Tyto staré kořenky visely dříve v každé kuchyni. Teď sběratelé platí za sadu 10 000 Kč
Kdo by si nepamatoval tu vůni: kmín, skořice, čerstvě umletá káva a z trouby se line něco se škvarky. A nad linkou, v dřevěné poličce, řada krémově bílých dóz s černými nápisy, které babička nikdy nedala z ruky. Nikdo tehdy neřešil, jestli jsou krásné. Prostě tam stály, od prarodičů, a patřily ke kuchyni stejně jako příborník a háčkovaná dečka. Možná je máte dodnes na chalupě, v krabici na půdě nebo ve skříňce, kam už léta nikdo nenahlédl. A právě tyhle obyčejné nádoby se dnes stávají vyhledávanou sběratelskou kořistí.
Galantní tanečníci z doby Masaryka
Řeč je o keramické sadě s motivem „Rokoko“, na které se v jemném tahu vznáší galantní taneční pár v dobovém oblečení. Vznikla ve 20. a 30. letech minulého století a patřila k tomu nejelegantnějšímu, co mohla hospodyně za první republiky postavit na polici. Tehdy stála pár korun, dnes pro sběratele znamená kus zlaté éry československého užitého umění. Kompletní sada čítá 15 kusů: šest velkých dóz s víkem na kávu, rýži, cukr, mouku, kroupy a housky, šest menších kořenek na pepř, kmín, skořici, hřebíček, papriku a koření, dvě lahve na olej a ocet a jako třešnička celokeramický váleček na těsto. Krémová glazura, černý český nápis a tanečníci uprostřed. Hezčí kuchyň si tehdy nešlo představit.
Když se potkalo Znojmo s Teplicemi
Za sadou stojí značka Ditmar Urbach, jedno z nejznámějších jmen československé keramiky. Její příběh začal v roce 1924, kdy se spojila znojemská keramička Rudolfa Ditmara s teplickou továrnou bratří Urbachů. Vznikl podnik, který dokázal vyrábět krásně, ale také prakticky: glazura držela, nádoby vydržely roky v provozu a motivy lidé milovali. Právě série s tanečním párem se stala jednou z nejoblíbenějších a pro dnešní sběratele je to opravdový svatý grál meziválečné kuchyně.
Jak poznat originál a co rozhoduje o ceně
Otočte nádobu dnem vzhůru. Originál nese tištěnou značku „DITMAR URBACH – Made in Czechoslovakia“. To je první a nejdůležitější vodítko. Jenže značka sama o sobě ještě nic nezaručuje. O hodnotě rozhoduje stav a kompletnost. Znalec starožitné keramiky a porcelánu to na sběratelském portálu shrnuje takto: „Hodnotu sady určují tři věci: kompletnost, stav glazury a původní značení. Výrobky Ditmar Urbach z meziválečného období mají historickou i estetickou hodnotu, ale pokud chybí víčka, nápisy jsou smyté nebo má keramika vlasové praskliny od vlhkosti, sběratelská hodnota prudce klesá. Lidé si často pletou nabídkové ceny na bazarových portálech se skutečnou tržní cenou.“ Takže než začnete počítat výdělek, pečlivě prohlédněte každý kus proti světlu a přejeďte prstem po okrajích.
Kolik to opravdu vynese
Na internetu kolují částky, které berou dech, třeba deset tisíc za pár kořenek. Pravda je střízlivější, ale pořád potěší. Nekompletní nález, například pět dóz bez lahví a s odštípnutým víčkem, se na Aukru či Bazoši prodává zhruba za 300 až 800 Kč. Jednotlivé dózy se pohybují mezi 100 a 350 Kč za kus. Pokud ale vlastníte kompletní patnáctidílnou sadu v dokonalém stavu, bez oťuků, s válečkem i poličkou, může se v reálné aukci vyšplhat na 4 000 až 7 000 Kč. A to je částka, za kterou se dá z jedné babiččiny police udělat pěkný víkend.
Jak uvádí jeden ze sběratelů v diskusi na sběratelském fóru: „Na bazarech vídám lidi, kteří chtějí za kořenky po babičce deset tisíc jen proto, že si přečetli senzacechtivý článek. Inzerovaná cena ale není cena prodejní. Podle prodaných aukcí na Aukru končí běžné sady kolem tisícovky a pěticifernou sumu zaplatí sběratel jen za naprosto kompletní kus bez jediného škrábance.“ Rada na závěr je tedy jasná: při úklidu chalupy nebo půdy starou keramiku nevyhazujte. Opatrně ji očistěte, spočítejte kusy, vyfoťte spodní značku a zkuste ji nabídnout na aukčním portálu. A i kdyby z toho nebyl velký obchod, budete mít v ruce kousek dětství, který vám bude patřit mnohem víc než jen na polici. Nemáte takové tanečníky i vy v příborníku?
