Kdo je měl za Husáka, byl největší frajer. Teď po nich sběratelé šílí a nabízejí 17 000 Kč
Řeč je o legendárních digitálních hodinkách PRIM QUARTZ (typové označení 04 007 1), které v letech 1983 a 1984 způsobily v Československu hotové šílenství. Tento pánský model s elegantním chromovaným mosazným pouzdrem, ocelovým dýnkem a displejem z tekutých krystalů byl symbolem moderní doby. Na rozdíl od klasických mechanických hodinek nabízely tyto digitálky nevídané funkce: stisknutím tlačítka jste mohli přepínat mezi dvanáctihodinovým a čtyřiadvacetihodinovým režimem, zobrazit si přesné datum nebo kalendář. A co teprve boční přisvícení miniaturní žárovkou, které z nich dělalo naprostou technologickou senzaci pro noční dobrodružství!
Kdo je tehdy měl na ruce, byl automaticky v centru pozornosti. Možná si pamatujete, jak se kolem majitele těchto hodinek shromažďovalo půl třídy, jen aby viděli, jak se na displeji rozsvítí čísla. Stály 760 Kčs, což představovalo 27 procent průměrné hrubé mzdy. Pro většinu rodin šlo o pořádnou investici, ale prestiž a pocit, že máte na zápěstí kousek budoucnosti, za to stály.
Tajná spolupráce s Minskem a zrod československé legendy
Kolem těchto hodinek dodnes koluje řada mýtů. Mnoho lidí se domnívá, že šlo o čistě domácí produkt vyvinutý v národním podniku ELTON v Novém Městě nad Metují. Pravda je však mnohem zajímavější a ukazuje na tehdejší vynalézavost. V Novém Městě se sice s láskou a precizností vyrábělo elegantní pouzdro a probíhala zde finální kompletace, ale samotné srdce hodinek – elektronický LCD modul – pocházelo ze sovětského závodu Integral v Minsku. Šlo o přeznačkovaný sovětský model Elektronika 5.
Tato unikátní kooperace trvala pouhé dva roky, což z těchto hodinek dnes dělá nesmírně vzácný sběratelský artikl. Proč tak krátce? Moduly z Minsku byly notoricky poruchové a československý průmysl nedokázal konkurovat levnému asijskému zboží, které se začalo objevovat v Tuzexu a na černém trhu. Možná si vzpomínáte, jak se tehdy šuškalo o Casio nebo Seiko, které měl soused od příbuzných ze Západu. Ale Primky měly něco, co ty jiné neměly – byly naše.
Jak poznat vzácný originál a nenaletět?
Pokud doma najdete staré digitálky, zaměřte se na detaily. Klíčové je typové označení 04 007 1. Pouzdro musí být z pochromované mosazi s typickým ocelovým dýnkem na zadní straně. Sběratelé nejvíce oceňují plně funkční displej a nepoškozené boční tlačítko pro osvětlení. Jak potvrzují odborníci, sehnat dnes tyto hodinky v bezchybném stavu je malý zázrak.
Podle hodinářských analýz a knihy Primky od Libora Hovorky byla totiž výroba vlastních modulů pro tehdejší průmysl nereálná: „Výroba vlastních digitálních modulů byla pro tehdejší československý průmysl technologicky i ekonomicky neproveditelná. Jediným řešením pro uspokojení obrovské poptávky po moderních digitálkách byl dovoz kompletních elektronických modulů ze Sovětského svazu, konkrétně z minského závodu Integral. Kvůli vysoké poruchovosti těchto modulů a neschopnosti konkurovat levnému asijskému dovozu z Tuzexu a černého trhu však tato kooperace trvala pouhé dva roky.“
Pozor na padělky nebo hodinky s vyměněnými díly! Originální krabička a návod k obsluze dnes zvyšují hodnotu o tisíce korun. Pokud máte pochybnosti, obraťte se na specializované hodinářské fórum nebo znalce z aukčního domu.
Z původních stovek na tisíce: Kolik za ně dostanete dnes?
V roce 1983 stály tyto hodinky 760 Kčs, což představovalo celých 27 procent tehdejší průměrné hrubé mzdy. Dnes, v roce 2026, se jejich sběratelská hodnota pohybuje od 8 000 Kč do neuvěřitelných 17 300 Kč za kousek v perfektním stavu s originální krabičkou a návodem. To odpovídá zhruba 35 procentům dnešního průměrného platu – hodinky si tak svou hodnotu nejen udržely, ale dokonce ji navýšily!
Na nostalgické časy vzpomíná i jeden z pamětníků na sběratelském fóru Chronomag: „Dostal jsem je v roce 1984 za vysvědčení v osmé třídě. Na sídlišti jsem byl za největšího frajera, protože všichni ostatní nosili jen obyčejné mechanické Primky po tátovi. Sice se v nich musela každých půl roku měnit baterka a při dešti se občas zamlžily, ale to mačkání světýlka večer pod peřinou byl tehdy neskutečný technologický luxus.“
Pokud takový poklad doma objevíte, nejlepší cestou k prodeji jsou specializované aukční portály jako Aukro nebo hodinářská fóra. Podle prodaných aukcí na Aukru se ceny za poslední rok vyšplhaly až na rekordních 17 300 Kč za exemplář s kompletní dokumentací a funkčním osvětlením. Máte doma ještě své staré digitálky, nebo jste je tehdy vyměnili za západní zboží z Tuzexu?
