Letadlo spadlo 2 km před Bratislavou. Přežil jen kapitán
Představte si dobu, kdy nebyly žádné e-maily, SMS zprávy ani online bankovnictví. Všechno záviselo na papírových dopisech. Úřady, firmy i rodiny čekaly na zprávy, které musely překonat stovky kilometrů. A když stát potřeboval, aby dopis z Prahy dorazil do Košic do rána, nestačilo ho jen hodit do pytle a naložit do letadla.
Československo proto mezi lety 1956 a 1981 provozovalo unikátní systém – létající poštovní třídírny. Zatímco jinde ve světě se zásilky pouze převážely, tady se přímo za letu na palubě třídily podle cílových regionů. Dva poštovní úředníci pracovali v nákladovém prostoru stroje, zatímco ten letěl tmou nad republikou. Cíl byl jasný: hned po přistání mohly být dopisy expedovány k adresátům, bez jediné minuty zdržení na zemi.
Podle dobových záznamů bratislavského letiště byla československá pošta jedinou poštovní správou na světě, která takto náročný způsob přepravy provozovala. Pravidelná trasa spojovala Prahu, Bratislavu a Košice. Noc co noc.
Únorová noc, která se zvrtla
V noci 11. února 1977 vyrazil na pravidelnou linku OK 475 dvoumotorový transportní letoun Avia AV-14T s imatrikulací OK-OCA. Na palubě bylo pět mužů: tříčlenná posádka v kokpitu a dva zaměstnanci pošty Košice 2, Tibor Nagy a Imrich Štofan, kteří zpracovávali zásilky vzadu v nákladovém prostoru.
Let z Prahy probíhal standardně. Jenže když se stroj přiblížil k Bratislavě, počasí bylo mizerné. Tma, husté mraky, výrazně snížená viditelnost. Piloti plánovali přiblížení na dráhu 22. Postup byl jasný: pokud v předepsané fázi nezískají vizuální kontakt se světelnou soustavou letiště, nesmějí riskovat přistání. V takovém případě měli pokračovat rovnou do Košic.
K bezpečnému odletu na záložní letiště ale nedošlo. Letoun při sestupu klesl pod minimální bezpečnou výšku. Stroj byl technicky v pořádku a piloti ho měli pod kontrolou. Přesto v nepříznivých podmínkách pokračovali v přiblížení příliš nízko nad zemí. Asi 1 800 metrů před prahem dráhy zachytil letoun o koruny stromů. Následoval nekontrolovaný náraz do země v katastru obce Ivanka pri Dunaji, necelé dva kilometry od letiště.
Z pěti lidí na palubě přežil pouze kapitán Rudolf Chládek. Zahynuli druhý pilot Miroslav Meluš, palubní technik Václav Šmíd a oba poštovní úředníci, Tibor Nagy a Imrich Štofan.
Tragédie ve stínu ještě větší katastrofy
Únorová havárie se odehrála pouhých šest a půl měsíce po jedné z nejhorších leteckých katastrof v dějinách Československa. V červenci 1976 se při nezdařeném přiblížení na stejné bratislavské letiště zřítil Iljušin Il-18 na lince ČSA OK 001 do rekreačního areálu Zlaté piesky. Zahynulo 76 lidí.
V atmosféře doznívajícího šoku z této masivní tragédie se noční pád poštovní Avie nedostal do širšího povědomí veřejnosti. Zůstal dlouho stranou pozornosti, téměř zapomenut.
Přesto provoz unikátního systému létajících třídíren incident neukončil. Noční poštovní lety spojovaly československá města ještě další čtyři roky, než byla tato etapa v roce 1981 definitivně uzavřena v souvislosti s proměnou logistiky a nástupem jiných technologií.
Dlouho opomíjenou událost dnes připomíná pietní místo. V říjnu 2024, tedy po sedmačtyřiceti letech od havárie, byl na okraji Ivanky pri Dunaji odhalen památník s názvem Pošta nedoletěla. Výtvarné dílo stojící nedaleko místa dopadu nese siluetu letounu s rozptýlenými listovními zásilkami a zachovává jména čtyř mužů, pro které byla únorová noční služba tou poslední. U památníku byly vysazeny čtyři tisy – každý symbolizuje jeden zmařený život.
