Kam zmizela krásná moderátorka Novy Jana Adámková. Ochrnula jí půlka tváře, štěstí našla jinde
Televizní obrazovka umí z neznámých lidí udělat za pár týdnů celonárodní celebrity. Stejně rychle ale diváci zapomenou, jakmile se reflektory přesunou jinam. Pro mladší ročníky může být Jana Adámková neznámým jménem. Divákům z přelomu tisíciletí ale zůstala v paměti jako jedna z nejpopulárnějších osobností televize Nova.
Za usměvavým obličejem z vysílání se přitom skrývalo mnohem víc než jen fotogenický zjev. Jana měla za sebou vysokoškolské studium češtiny a literatury na olomoucké Pedagogické fakultě a získala tituly Mgr. a Ph.D. Právě jazykový cit, kultivovaný projev a pohotovost při formulování myšlenek rozhodly, když se v roce 1997 přihlásila do otevřeného konkurzu na moderátorku počasí. Nepřišla jako uchazečka toužící po slávě, ale jako připravená profesionálka, a místo skutečně získala.
Předpověď počasí moderovala pět let. Díky profesionalitě dostala příležitost posunout se do hlavní zpravodajské relace, kde další tři roky vytvářela oblíbenou dvojici s Karlem Voříškem. Za svou práci si odnesla titul v anketě Rosnička roku a opakovaně se objevila mezi nominovanými na cenu ANNO. V roce 2005 ji z hlavní relace vytrhly mateřské povinnosti. Po rodičovské pauze se vrátila před kamery, znovu k počasí, a zůstala mu věrná ještě několik let.
Zlom přišel v roce 2012. Z Novy tehdy odcházelo několik dalších tváří a důvodem byla dlouhodobě napjatá, dusná atmosféra v redakci. Adámková ještě chvíli moderovala společenské a firemní akce, pak se z mediálního světa postupně vytratila.
Co se skrývalo za zmizením
Pro diváky mohl být konec nečekaný. Ve skutečnosti ale Adámková své schopnosti jen přesměrovala tam, kde se cítila svobodnější a užitečnější. Na odchod byla připravená. Moderátorskou školu D3 vedla jako ředitelka už během angažmá na Nově i po něm a začínajícím mluvčím a novinářům tam předávala zkušenosti. K pedagogice se vracela dál a později učila na vysoké škole jako externistka.
Další kroky vedly k byznysu. Založila vlastní firmu zaměřenou na PR marketing, rétoriku a komunikační strategie a řada jejích projektů dosáhla mezinárodního přesahu. Za dlouhodobé zásluhy v oblasti vzdělávání byla nominována na prestižní oxfordskou cenu za vědu a vzdělávání.
Její život ale nebyl jen řadou úspěchů. Zdravotní potíže se podepsaly i na jejím obličeji: šlo o dočasné ochrnutí lícního nervu, tedy periferní parézu, ze které se plně zotavila. Další zkouška přišla při vážné dopravní nehodě. V autě s maminkou do nich v protisměru čelně narazila neopatrná řidička. Jana nehodu nezavinila, přesto utrpěla bolestivou tříštivou zlomeninu čéšky a čekaly ji týdny léčení a trpělivé rehabilitace. Maminka dopadla hůř: prošla sérií náročných operací páteře a zotavovala se celý rok.
Tato zkušenost ještě prohloubila její empatii a touhu pomáhat, kterou si nesla z rodinné výchovy. Zkušenosti z organizace a řízení proto spojila s charitou. Dnes působí na manažerské pozici v britské společnosti PANET LTD, kde získává dotace a finance pro lidi v nouzi, především pro znevýhodněné děti.
Odchod z reflektorů nemusí být pád
Příběh Jany Adámkové ukazuje, že konec v televizi nemusí znamenat profesní propad. Opřela se o kvalitní vzdělání, po úrazech nepolevila a hledala smysluplnou práci mimo dosah kamer. Z někdejší tváře večerních zpráv se stala podnikatelka a manažerka, která naplnění našla daleko za hranicemi televizního studia.
Zůstává otázka, zda je právě takový osud skrytou cestou mnoha zapomenutých televizních favoritů. Kolik jiných známých tváří dnes pomáhá potichu, daleko od objektivů?
