Dnes večer poběží na Nově film, který rozhádal republiku. Jedni ho milují, druzí z duše nenávidí

Děj se přesouvá do Špindlerova Mlýna, konkrétně do zotavovny Radost, kde se naplno ukazuje dynamika rodiny i typický humor celé trilogie.

Tento film není jen komedií o ztracené peněžence, ale především hlubokou, místy až mrazivou studií lidské povahy v kulisách rodící se normalizace. Homolkovi zde už nejsou jen prostou rodinou z pražského bytu; jsou to rekreanti, kteří si přijeli „užít“ za své peníze, a jejich interakce s okolním světem i mezi sebou navzájem odhaluje vrstvy sobectví, podezíravosti a humoru, který je stejně tak k popukání, jako k zamyšlení.

Genius loci hotelu Radost a zimní dovolená

Děj se točí kolem zimní rekreace, která měla být pro rodinu odměnou. Děda (Josef Šebánek), babi (Marie Motlová), Ludva (František Husák), Heduš (Helena Růžičková) a dvojčata (Petr a Matěj Formanovi) vyrážejí do hor s jasným cílem: rekreovat se tak intenzivně, až to hraničí s povinností. Název hotelu Radost působí v kontextu neustálých rodinných hádek a malicherných sporů až ironicky.

Hlavním motorem vyprávění je ztráta tobolky – tedy peněženky s nemalým obnosem peněz. Tento moment funguje jako katalyzátor. Ve chvíli, kdy peníze zmizí, padají veškeré masky falešné zdvořilosti. Homolkovi začnou podezřívat nejen ostatní hosty, ale i personál a v podstatě každého, kdo se na ně jen trochu divně podívá. Právě zde Papoušek mistrně ukazuje tu českou vlastnost, kdy se tragédie jednotlivce (ztráta peněz) okamžitě mění v kolektivní paranoiu.

Herecké obsazení a autenticita

Síla filmu stojí a padá s neopakovatelným obsazením. Josef Šebánek, původním povoláním řidič a automechanik, kterého pro film objevil Miloš Forman (potažmo kameraman Miroslav Ondříček), v roli dědy Homolky předvádí naprosto naturální výkon. Jeho postava je ztělesněním selského rozumu, který je ovšem deformován leností a snahou mít od všeho klid. Kontrapunktem k němu je Helena Růžičková jako Heduš. Její energie, hlučnost a dominance v rodině jsou zdrojem většiny komických situací, ale zároveň z ní sálá určitá tragika ženy, která chce pro svou rodinu „to nejlepší“, ale přitom ji svou péčí dusí.

Nesmíme zapomenout na Františka Husáka v roli Ludvy. Jeho submisivní postava manžela, který se snaží kličkovat mezi požadavky manželky a autoritou rodičů, je zahrána s neuvěřitelnou lehkostí. Scény, kdy se Ludva snaží prosadit alespoň malý kousek vlastní svobody (například při tanci nebo u piva), patří k vrcholům filmu. Dvojčata Petr a Matěj Formanovi pak do příběhu vnášejí dětský, nezaujatý pohled, který často zrcadlí absurditu chování dospělých.

Tobolka jako symbol i hybatel děje

Slovo „tobolka“ dnes už zní poněkud archaicky, ale v roce 1972 šlo o běžné označení pro naditou náprsní tašku. Její zmizení vnáší do filmu detektivní prvek, který je však neustále shazován neschopností postav jednat racionálně. Místo aby se situace řešila v klidu, nastává chaos. Scéna s kulturním referentem Bradáčkem (Jiří Hrzán), který se snaží rekreanty bavit organizovanou zábavou, zatímco rodina řeší existenční drama ztracených úspor, je dokonalou ukázkou absurdity tehdejší doby.

Film se dotýká i tématu konzumu. Homolkovi si na horách dopřávají, měří se s ostatními rekreanty (například s náročnějšími hosty ztvárněnými Ivou Janžurovou, Věrou Křesadlovou či Eugenem Jegorovem) a neustále porovnávají, kdo má co na sobě a kdo si co může dovolit. Tento „sociální souboj“ o lepší pokoje a prestiž v prostředí socialistické zotavovny je podán s jemnou ironií, která ale přesně trefuje podstatu věci.

Kameramanské a režisérské pojetí

Jaroslav Papoušek patřil k tzv. československé nové vlně, a i když byl tento film natočen v nastupujících sedmdesátých letech, stále si zachovává část té svobodomyslné estetiky šedesátých let. Kamera, za kterou tentokrát stál legendární Miroslav Ondříček, se zaměřuje na detaily obličejů, na trapné ticho a na klaustrofobní prostory hotelových pokojů. Divák má pocit, že je s Homolkovými přímo u stolu, že cítí vůni (nebo spíše zápach) jejich jídla a slyší každé zachrchlání.

Zajímavostí je, že film se natáčel v reálném prostředí Špindlerova Mlýna, což mu dodává na autenticitě. Zimní atmosféra Krkonoš není zobrazena jako idylická pohlednice, ale jako sychravé, větrné a místy nepříjemné místo, což skvěle koresponduje s náladou uvnitř rodiny.

Odkaz filmu v české kultuře

Proč nás Homolkovi baví i po více než padesáti letech? Odpověď je jednoduchá: jsme to my. Papoušek dokázal vytvořit archetypy, které jsou nadčasové. Snaha ušetřit, potřeba vypadat před sousedy lépe, věčné spory mezi generacemi a schopnost udělat z komára velblouda – to jsou vlastnosti, které nezmizely s pádem režimu ani s výměnou peněženek za kreditní karty.

Homolka a tobolka je filmem o lidech, kteří jsou v jádru hodní, ale jejichž obzor končí u vlastního talíře a vlastní tobolky. Je to komedie, u které se člověk hlasitě směje, ale v závěru mu může zůstat trochu nahořklá pachuť v ústech. Právě tato dvojlomnost dělá z celého cyklu o Homolkových jeden z nejvýznamnějších počinů české kinematografie.

Zatímco první díl byl o „bytí“, druhý o „předvádění se“, ten třetí je o „vlastnění“. A právě to, jak ztráta majetku dokáže rozvrátit rodinnou soudržnost, je poselstvím, které Jaroslav Papoušek do filmu vložil mezi řádky vtipných dialogů a komických situací. Homolkovi v tomto díle definitivně opouštějí sféru nevinnosti a stávají se plnokrevnými aktéry světa, kde peníze (nebo jejich absence) diktují náladu i charakter.

Zajímavosti k filmu:

• Jiří Hrzán ve filmu hraje agilního kulturního referenta Bradáčka, který se neustále snaží o nějaký fyzický výkon nebo organizovaný vtip, což skvěle kontrastuje s pasivitou Homolkových.
• Postava rekreantky Burdové (Iva Janžurová) je ukázkou modernější, „městské“ ženy, která se na Homolkovy dívá s lehkým despektem, ale nakonec je vtažena do stejného kolotoče malicherností.
• Film byl ve své době velmi populární, ale kritika mu někdy vyčítala, že už příliš tlačí na pilu v zobrazení negativity. Čas však ukázal, že tato ostrost byla přesně to, co příběh potřeboval ke svému završení.

Homolka a tobolka tak zůstává povinnou jízdou pro každého, kdo chce pochopit specifika českého humoru a nátury. Je to zrcadlo, které nám Papoušek nastavil sice uvolněně a s úsměvem, ale s neúprosnou přesností.

Film Homolka a tobolka (1972) můžete vidět 29. 4. v 18:05 na Nova Cinema.