Karla Gotta milovali všichni, kdo má doma ale toto, dostane od sběratelů 20 000 Kč na ruku
Právě tato mezinárodní sláva dnes stojí za zajímavým fenoménem na trhu se starými deskami. Zatímco běžná alba, kterých se v tehdejším Československu vylisovaly miliony, mají dnes spíše nostalgickou hodnotu v řádech desetikorun či stokorun, existují kousky, které vám mohou vydělat na velmi slušnou dovolenou. Pokud se vám totiž doma v poličce nebo na půdě práší na exportní verze desek Karla Gotta, můžete mít v rukou skutečný sběratelský unikát.
Proč jsou exportní desky tak vzácné?
V dobách hlubokého socialismu fungoval u nás státní podnik Artia, který měl na starosti vývoz kulturních statků, včetně hudby. Pro zahraniční trhy se lisovaly speciální edice alb, které se od těch domácích lišily hned v několika zásadních detailech. Především měly jiné obaly, často s atraktivnějšími fotografiemi, které měly zaujmout západního posluchače. Názvy písní i doprovodné texty byly v angličtině, němčině nebo jiných světových jazycích.
Klíčovým faktorem je však nízký náklad. Zatímco tuzemský trh byl deskami Karla Gotta doslova zaplaven, exportní série se vyráběly v nepoměrně menších objemech. Mnoho z nich se navíc v Československu vůbec neprodávalo a putovalo rovnou za hranice. Pokud se tedy nějaký takový kus u nás objeví, je to pro sběratele malý svátek. Ceny u nejvzácnějších kusů se dnes v aukcích a specializovaných burzách šplhají až k magické hranici 20 000 Kč na ruku.
Sběratelská horečka: Stav je polovina úspěchu
Možná si teď říkáte, že přesně takovou desku s anglickým nápisem doma máte. Než ale začnete plánovat, za co utratíte peníze, je třeba se na věc podívat realisticky. Sběratelé jsou, mírně řečeno, puntičkáři. U desek v této cenové relaci se nehodnotí pouze to, zda „hraje“, ale především její vizuální a fyzický stav.
Zásadní je kvalita vinylové drážky. Pokud je deska poškrábaná nebo „přeskakuje“, její cena drasticky klesá, i kdyby šlo o ten nejvzácnější exportní lis. Stejně důležitý je ale i stav samotného obalu. Sběratelé hledají kusy, které vypadají, jako by právě opustily lisovnu – bez ohnutých rohů, natržených hran nebo stop po propisce. Pokud máte doma desku, která je v takzvaném stavu Mint nebo Near Mint (tedy prakticky jako nová), držíte v ruce investiční artikl.
Na co se v archivu zaměřit?
Pokud se rozhodnete probrat svou sbírku, hledejte cokoli, co vypadá „nečesky“. Mezi nejcennější kousky patří zejména:
- Exportní verze z 60. let: Právě raná tvorba Karla Gotta na exportních labelech patří k těm nejvyhledávanějším. Často mají unikátní grafické zpracování, které se od domácích verzí liší na první pohled.
- Alba nazpívaná v cizích jazycích: Anglicky či německy zpívané desky určené pro západní trh (např. Polydor nebo Artia exporty).
- Limitované série a promo výlisky: Desky, které nebyly určeny pro běžný prodej, ale sloužily jako dárky pro obchodní partnery nebo pro rozhlasové stanice.
Je fascinující, že i po desetiletích dokáže hudba Karla Gotta vyvolat takové emoce – a to nejen ty umělecké, ale i sběratelské. Pro mnohé majitele mají tyto desky především nevyčíslitelnou citovou hodnotu. Přesto je dobré vědět, že v té hromadě černých vinylů se může skrývat poklad, který ocení nadšenci po celé Evropě.
Jak poznat, že máte doma poklad?
Identifikace vzácné desky není vždy úplně jednoduchá pro laika. Prvním vodítkem je vydavatel. Pokud na obalu vidíte logo Artia místo klasického Supraphonu (případně kombinaci obou s anglickými popisky), zbystřete. Dalším znakem jsou katalogová čísla. Sběratelé mají přesné seznamy kódů, které označují konkrétní série a roky vydání.
Pokud si nejste jisti, není nic jednoduššího než se podívat na specializované weby jako Discogs, což je světová databáze a tržiště s hudbou. Tam si můžete vyhledat konkrétní vydání své desky a podívat se, za kolik se reálně prodává. Budete možná překvapeni, že ta nenápadná deska, co překážela v polici, má dnes hodnotu měsíčního nájmu.
Více než jen peníze
Ačkoliv je částka 20 000 Kč velmi lákavá, sběratelství desek Karla Gotta je především o úctě k jeho řemeslu a odkazu. Ti, kteří jsou ochotni tyto sumy zaplatit, nekupují jen kus plastu. Kupují si dokonale zachovaný kousek historie, důkaz o tom, že česká kultura dokázala v osobě Karla Gotta konkurovat světovým hvězdám.
Takže až příště půjdete na návštěvu k rodičům nebo babičce, zkuste se podívat do jejich hudební sbírky. Třeba tam na vás čeká exportní unikát, o kterém nikdo netušil, že má takovou cenu. A i kdyby se zrovna o ten nejdražší kousek nejednalo, pustit si Gotta na gramofonu má pořád své neopakovatelné kouzlo, které se penězi vyjádřit nedá.
