Psí plemena, která žijí nejkratší dobu: Velký miláček Čechů se dožívá pouhých pěti let

Tento fakt potvrdila i rozsáhlá studie British Royal Veterinary College (RVC), která se zaměřila na analýzu očekávané délky dožití u různých plemen. Výzkumníci pracovali s obrovským vzorkem dat zahrnujícím více než 30 000 psů, kteří uhynuli v letech 2016 až 2020. Výsledky této studie nejsou jen suchými čísly, ale varovným prstem pro všechny budoucí majitele i chovatele.

Proč některá plemena odcházejí tak brzy?

Než se podíváme na konkrétní žebříček, je důležité pochopit, co za krátkým životem psů stojí. Obecně platí pravidlo, že velká plemena žijí kratší dobu než ta malá, protože jejich organismus stárne rychleji. Nicméně u plemen, která dominují spodním příčkám tabulek dlouhověkosti, hraje hlavní roli spíše jejich anatomická stavba, často uměle vyhnaná do extrémů kvůli módním trendům.

Hovoříme především o tzv. brachycefalických plemenech, tedy psech s krátkým, plochým čenichem. Právě tato charakteristika, která mnoha lidem připadá roztomilá, je zdrojem řady zdravotních komplikací – od problémů s dýcháním až po potíže se srdcem či termoregulací.

Francouzský buldoček: Smutný rekordman

Největším šokem studie je francouzský buldoček. Přestože jde o jedno z nejpopulárnějších plemen v Česku i v celé Evropě, jeho průměrná očekávaná délka dožití činí podle serveru NewScientist.com pouhých 4,5 roku.

Toto číslo je ale potřeba uvést do kontextu. Nízký průměr je dán mimo jiné tím, že popularita „francka“ v posledních letech raketově vzrostla. V databázi je tedy obrovské množství mladých psů, a pokud někteří z nich uhynou kvůli vrozeným vadám hned krátce po narození, statistický průměr to prudce srazí dolů.

Jak upozorňuje vedoucí studie Dan O’Neill, pro majitele buldočků tato statistika rozhodně neznamená, že jim čtyřnohý kamarád odejde už v pěti letech. Když si pořídíte zdravé štěně z odpovědného chovu, dožije se klidně 10 až 12 let, někdy i více. 

Anglický buldok a jeho následovníci

Hned za francouzským buldočkem se v žebříčku nejkratšího dožití umístili jeho příbuzní a další plemena s podobnou tělesnou konstitucí:

• Anglický buldok (7,4 roku): Ikona britské houževnatosti doplácí na svou masivní postavu a extrémně krátký nos. Často se potýká s kožními infekcemi v záhybech kůže a srdečními vadami.
• Mops (7,7 roku): Další miláček, který bohužel tráví značnou část života bojem o dech. Jejich vypoulené oči jsou navíc velmi náchylné k poraněním.
• Americký buldok (7,8 roku): I když je atletičtější než jeho anglický jmenovec, stále patří mezi plemena, která opouštějí své majitele dříve, než by bylo milé.

Co nám čísla skutečně říkají?

Je důležité zmínit, že studie British Royal Veterinary College používala tzv. úmrtnostní tabulky. To znamená, že vědci nebrali jen prostý průměr věku všech uhynulých psů, ale kalkulovali pravděpodobnost přežití v každém roce věku.

Nízké číslo u francouzských buldočků vypočítané britskou studií tedy není zase tak směrodatné, jak to na první pohled vyznívá. Průměrný věk dožití srazila na minimum vysoká úmrtnost mladých jedinců v rámci celé populace plemene. Jinými slovy, mnoho buldočků zemře v extrémně nízkém věku a mnoho se jich naopak dožije 10 let. Když to zprůměrujete na kalkulačce, vyjde vám zhruba 5 let. V praxi to tedy nakonec znamená, že pokud máte doma zdravého jedince, který překonal kritické začátky, bude vám dělat společnost dlouhá léta.