V pátek ve 20:15 všechno zrušte. ČT1 vytáhne nejlepší českou komedii všech dob
Pátek večer. Konečně můžete shodit pracovní boty, zapomenout na e-maily a ponořit se do něčeho, co vás vytrhne z reality. Co takhle film, který vás nejprve rozesměje k slzám a pak vám ty slzy nechá stékat z úplně jiného důvodu? Komedie, která se promění v drama tak suverénně, že vám srdce sevře ještě dlouho po titulcích.
Dnes večer se na obrazovky vrací snímek, který dokáže něco téměř nemožného – baví vás královsky a zároveň vás nechává v tichém šoku. Žánrově neuchopitelný klenot s rozpočtem chudáka, který v kinech vydělal čtyřnásobek investice. Příběh o dvou rodinách žijících ve stejném domě, ale ve zcela odlišných světech.
A ten konec? Brutálně realistický. Bez milosti.
Když se smích promění v tichou hrůzu
Teprve nyní můžeme vyslovit jméno. Pelíšky z roku 1999, režie Jan Hřebejk, scénář Petr Jarchovský. Film, který dnes umí celé generace citovat nazpaměť, ale jehož vznik visel na vlásku celé čtyři roky.
Příběh nás zavádí do pražských Košíř na sklonku bouřlivých šedesátých let. Dospívající mládež touží po zakázaných západních rytmech a prožívá své první, křehké lásky. Rodiče se mezitím utápějí ve vlastních mikrosvětech, odděleni pouze stropem jednoho domu a naprosto odlišným pohledem na svět.
Dole duní vojenské rozkazy a slepá víra v zářné zítřky. Nahoře plane tichý, aristokratický hněv válečného veterána, který bojoval za svobodu, aby pak musel přihlížet jejímu postupnému udušení. Divák se královsky baví u absurdních rodinných rituálů a generačních střetů, ale v pozadí neustále tiká neúprosný historický čas.
Blíží se noc, která všechno změní. Srpen 1968.
Jeden z věrných diváků na ČSFD.cz to vystihl dokonale: „Parádní komedie a zároveň výborné drama. Celý film se bavím naprosto skvěle a na konci mě přepadne taková depka, že se mi z toho chce až brečet. Ten konec je vážně krutě realistický.“
Film, kterému nikdo nevěřil
Scenárista Petr Jarchovský v rozhovoru pro Český rozhlas přiznal, jak osobní pro něj celý projekt byl: „Nečekali jsme, že se z Pelíšků stane takový fenomén. Během studií jsem se svíjel v mukách a chtěl jsem psát něco autentického a hlavně o sobě…“
Ani samotný název neměl snadnou cestu. Vznikl jako pracovní verze odvozená od alkoholického nápoje „Pelíškovka“.
Shánění financí trvalo extrémně dlouhé čtyři roky. Snímek musel vystačit s napjatým rozpočtem pouhých 20 milionů korun – v cenách roku 2026 to odpovídá zhruba 51,5 milionu. Pracovalo se s technicky horšími kamerami a levnějším filmovým materiálem, což dalo snímku jeho typický zrnitý obraz. Většina nábytku v bytech pocházela z půd a domovů samotných členů štábu.
Producent Ondřej Trojan si na dokončení musel vzít bankovní úvěr. Riskoval vlastní peníze. A vyplatilo se to.
Ekonomický triumf chudého filmu
Pelíšky v kinech zaznamenaly návštěvnost 1,06 milionu diváků a tržby kolem 80 milionů korun. V přepočtu na dnešní ceny roku 2026 by tyto tržby činily neuvěřitelných 206 milionů korun. Film vydělal čtyřnásobek svého rozpočtu, což z něj činí jeden z nejúspěšnějších porevolučních producentských počinů.
Z chudého projektu, kterému nikdo nevěřil, se stal fenomén. A to díky genialitě scénáře, preciznímu obsazení a odvaze improvizovat.
Improvizace, modřiny a nebezpečné plameny
Legendární povzdech babičky Šebkové v podání Stelly Zázvorkové: „A skláři nebudou mít co žrát!“
Scéna, v níž major Šebek, hraný Miroslavem Donutilem, zapálí skleničku alkoholu a vyfoukne plamen, se nacvičovala celý den za asistence pyrotechniků. Aby herec neutrpěl popáleniny, stál těsně za ním asistent režie s hořící svíčkou, která výpary bezpečně zapálila v přesný moment. Technická preciznost na place chudého filmu.
Naopak scéna ve škole, kde učitel Saša Mašláň v podání Jaroslava Duška dostane od otce Krause, kterého hrál Jiří Kodet, ránu holí, vznikla naprosto spontánně. Původně měl Kodet pouze odpovědět „nic“.
Režisér Jan Hřebejk na sociální síti X s láskou vzpomíná na další ikonický moment s Milkou a Jiřím Kodetem: „Je to v jednom záběru, Milka i Jiří Kodet jsou v tu chvíli úžasní. Taky to mám rád.“
Umělý sníh a anachronismy
Ačkoliv film působí jako dokonalá dobová rekonstrukce, tvůrci se nevyhnuli drobným trikům a chybám. První část se odehrává na konci prosince 1967 a ulice Prahy jsou pokryty čerstvým prašanem. Podle historických záznamů pražského Klementina však byly v tomto období teploty vysoko nad nulou a po sněhu nebylo ani památky.
Sníh ve filmu byl kompletně umělý. Filmové kouzlo.
Pozorné oko diváka může odhalit i další chybu – v pozadí jedné scény projíždí bílá Škoda 120. Tento model se přitom začal vyrábět až v roce 1976, tedy celých osm let po ději filmu. Tyto drobnosti však snímku nic neubírají na jeho genialitě a síle.
Symbolické televizní vysílání
Pelíšky nejsou jen obyčejnou komedií. Jsou hlubokým lidským svědectvím o době, která lámala charaktery a ničila sny. Zařazení tohoto snímku do televizního programu má proto hluboký symbolický význam – připomíná tragické události naší historie.
Nenechte si ujít toto mimořádné setkání s filmovou klasikou. Snímek můžete sledovat na ČT1 v pátek 21. srpna ve 20:15. Toto tematické vysílání je zařazeno k výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
A teď otázka na vás: Kolikrát jste Pelíšky viděli a pořád vám ten konec sevře srdce?
