Po tomto jídle se nejvíc tloustne: Češi si ale myslí, že jde o racionální stravu, a cpou se jím na kila

Pamatuju si ten moment v obchodě, kdy jsem poprvé sáhla po balíčku hnědého cukru místo toho bílého. Měla jsem pocit, že dělám rozumné rozhodnutí. Přírodní, nerafinovaný, s melasou – ta slova na obalu zněla jako slib něčeho lepšího. Jenže čím víc jsem se o téma zajímala, tím víc mi docházelo, že jsem naletěla jednomu z nejrozšířenějších mýtů moderní výživy.

Co vlastně kupujeme?

Tady začíná první nepříjemné zjištění. Drtivá většina hnědého cukru v českých obchodech není nic jiného než běžný bílý cukr obarvený karamelovým sirupem. Zní to absurdně, ale je to tak. Skutečný nerafinovaný cukr s přirozeným obsahem melasy je na trhu spíš výjimkou. A běžný spotřebitel nemá šanci je od sebe rozeznat – k tomu by potřeboval laboratorní analýzu pomocí chromatografie nebo spektroskopie.

Když jsem tohle zjistila, cítila jsem se podvedená. Platila jsem víc za produkt, který byl v podstatě totožný s tím levnějším – jen jinak vypadal.

A co ty zázračné minerály?

Dobře, řekněme, že máme v ruce skutečný hnědý cukr s přírodní melasou. V té se opravdu nachází vápník, železo, hořčík a draslík. Zní to slibně, dokud si člověk neuvědomí jednu věc: typický hnědý cukr obsahuje jen 2–5 % melasy. Množství minerálů je tak zanedbatelné, že abychom z něj pokryli denní dávku třeba vápníku, museli bychom sníst stovky lžiček. To by nás zabilo dřív, než by nám to pomohlo.

Je to trochu jako říkat, že cigarety jsou zdravé, protože tabák je rostlina. Technicky pravda, prakticky nesmysl.

Glykemický index: kde je ten rozdíl?

Jedním z nejhouževnatějších mýtů je představa, že hnědý cukr má nižší glykemický index a působí na hladinu cukru v krvi šetrněji. Vědecké výzkumy ale ukazují, že GI bílého cukru se pohybuje kolem 65, zatímco hnědý má hodnoty 64–70. Rozdíl je statisticky zanedbatelný. Tělo reaguje na oba prakticky stejně – rychlým nárůstem glykémie a vyplavením inzulínu.

Pro diabetiky nebo lidi s inzulínovou rezistencí je tahle informace zásadní. Záměna bílého cukru za hnědý jim nepomůže vůbec v ničem.

Proč tomu tak snadno věříme?

Psychologové tomu říkají "halo efekt zdraví". Stačí, aby produkt nesl nálepku "přírodní" nebo "tradiční výroba", a automaticky ho vnímáme jako zdravější. Marketing potravinářského průmyslu tohle ví a mistrně toho využívá. Výsledek? Lidé si s klidným svědomím dávají do čaje víc hnědého cukru, protože mají pocit, že dělají něco dobrého pro své tělo.

Je v tom něco ironického. Ve snaze jíst zdravěji konzumujeme víc cukru, než bychom jinak konzumovali.

Co s tím?

Nechci tvrdit, že hnědý cukr je nějak škodlivější než bílý. Oba jsou si nutričně prakticky rovnocenné – a oba jsou v nadměrném množství problematické. Přispívají k obezitě, cukrovce a dalším civilizačním chorobám. Kalorický obsah je téměř identický: přibližně 4 kalorie na gram.

Pokud vám hnědý cukr chutná víc, klidně ho používejte. Ale nedělejte to s iluzí, že je to zdravější volba. Skutečná cesta ke zdravější stravě nevede přes hledání lepšího cukru, ale přes snižování celkového příjmu přidaných cukrů obecně.

Sama jsem se nakonec vrátila k bílému cukru – používám ho míň a vědoměji. A ten pocit, že už se nenechávám klamat hezky znějícími slovy na obalu? Ten stojí za víc než jakýkoli přírodní produkt.