestrou historii. Nejedná se o jedinou továrnu, ale o označení pro produkci více než třiceti soukromých dílen a dekoratérů, kteří působili v severovýchodní části Paříže mezi lety 1770 a 1870. Mezi nimi vynikala zvučná jména jako Jacob Petit. Tyto dílny sázely na precizní řemeslo a dokázaly úspěšně konkurovat i slavné královské manufaktuře v Sèvres.
Každý kousek byl malým uměleckým dílem, které v sobě neslo hrdost francouzských mistrů. Tento důraz na detail a kvalitu je přesně to, co dnes sběratele na historickém porcelánu tak fascinuje. Kdo by si nepamatoval pocit, když jste jako dítě nesměli ani dýchnout na babiččinu nejcennější vázu v sekretáři? Tehdy stála pár korun československých, dnes může být její hodnota překvapivě vyšší.
Detektivka na poličce: Jak poznat skutečný unikát?
Určit pravost vázy Vieux Paris je pro laika detektivní úkol. Přibližně 70 % veškeré produkce totiž nemá žádnou tovární značku. Sběratelé se proto musí zaměřit na kvalitu střepu, specifické odstíny barev a opotřebení zlacení na spodní straně. Kolem těchto váz se však v poslední době vyrojilo mnoho mýtů.
Asociovaný odborný konsenzus starožitníků a soudních znalců v oboru starožitností k tomu uvádí: „Lidé si často pletou pojmy a pod vlivem senzačních titulků v médiích očekávají za běžné rodinné dědictví nereálné částky. U starožitného porcelánu určuje cenu výhradně unikátnost, nepoškozený stav, doložitelný původ a ucelenost sady. Solitérní vázy bez značení, byť z 19. století, mají pro sběratele hodnotu v řádu stokorun či nízkých tisíců. Částky kolem sta tisíc korun jsou vyhrazeny pouze pro špičkové, muzejní kusy od světoznámých manufaktur s jasnou proveniencí, nikoliv pro běžné dekorativní vázy, které se tehdy v Paříži vyráběly masově."
Jaká je skutečná hodnota a kde najít kupce?
Nedávno rozvířila vody internetu nabídka na portálu Aukro, kde se jedna z těchto váz nabízela za závratných 100 000 Kč. Ačkoliv tato částka zní lákavě, aukce skončila bez jediného příhozu. Reálná hodnota běžných váz Vieux Paris se u nás pohybuje od 50 Kč za poškozené kusy po zhruba 4 000 Kč za zachovalé exempláře.
Na diskusních fórech se k tomu vyjádřil jeden z uživatelů: „Zase klasický novinářský clickbait. Napíšou, že lidi mají doma poklad za sto tisíc, a pak babičky berou útokem starožitnictví s bezcenným porcelánem z NDR nebo starým cibulákem pochybné kvality. To, že si někdo na Aukru nahodí cenu 100 tisíc a nikdo mu to nekoupí, neznamená, že to má takovou hodnotu!"
Pokud doma takovou vázu objevíte, nejlepším místem pro prodej jsou specializované aukční domy nebo prověřené sběratelské platformy jako Aukro. I když z vás možná neudělá milionáře, její historická hodnota a nostalgické kouzlo jsou nevyčíslitelné. Máte i vy na půdě nebo v sekretáři zapomenutý poklad po babičce?
