Zítra ve 20:00 se zastaví čas. Nova vysílá hit, který zná nazpaměť celé Česko, a stejně ho musíte vidět znovu
Snímek mistrně spojuje komedii s ostrou společenskou satirou a i po desetiletích zůstává překvapivě aktuálním obrazem české společnosti.
Pro režiséra Miloše Formana šlo zároveň o vůbec poslední film natočený v domovině. Po srpnových událostech roku 1968 totiž emigroval do Spojených států, kde později dosáhl na absolutní vrchol světové slávy a posbíral prestižní Oscary.
Inspirace z reálného života v Podkrkonoší
Způsob, jakým film Hoří, má panenko vznikal, dokonale ilustruje Formanův cit pro realismus a pozorovatelský talent. Na scénáři s ním spolupracovali jeho osvědčení tvůrčí partneři Jaroslav Papoušek a Ivan Passer. Celá trojice se původně zavřela do hotelu v podkrkonošském městě Vrchlabí, kde měli v klidu pracovat na úplně jiném projektu – chystali film o myslivcích.
Jednoho večera se však rozhodli odpočinout si od práce a navštívili skutečný ples místních dobrovolných hasičů. To, co tam viděli, je fascinovalo natolik, že okamžitě zahodili původní koncept a rozhodli se natočit film právě o hasičském bálu. Reálné situace, chaos, malicherné spory i trapné momenty, které během onoho večera zažili, se staly přímou inspirací pro dějovou linku.
Filmový štáb se do Vrchlabí později vrátil a právě tam, v tamním kulturním domě, se celý snímek v průběhu několika týdnů natočil. Pro Formana bylo klíčové zachovat maximální autenticitu, což se projevilo i na vizuální stránce. Šlo o jeho první barevný film, což natáčení sice technicky zkomplikovalo, ale dodalo to celému plesu ten správný, lehce pouťový nádech.
Geniální tah s neherci
Jedním z hlavních důvodů, proč film působí tak neuvěřitelně věrohodně, je herecké obsazení. Miloš Forman se záměrně vyhnul tehdejším populárním filmovým hvězdám. Místo toho vsadil na kombinaci neherců a skutečných dobrovolných hasičů z Vrchlabí a okolí. Hasiči na plátně v podstatě nehráli, oni tou situací žili.
Mezi hrstkou profesionálů či zkušenějších neherců vynikal především Jan Vostrčil, který ztvárnil předsedu organizačního výboru. Vostrčil, který byl civilním povoláním kapelník, se objevil už v předchozích Formanových filmech a jeho přirozený projev byl pro roli stárnoucího funkcionáře naprosto ideální.
Další výraznou postavou byl Josef Šebánek, kterého si diváci mohou pamatovat jako dědu Homolku ze slavné filmové trilogie. Spojení skutečných hasičů a neherců dodalo filmu přirozenost, kterou by žádný scénář nedokázal napodobit. Režisér Miloš Forman navíc často využíval improvizaci a hercům místo přesných replik jen vysvětlil situaci, kterou měli odehrát.
Příběh plný drobných katastrof
Děj filmu je v podstatě sledem drobných katastrof, které gradují v naprosté fiasko. Volba královny krásy selhává kvůli ostýchavosti dívek, z tomboly mizí ceny a slavnostní předání čestné sekery zasloužilému funkcionáři nakonec přeruší skutečný požár nedalekého domu. Ani zásah hasičů však nedopadne podle představ – mráz a chaos znemožní efektivní záchranu budovy.
Pod vtipnými scénami se však skrývá něco hlubšího. Film odhaluje lidskou malost, sobectví a neschopnost. V kontextu doby vzniku ho mnozí vnímali jako alegorii na fungování socialistického režimu a společnosti jako celku.
Bouře po premiéře
Po dokončení nastaly komplikace. Italský producent Carlo Ponti byl výsledkem šokován a požadoval vrácení investice, protože měl pocit, že snímek zesměšňuje obyčejné lidi.
Ještě ostřejší reakce přišla od samotných dobrovolných hasičů v Československu. Mnohé spolky se cítily filmem hluboce uraženy, vnímaly ho jako výsměch své záslužné práci a hrozily celorepublikovou stávkou. Miloš Forman musel osobně objíždět různé kouty země, film hasičům promítat a trpělivě vysvětlovat, že cílem nebylo dehonestovat jejich řemeslo, ale ukázat obecné lidské slabosti.
Od zákazu doma k úspěchu ve světě
Po srpnu 1968 a příchodu vojsk Varšavské smlouvy skončil film v trezoru. Komunistický režim ho zakázal na dvacet let až do sametové revoluce. Důvodem byla příliš trefná kritika poměrů v tehdejší společnosti.
Mezinárodní ohlas byl však zcela opačný. Snímek se dostal do hlavní soutěže festivalu v Cannes v roce 1968, který byl bohužel předčasně ukončen kvůli studentským nepokojům ve Francii.
Největší uznání přišlo z USA, kde film získal nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Ačkoliv cenu nevyhrál, otevřel Formanovi dveře do Hollywoodu. Ukázalo se, že příběh z podkrkonošské hospody má univerzální přesah, kterému rozumí diváci všude na světě.
Trvalé místo v historii kinematografie
Film dodnes patří mezi nejvýznamnější díla československé nové vlny. Není ceněný jen díky svému humoru, ale také proto, jak věrně zachycuje lidské chování a vztahy mezi lidmi. Ukazuje, že silné příběhy často vznikají z obyčejného života a každodenních situací.
Pro Miloše Formana to bylo definitivní rozloučení s domovem před emigrací. Zároveň však šlo o dokonalou tečku za jeho československým obdobím a odrazový můstek k mezinárodní kariéře, která přinesla další oscarové úspěchy s filmy Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Amadeus.
Film Hoří, má panenko (1967) můžete vidět v neděli 31. května ve 20:00 na Nova Cinema.
