Zahraniční média ji srovnávají s Prahou, turisté z celého světa ji objevují jako skrytý klenot Evropy. Přesto pro většinu Čechů zůstává Olomouc jen regionálním centrem na cestě někam jinam.
Když jsem poprvé narazil na článek, který Olomouci věnoval celou reportáž v prestižní rubrice „36 Hours in…“, upřímně mě to zarazilo. Ne proto, že by město nebylo krásné – to bezpochyby je. Ale proto, že v českém mediálním prostoru se o Olomouci jako o světové turistické destinaci prakticky nemluví. A přitom zahraniční tisk ji už roky staví na úroveň Prahy.
Čísla, která mluví jasně
Pojďme k faktům. Podle dat z portálu Numbeo jsou spotřebitelské ceny v Olomouci o téměř 29 % nižší než v Praze. U nájmů je rozdíl ještě dramatičtější – dosahuje až 60 %. Pro zahraničního turista, který si chce užít autentickou střední Evropu bez pražských cen, je to argument, který nelze ignorovat.
A oni ho neignorují. Český statistický úřad za rok 2023 eviduje v Olomouckém kraji přes 243 tisíc zahraničních návštěvníků. Na první pohled možná méně než domácích turistů, ale klíčový je kontext: zatímco cizinci přijíždějí cíleně za barokní architekturou a UNESCO památkami, Češi Olomouc často míjejí jako zastávku na cestě do Jeseníků nebo ji navštěvují v rámci služebních cest.
Proč ji svět vidí jinak
Lonely Planet opakovaně zařazuje Olomouc mezi nejlepší evropské destinace. The Guardian i CNN Travel o ní píší s nadšením, které u českých médií nenajdete. Zahraniční novináři vyzdvihují především jednu věc: autenticitu. Žádné davy s selfie tyčemi, žádné předražené turistické pasti. Jen krásné město, které si zachovalo svůj charakter.
Srdcem Olomouce je Sloup Nejsvětější Trojice – monumentální barokní dílo zapsané na seznamu UNESCO. Kolem něj se rozprostírá historické centrum plné kostelů, fontán a malebných náměstí. A pak je tu Univerzita Palackého, díky které město pulzuje studentskou energií, kavárnami a kulturním životem.
Český paradox
Tady se dostáváme k jádru věci. Když se zeptáte průměrného Čecha na víkendový výlet, Olomouc mu pravděpodobně nenapadne jako první volba. Praha, Český Krumlov, možná Brno – to jsou zavedené značky. Olomouc zůstává v kategorii „regionálních center“, přestože nabízí srovnatelné zážitky za zlomek ceny.
Není to tím, že by město neexistovalo v marketingových strategiích. Olomoucký kraj se prezentuje na veletrzích, provozuje informační centra, investuje do digitálních kampaní. Jenže zaměření často směřuje k cykloturistice nebo lázeňství v širším regionu. Chybí výrazná celostátní kampaň, která by Čechům ukázala Olomouc tak, jak ji vidí svět – jako alternativu k Praze, ne jako její chudší příbuznou.
Stinná stránka popularity
Rostoucí zájem zahraničních turistů samozřejmě není bez rizik. Kdo sledoval vývoj v Praze nebo Českém Krumlově, ví, kam nekontrolovaný turismus může vést: gentrifikace, rostoucí ceny bydlení, ztráta autenticity. Olomouc se zatím těmto problémům vyhýbá, ale je otázkou, jak dlouho to vydrží.
Možná je právě teď ten správný čas Olomouc navštívit. Než se ceny vyrovnají pražským, než se historické centrum zaplní suvenýrovými stánky, než se z ní stane další destinace, o které budeme nostalgicky vzpomínat, „jaká bývala“.
Tohle přirovnání se v zahraničních recenzích objevuje často. A má v sobě něco znepokojivého: zatímco my Češi spíme, zbytek světa si užívá náš skrytý klenot. Otázka zní – probudíme se včas, nebo budeme jednou platit zahraniční ceny za to, co jsme měli celou dobu za humny?
