EU rozhodla, jak to bude do roku 2031 se střídáním zimního a letního času. Většina Čechů je nespokojená
Dvakrát ročně si nastavujeme budíky jinak. Na jaře ztratíme hodinu spánku, na podzim ji získáme zpět. A pokaždé se znovu ptáme, jestli má tento zvyk v 21. století vůbec smysl. Odpověď z Bruselu je jasná: ano, má – minimálně do konce března 2031.
Evropská komise zveřejnila oficiální rozhodnutí, které stanovuje přesné termíny pro přechod mezi letním a standardním časem na dalších pět let. Česká vláda tento harmonogram převzala prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí v červenci 2026.
Velký slib, který se rozplynul
Před osmi lety to vypadalo nadějně. Brusel spustil veřejnou konzultaci a výsledek byl drtivý – z 4,6 milionu respondentů požadovalo ukončení střídání času 84 procent. Evropský parlament reagoval rychle a schválil plán na zrušení změn už od roku 2021.
Jenže pak přišla realita. Členské státy se nedokázaly shodnout na klíčové otázce: který čas má platit trvale? Zatímco jedni chtěli celoroční letní režim s delšími večery, druzí trvali na standardním astronomickém čase s ranním světlem. Legislativní proces se zastavil a od té doby se nic nezměnilo.
Aktuální nařízení vychází ze směrnice 2000/84/ES, která funguje beze změny už čtvrt století. Letní čas startuje vždy poslední březnovou neděli v noci ze dvou na tři hodiny. Zpět se přepíná poslední říjnovou neděli ze tří hodin na dvě. Pro následující roky platí tyto konkrétní dny:
- 28. března a 31. října 2027
- 26. března a 29. října 2028
- 25. března a 28. října 2029
- 31. března a 27. října 2030
- 30. března a 26. října 2031
Češi vědí, co chtějí – ale neshodnou se jak
V Česku panuje v jednom bodě naprostá shoda. Průzkum agentury STEM/MARK z podzimu 2023 ukázal, že 67 procent obyvatel odmítá posouvání hodin. U lidí starších 45 let dokonce přesahuje nesouhlas 80 procent. Současný systém střídání zavedlo tehdejší Československo v roce 1979, původně kvůli úsporám energie.
Problém nastává ve chvíli, kdy má padnout rozhodnutí o trvalém režimu. Čtyřicet procent dotázaných preferuje celoroční letní čas, zejména mladší generace touží po světlých večerech. Naopak 31 procent volí standardní astronomický čas, který upřednostňují starší lidé zvyklí na ranní světlo. Zbylých 29 procent považuje volbu za nepodstatnou.
Přitom 55 procent Čechů trvá na zachování jednotného systému v rámci celé Evropské unie. A právě tady tkví jádro problému. Pokud by si každý stát zvolil vlastní časové pásmo, vznikla by nepřehledná mozaika komplikující přeshraniční dopravu, logistiku i fungování vnitřního trhu.
Inspiraci nabízejí země, které střídání opustily. V Evropě se čas nemění například v Rusku, Bělorusku, na Islandu nebo v Grónsku. Jejich zkušenosti však nelze přímo přenést na propojený prostor sedmadvacítky.
Studie má přinést odpověď do konce roku 2026
Snaha oživit debatu přišla během polského předsednictví v Radě EU v první polovině roku 2025. Varšava chtěla znovu otevřít diskusi o úplném zrušení střídání. Členské státy však požadovaly hlubší analýzu dopadů a Evropská komise proto zadala vypracování nové komplexní studie, která má být hotová do konce roku 2026.
Pětiletý harmonogram tedy není definitivním pohřbem reformy. Jde o právní pojistku pro případ, že se sedmadvacítka neshodne. Pokud by se členské země dohodly dříve, nová legislativa může začít platit ještě před vypršením stanoveného období.
Spánkoví specialisté mezitím doporučují, aby si lidé usnadnili adaptaci na změnu postupným upravováním režimu několik dní předem. I podzimní posun, kdy tělo dostane hodinu navíc, totiž zatěžuje biorytmus mnoha lidí. Dokud však Evropa nenajde společnou cestu, zůstane přetáčení hodin pevnou součástí každého jara i podzimu.
