Zítra se v Česku zastaví čas. Prima vysílá nejlepší detektivku všech dob
Devadesátá léta nabízela divákům dva základní typy kriminálních filmů. Buď to byly ponuré thrillery v duchu Sedmi, nebo akční podívané s výbuchy na každém kroku. Přesně v polovině této dekády se ale na scéně objevilo dílo, které šlo zcela proti proudu. Nevybuchovalo, nehrála v něm žádná megahvězda a přitom se stalo legendou. Curtis Hanson tehdy dokázal to, co se Hollywoodu daří jen zřídka: vzít nesmírně hutnou literární předlohu a vytvořit z ní film, který kritici i fanoušci dodnes řadí mezi absolutní špičku detektivního žánru.
Město andělů se špinavou tváří
Děj se odehrává v Los Angeles na počátku padesátých let minulého století. Metropole prožívá ekonomický rozkvět, prezentuje se jako ráj plný filmových idolů, luxusních vozů a nekonečných možností. Realita je ovšem jiná. Pod lesklým povrchem se skrývá síť korupce, rasové nenávisti, drogového obchodu a organizovaného zločinu. Situace se ještě víc vyhrotí ve chvíli, kdy je mafiánský boss Mickey Cohen uvězněn. V podsvětí vzniká mocenské vakuum a začíná nelítostný boj o kontrolu nad městem.
Vše vyvrcholí brutální vraždou v nonstop baru Night Owl. Mezi mrtvými je i bývalý policista, což z případu dělá záležitost nejvyšší důležitosti pro losangeleské policejní oddělení. Co zpočátku vypadá jako nepovedená loupež skupiny drobných zločinců, se postupně mění v obrovskou záhadu sahající až do nejvyšších pater moci.
Trojice detektivů s odlišnými pravidly
Skutečná síla snímku nespočívá pouze v samotném vyšetřování, ale především v dokonale propracovaných postavách tří zcela rozdílných policistů. Každý z nich zastává jiný pohled na zákon a spravedlnost:
Ed Exley v podání Guye Pearce je mladý ambiciózní detektiv, pro kterého jsou kariérní cíle na prvním místě. Dodržuje pravidla do písmene a neváhá obětovat kolegy, pokud mu to pomůže postoupit výš. Věří v absolutní spravedlnost, postupně ale zjišťuje, že svět není černobílý.
Bud White, kterého ztvárnil Russell Crowe, je pravým opakem. Horkokrevný silák, který neváhá použít pěsti, zvláště když jde o případy násilí na ženách. Pohrdá Exleyho papírováním a spoléhá na ulici naučenou spravedlnost. Pod hrubou slupkou se ale ukrývá překvapivě bystrý vyšetřovatel.
Jack Vincennes v podání Kevina Spaceyho je elegantní detektiv z oddělení narkotik, který si přivydělává jako poradce televizního seriálu a dodává informace bulvárnímu tisku. Zajímají ho hlavně peníze a sláva, dokud starý případ neprobudí jeho dávno umlčené svědomí.
Tato trojice se navzájem nesnáší. Aby však odhalili skutečnou pravdu o masakru v baru a zjistili, kdo ve skutečnosti ovládá Los Angeles, musí překonat vzájemnou averzi a spolupracovat. Jejich neustálé střety a napětí mezi nimi dávají filmu jedinečnou dynamiku.
Riskantní sázka na neznámé tváře
Dnes, když se podíváme na obsazení, vidíme v něm samé hvězdy. V roce 1997 to ale byla úplně jiná situace. Hanson udělal odvážné rozhodnutí a do dvou klíčových rolí obsadil pro americké publikum prakticky neznámé australské herce. Studio mělo obavy, jestli film bez velkých jmen uspěje u diváků. Sázka na talent se však vyplatila. Pro Russella Crowea i Guye Pearce se stal tento projekt startovací rampou ke světové kariéře.
Dalšími členy obsazení byli Danny DeVito jako mazaný bulvární novinář Sid Hudgens a James Cromwell v roli kapitána Dudleyho Smitha, který vede oddělení pevnou, zdánlivě otcovskou rukou.
Zvláštní pozornost si zaslouží Kim Basinger jako luxusní společnice Lynn Bracken. Její postava je záměrně upravena tak, aby připomínala tehdejší filmovou ikonu Veronicu Lake. Basinger do snímku vnesla klasickou melancholii osudových žen ze starých noir filmů. Její výkon byl natolik působivý, že za něj získala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli.
Souboj s Titanicem a oscarový triumf
L. A. – Přísně tajné mělo v roce vydání smůlu na jednoho gigantického konkurenta. Byl to rok, kdy kina i udílení cen zcela opanoval Cameronův Titanic. Přesto si tato detektivka dokázala vybojovat obrovské uznání. Film získal celkem devět nominací na Oscara.
Proměnil sice „jen“ dvě sošky – již zmíněnou pro Kim Basinger a druhou za nejlepší adaptovaný scénář pro Curtise Hansona a Briana Helgelanda. Porazit Titanic v kategorii scénáře byl obrovský úspěch, protože adaptovat extrémně hutný román Jamese Ellroye bylo považováno za v podstatě nemožný úkol. Scenáristé museli vyškrtnout desítky vedlejších linek, spojit několik postav do jedné a zjednodušit časovou osu, aniž by přitom okradli příběh o jeho temnou hloubku a komplexnost. Sám autor předlohy Ellroy později uznal, že filmové zpracování je mistrovské dílo.
Proč film nestárne?
Když si L. A. – Přísně tajné pustíte dnes, nebudete mít pocit, že se díváte na bezmála třicet let starý film. Vizuální stránka, za kterou stál kameraman Dante Spinotti, využívá sice dobové barvy a kostýmy, ale střih a tempo vyprávění jsou moderní a dravé. Dobová atmosféra je vykreslena bez nostalgického patosu – film neoslavuje „staré dobré časy“, ale ukazuje je v celé jejich brutalitě a cynismu.
Snímek navíc skvěle pracuje s detailem. Každá rekvizita, styl mluvy, hudební podtext (od dobového jazzu po orchestrální hudbu Jerryho Goldsmitha) tvoří dokonale funkční celek. Nenajdete zde hluchá místa ani zbytečné dialogy. Všechno, co se na plátně stane, má svůj význam pro pozdější vyústění děje.
Film L. A. – Přísně tajné (1997) můžete vidět v úterý 2. 6. ve 22:00 na Prima MAX.
