Děda je nosil v kapse a bylo to normální. Dnes za ně sběratelé nabízejí až 35 000 Kč
Když se řekne kapesní hodinky, většina z nás si představí těžké zlaté cibule po pradědečkovi z dob rakousko-uherského mocnářství. Jenže obrovské kouzlo a nečekanou hodnotu mají i mnohem mladší kousky. Skutečným sběratelským svatým grálem jsou precizní ocelové kapesní hodinky z období kolem roku 1970. Na první pohled působí velmi střídmě až minimalisticky – žádné přehnané zdobení, jen čistá krása poctivé oceli, elegantní ciferník a masivní ocelový řetěz o délce zhruba 26,5 centimetru.
V tehdejším Československu sice většina mužů nosila na zápěstí klasické hodinky značky Prim, ale vlastnit takovýto kapesní skvost, to byla známka vytříbeného vkusu a společenského statusu. Tyto hodinky nebyly jen ukazatelem času, ale symbolem preciznosti, která dokázala spolehlivě tikat po celá desetiletí.
Zrozeny v kolébce luxusu: Příběh značky Girard-Perregaux
Za tímto konkrétním mistrovským dílem nestojí žádný socialistický národní podnik, ale jedna z nejprestižnějších švýcarských hodinářských manufaktur na světě – Girard-Perregaux. Tato legenda vysokého hodinářství byla založena již v roce 1791 v proslulém městě La Chaux-de-Fonds. Kolem roku 1970, kdy svět zachvátila takzvaná quartzová krize a trh zaplavily levné bateriové strojky, se tato manufaktura rozhodla jít proti proudu. Vyrobila limitovanou sérii mechanických kapesních hodinek v ocelovém pouzdře o průměru 38 milimetrů.
V době, kdy už všichni nosili hodinky na zápěstí, šlo o odvážný krok a sázku na absolutní klasiku. Do tehdejšího socialistického Československa se jich kvůli přísným dovozním omezením dostalo naprosté minimum. Rozhodně nešlo o věc, kterou by běžný občan koupil v Klenotech. Vlastnit je mohl jen málokdo – nejčastěji prominentní umělci, úspěšní vědci nebo ti, kteří měli příbuzné v zahraničí.
Jak poznat skutečný klenot od bezcenné veteše?
Na internetu se často objevují senzační zprávy o tom, jak lidé nacházejí v pozůstalostech staré hodinky a okamžitě za ně dostávají desetitisíce. Zde je však třeba varovat před přílišným optimismem. Pokud na půdě objevíte staré, nefunkční kapesní hodinky běžných značek jako sovětská Molnija nebo východoněmecká Ruhla, jejich hodnota se v poškozeném stavu pohybuje pouze v řádu stokorun. Klíčem k úspěchu je značka a stav.
U originálu od Girard-Perregaux hledejte přesné označení na ciferníku. Pouzdro o průměru 38 mm bez korunky musí perfektně lícovat a strojek by měl vykazovat minimální odchylku – u zachovalých kusů je to například pouhých -0,5 minuty za 24 hodin. Jak potvrzuje odborník na starožitnosti z renomovaného sběratelského portálu: „Hodinky značky Girard-Perregaux patří do kategorie vysokého hodinářství. Ocelové kapesní modely z období kolem roku 1970 jsou sběratelsky nesmírně zajímavé, protože v této éře již dominovaly náramkové hodinky a kapesní verze se vyráběly v limitovaných počtech. Částka kolem 35 000 Kč plně odpovídá reálné maloobchodní ceně v odborném starožitnictví za funkční kus. Rozhodně se však nejedná o běžný nález z průměrné české domácnosti, tehdejší trh byl zaplaven levnou sovětskou či tuzemskou produkcí."
Skutečná hodnota a kde najít kupce
Zapomeňte na mýty z bulvárních médií, že tyto hodinky někdo náhodou zachránil před popelnicí a sám vydražil. Ve skutečnosti se tento konkrétní ocelový skvost s ocelovým řetězem prodává za pevnou cenu 35 000 Kč prostřednictvím profesionálního pražského starožitnictví Antik & Sběratelský svět se sídlem na Vinohradské třídě. To jen dokazuje, jak obrovskou hodnotu dnes kvalitní švýcarská mechanika má.
Reakce veřejnosti na sběratelských fórech na sebe nenechaly dlouho čekat. Jeden z diskutujících na portálu pro sběratele trefně poznamenal: „Zase klasický novinářský blábol o tom, jak děda nosil v kapse poklad za desítky tisíc a málem to skončilo v koši. Girard-Perregaux je luxusní značka, žádný obyčejný děda u nás je v kapse běžně nenosil, leda by to byl prominent nebo emigrant. Lidi teď budou šílet a nosit do výkupu staré rezavé krámy v naději, že zbohatnou."
Pokud tedy doma najdete staré kapesní hodinky, rozhodně je nevyhazujte, ale nejdříve si ověřte jejich značku. Pokud na ciferníku objevíte jména jako Girard-Perregaux, IWC či Omega, držíte v ruce hotové jmění. Nejlepším způsobem prodeje je oslovit specializované aukční domy, renomovaná starožitnictví nebo využít prověřené aukční portály jako Aukro. Máte i vy doma po předcích schované staré kapesní hodinky? Podělte se s námi o své příběhy v komentářích!
