Věřil jsem, že můj důchod je jistota. Pak jsem si přečetl tuhle zprávu, ihned jsem začal jednat
Když se podíváte na čísla, která v posledních měsících zveřejnila Národní rozpočtová rada i vládní analytici, je těžké zůstat v klidu. Schodek důchodového účtu dosáhl v roce 2023 téměř 73 miliard korun a bez zásadních změn poroste dál. Nejde o strašení – jde o matematiku, která se nedá obejít.
Demografie mluví jasně
Ještě v roce 1989 připadali na jednoho důchodce zhruba dva pracující lidé. Dnes je tento poměr už jen 1,6 ku 1 a trend pokračuje. Porodnost v Česku dlouhodobě klesá – v roce 2023 se dostala na 1,53 dítěte na ženu, což je hluboko pod hranicí potřebnou pro udržení populace. Současně se prodlužuje délka života, což je pro jednotlivce skvělá zpráva, ale pro průběžný důchodový systém představuje obrovskou zátěž.
Index závislosti – tedy poměr seniorů vůči produktivní populaci – se podle prognóz do roku 2050 téměř zdvojnásobí. Stále méně pracujících bude muset financovat penze stále většího počtu důchodců. Systém založený na mezigenerační solidaritě tak naráží na své limity.
Reforma jako první krok, ne řešení
Vláda prosadila důchodovou reformu, která přinesla několik změn: pomalejší valorizaci penzí, postupné posouvání věku odchodu do důchodu nad 65 let pro ročníky narozené po roce 1968 a úpravu výpočtu nových penzí s větším důrazem na odpracované roky. Podle oficiálních odhadů by tato opatření měla zlepšit udržitelnost systému přibližně o 0,7 procentního bodu HDP do roku 2070.
Jenže i Národní rozpočtová rada opakovaně upozorňuje, že jde pouze o první krok, nikoli o komplexní řešení. Reforma neřeší zásadní strukturální problém – absenci silnějšího druhého pilíře založeného na individuálním spoření. Kritici namítají, že bez něj zůstane systém křehký a závislý na politické vůli každé další vlády.
Proč je osobní odpovědnost klíčová
V této situaci se stále více lidí obrací k vlastnímu spoření a investování. Doplňkové penzijní spoření (DPS) nabízí státní příspěvek až 340 korun měsíčně a možnost daňového odpočtu. Od roku 2024 funguje také Dlouhodobý investiční produkt (DIP), který rozšiřuje možnosti investování s daňovou úlevou.
Finanční poradci se shodují na jednom principu: diverzifikace. Pro mladší ročníky s dlouhým horizontem do důchodu dává smysl větší podíl dynamických investic, jako jsou akciové fondy. Pro ty, kdo mají do penze blíž, je vhodnější konzervativnější přístup s důrazem na stabilitu. Klíčové je nezůstat pasivní – inflace tiše znehodnocuje úspory na běžných účtech.
Nejistota jako konstanta
Samozřejmě, žádný model nedokáže předpovědět budoucnost s jistotou. Finanční krize v roce 2008, pandemie, energetická krize – to vše ukázalo, jak rychle se mohou změnit podmínky.
„Nesázejte vše na jednu kartu,“ opakují ekonomové. Platí to pro investice i pro spoléhání se výhradně na stát.
Státní podpora spoření existuje a má smysl ji využívat. Ale představa, že státní důchod zajistí důstojné stáří bez vlastního přičinění, je stále méně realistická. Budoucnost penzí v Česku závisí nejen na politických rozhodnutích, ale především na tom, jak se k ní postaví každý z nás.
