Po těchto potravinách budete v létě zapáchat nejvíce. Vyhněte se jim obloukem
Když se teploty šplhají k třicítce, většina z nás sahá po sprše a antiperspirantu. Přitom skutečný původ nepříjemného pachu se skrývá na talíři. Potraviny, které konzumujeme, procházejí složitým trávicím procesem a některé jejich složky nakonec putují zpět na povrch – skrze póry i dech. Tělo se tak stává jakýmsi živým difuzérem, který šíří vůně nejen příjemné.
Proč vlastně zapáchá pot? Vina není jen na hygieně
Čerstvě vypocený člověk ve skutečnosti téměř nevoní. Potní tekutina sama o sobě je z velké části jen voda s minerály. Zápach vzniká až ve chvíli, kdy se pot dostane do kontaktu s bakteriemi žijícími na pokožce.
Naše tělo disponuje dvěma druhy potních žláz. První typ, takzvané ekrinní žlázy, pokrývá téměř celý povrch těla a slouží především k ochlazování organismu. Produkují řídký, vodnatý pot, který sám o sobě příliš nezapáchá. Druhý typ – apokrinní žlázy – najdeme hlavně v podpaží, v tříslech a kolem prsních bradavek. Tyto žlázy se aktivují až v pubertě, což vysvětluje, proč malé děti po běhání nezapáchají stejně intenzivně jako dospělí.
Sekret z apokrinních žláz je hustší a obsahuje bílkoviny i tuky. Pro bakterie žijící na kůži představuje skutečnou hostinu. Mikroorganismy z rodů Corynebacterium a některé kmeny Staphylococcus tyto živiny rozkládají na těkavé mastné kyseliny a sirné sloučeniny. Právě ony stojí za typickým štiplavým, někdy až sýrovým aroma, které vnímáme jako tělesný pach. Teplé a vlhké oblasti těla jsou pro tento chemický proces ideálním prostředím.
Česnek a cibule: Když se zápach vylučuje i plícemi
Mezi nejznámější viníky patří česnek a cibule. Jejich intenzivní vůně není jen záležitostí dechu po jídle. Při krájení nebo rozmačkávání těchto plodin vznikají sirné látky, například alicin. Během trávení se přeměňují na sloučeninu s názvem allylmethylsulfid, kterou lidský organismus nedokáže rychle odbourávat.
Tato těkavá substance se dostává do krevního oběhu a následně se vylučuje nejen potem, ale i plícemi – a to po mnoho hodin. Vyčištění zubů proto nepomůže, protože zápach nevychází z dutiny ústní, ale přímo z plic a pórů v kůži. Pokud si chcete dopřát česnek, ale nechcete zapáchat, zkuste jej zapít studeným mlékem. Tuky a bílkoviny v mléce dokážou sirné sloučeniny navázat a zmírnit jejich účinek. Podobně funguje i žvýkání čerstvé petrželky nebo skousnutí jablka.
Zajímavostí je, že alkohol a kofein situaci ještě zhoršují. Kofein stimuluje potní žlázy k vyšší aktivitě, zatímco alkohol se v těle mění na kyselinu octovou, která se následně vylučuje póry a způsobuje kyselý pach.
Červené maso představuje další rizikový faktor. Hovězí i vepřové obsahuje vysoké množství bílkovin a tuků, jejichž rozklad klade na trávicí soustavu značné nároky. Navíc v něm najdeme aminokyseliny bohaté na síru, například methionin. Jeho metabolity tělo následně vylučuje pokožkou, což vede k těžšímu a výraznějšímu tělesnému pachu.
Brokolice, zelí i chřest: Zelenina, která vás prozradí
Ne všechny potraviny, které způsobují zápach, jsou nezdravé. Naopak – brukvovitá zelenina jako brokolice, květák, zelí nebo růžičková kapusta patří mezi velmi prospěšné potraviny. Obsahují však rostlinné sirné sloučeniny zvané glukosinoláty. Při žvýkání a trávení se tyto látky štěpí na drobné částice s typickým sírovým aroma, které se projevuje na dechu i tělesném pachu.
Zcela specifickým případem je chřest. Obsahuje kyselinu chřestovou, kterou tělo rozkládá na vysoce těkavé sirné sloučeniny. Ty se nevylučují potem, ale velmi rychle odcházejí z organismu močí, kde způsobují charakteristický štiplavý zápach. Zajímavostí je, že ne každý tento pach dokáže vnímat – neschopnost ucítit specifickou vůni moči po chřestu je geneticky podmíněná a týká se velké části populace.
Letní měsíce tak nemusí být nutně spojeny s nepříjemným tělesným pachem. Správná volba stravy dokáže produkci pachových látek výrazně omezit, aniž byste museli spoléhat pouze na kosmetické přípravky. Stačí vědět, co jíst – a čemu se raději vyhnout obloukem.
