V sobotu ve 20:10 zatají celé Česko dech: ČT2 vytáhne nejromantičtější klenot všech dob
Je sobotní večer a vy máte konečně čas jen pro sebe. Žádné povinnosti, žádný stres. Jen pohodlná pohovka, teplý nápoj a touha po příběhu, který vás uchvátí natolik, že zapomenete na celý svět. Co kdyby vám někdo nabídl velkolepé historické drama s rozpočtem, který by dnes stačil na luxusní vilu na Riviéře? Snímek, kde se sedmnácté století rozehrává v plné kráse – s intrikami u královského dvora, alchymií, spalující vášní a záhadným mužem poznamenaným jizvami. A co víc: film, který se stal legendou, přestože jeho vlastní autorka ho nenáviděla celý život.
Když se láska rodí v žáru nebezpečí
Na ČT2 se chystá návrat jednoho z nejvýraznějších děl evropské kinematografie šedesátých let. Angelika, markýza andělů z roku 1964, režírovaná Bernardem Borderie, je velkolepá koprodukce Francie, Itálie a Západního Německa. V hlavních rolích zazářili okouzlující Michèle Mercier jako nezkrotná Angelika a charismatický Robert Hossein jako hrabě Joffrey de Peyrac.
Příběh vrhá diváky do ponuré atmosféry sedmnáctého století. Sledujeme osud hrdé mladé dívky, která je z donucení provdána za tajemného, jizvami poznamenaného učence. Tento kulhající muž vládne toulouskému paláci, kde se věda prolíná s alchymií a zlato teče proudem. Je geniální vizionář, nebo nebezpečný čaroděj?
Počáteční odpor a strach mladé nevěsty se postupně mění v hluboké, upřímné pouto. Štěstí milenců však netrvá dlouho. Samotný Král Slunce, oslněn bohatstvím a rostoucím vlivem toulouského pána, rozpoutá bezohlednou mašinérii intrik. Následuje vykonstruovaný proces a hrozba plamenů na pařížském náměstí Place de Grève. Zoufalá hrdinka se ocitá v nebezpečném podsvětí známém jako Dvůr zázraků.
Recyklované kostýmy a náhoda, která změnila vše
Cesta k úspěchu byla dlážděna nečekanými kompromisy. Produkce musela výrazně šetřit na nákladech, a tak mnoho honosných kostýmů, které ve filmu obléká hlavní hrdinka a dámy z Peyracova dvora, bylo původně vyrobeno pro zcela jiný film. Filmaři jednoduše zrecyklovali garderobu z úspěšného snímku Tři mušketýři z roku 1961.
Také obsazení hlavní role provázela velká náhoda. Role byla původně nabídnuta slavné Brigitte Bardot, která však odmítla. Právě ona ale producentům doporučila tehdy méně známou herečku Michèle Mercier. Tím jí nevědomky zajistila její životní roli, která ji navždy zapsala do dějin filmu.
Natáčení bylo extrémně logisticky náročné. První díl Angelika, markýza andělů a jeho bezprostřední pokračování Báječná Angelika se z úsporných důvodů natáčely současně. Štáb musel čelit obrovskému tlaku při sdílení stejných historických dekorací, což vyžadovalo dokonalou koordinaci všech zúčastněných.
Přesto byl důraz na vizuální stránku extrémní. Pokud bychom přepočítali tehdejší náklady na 25 historických kostýmů, které Michèle Mercier v prvním díle vystřídala, na dnešní poměry, rozpočet na garderobu hlavní hrdinky by odpovídal nákladům na pořízení luxusní vily na francouzské Riviéře. Tento extrémní důraz na vizuální stránku byl klíčem k tomu, aby evropská koprodukce konkurovala tehdejším hollywoodským historickým velkofilmům.
Autorka, která svůj film nenáviděla
Kolem filmu dodnes koluje řada mýtů. Internetová média často šíří nepravdivé informace o tom, jak byla autorka knižní předlohy Anne Golon z filmové adaptace nadšená. Skutečnost je však zcela opačná. Spisovatelka filmovou verzi po celý svůj život ostře kritizovala a netajila se svým hlubokým zklamáním.
Slova samotné Anne Golonové mluví velmi nekompromisně: „Byla to tragédie. Scenárista si vybíral pasáže, které považoval za silné. Podle jeho představ byla Angelika žena lehkých mravů. Produkce angažovala velmi krásnou herečku, ale uzavřela ji do role naivky.“
Dalším mýtem je tvrzení, že hrabě Joffrey de Peyrac byl čistě fiktivní postavou. Ve skutečnosti byla tato postava částečně inspirována skutečným manželem autorky, Sergem Golonem (vlastním jménem Vsevolod Goloubinoff), který měl ruské kořeny a do postavy vtiskl část své vlastní osobnosti.
Nesrovnalosti panují také ohledně věku hlavních představitelů. V době natáčení v roce 1964 bylo představitelce hlavní role 25 let a jejímu filmovému partnerovi 37 let. Věkový rozdíl mezi herci tak činil dvanáct let, ne třináct, jak se často uvádí.
Diváci milují, co autorka zavrhla
Navzdory kritice ze strany autorky však diváci na film nedají dopustit. Na filmových databázích, jako je ČSFD, se těší statusu naprosté klasiky. Jeden z věrných diváků vyjádřil své nadšení slovy: „Tohle všechno patří k Angelice, a proto pro mě zůstává navždy kultovní. Překrásná Michèle Mercier, dobová Francie, krásné kostýmy, výprava, intriky, nezapomenutelná hudba a hlavně český dabing, který považuji za jeden z nejlepších, které u nás kdy vznikly.“
Film se stal fenoménem, který překročil generace. Jejich vzájemná chemie na plátně byla tak silná, že diváci věřili každému jejich pohledu. Právě tento kontrast mezi autorčiným zklamáním a láskou milionů diváků činí z Angeliky, markýzy andělů fascinující paradox filmové historie.
Nenechte si ujít tento legendární snímek, který i po desítkách let dokáže vyvolat silné emoce a přenést vás do světa intrik a osudové lásky. Sledujte film Angelika, markýza andělů v sobotu 5. září 2026 ve 20:10 na stanici ČT2. A řekněte nám: dáváte v tomto sporu za pravdu autorce, nebo milionům nadšených diváků?
