Slavné herečce amputovali obě nohy
Jaroslava Hanušová patřila k těm tvářím, které si diváci okamžitě spojí s bezprostředností a nezaměnitelným humorem. Málokdo ale tušil, že za její veřejnou image se skrývá inteligentní žena s bouřlivým osudem, který nakonec vyústil v kruté zdravotní komplikace. Její cesta k slávě přitom začala úplně jinak, než by člověk čekal.
Narodila se 25. února 1949 v Praze a už od dětství ji lákalo divadlo. Navštěvovala dramatický kroužek, jenže po střední škole zvolila cestu zdánlivé jistoty. Tři roky studovala práva, dokud ji silné antikomunistické přesvědčení nepřimělo opustit socialistickou fakultu. Přesedlala na pedagogiku a následujících osm let učila v mateřské škole.
Její celoživotní přítel Jiří Lábus rád vzpomínal, jak „neskutečně klamala tělem“. Navenek působila jako prostá, bodrá ženská, přitom ovládala plynně francouzštinu, měla fotografickou paměť a vášnivě četla náročnou literaturu. Učitelství nakonec opustila s příchodem dětí, a právě během mateřské dovolené zasáhl osud v podobě starého kamarádství.
Telefonát, který změnil všechno
S Lábusem se seznámila už v sedmnácti na lidové škole umění. Spolu hráli, bavili se a bylo jasné, že si lidsky i herecky sedí. Jejich první společná role před kamerou přišla v roce 1981 v televizní komedii Velká sázka o malé pivo. O pár let později, když Lábus s Oldřichem Kaiserem chystali druhý díl estrády Možná přijde i kouzelník, hledali představitelku specifické socialistické paničky.
Lábus zvedl telefon a nabídl roli právě Jaroslavě. Ta byla nejprve přesvědčená, že jde o další vtip, ale nakonec souhlasila. Vznikla postava, která pořad doslova ovládla – její přirozenost a pohotovost z ní udělaly hvězdu první velikosti.
Natáčení provázely legendární historky. Při vánočním dílu v Táboře byla Hanušová v devátém měsíci těhotenství. Lábus se s ní vsadil o deset tisíc, že porodí přímo na pódiu. Herečka na jevišti schválně poskakovala, ale dcera Barbora nakonec přišla na svět až o dva týdny později na pražské Bulovce. Podle výsledku sázky se měla jmenovat buď „Hořčák“, nebo „Becherovka“.
Kanadské žertíky byly běžnou součástí jejich přátelství. Kolegové jí například vylepili na domovní nástěnku nabídku prodeje starého Wartburgu za tisícikorunu, kvůli čemuž jí od rána zvonili u bytu zájemci. Lábus také navedl její děti, aby ji v pyžamech přepadly v restauraci s křikem, že doma nemají co jíst.
Temná role a hořká předtucha
Hanušová ale nebyla jen bavičkou. V roce 1991 jí Filip Renč svěřil dramatickou roli ve filmu Requiem pro panenku. Ztvárnění kruté ústavní vychovatelky Procházkové bylo tak mrazivé, že zanechalo hluboký dojem i u kritiků. Během natáčení si s Evou Holubovou občas dopřály panáka na posilněnou.
Po diváckém úspěchu snímku s nadsázkou prohodila, že „by teď ještě ráda dostala Oscara a pak už do konce života nemusela vylézt z postele“. Nikdo netušil, jakou hořkou pachuť tato slova časem dostanou.
Výrazně se zapsala i do komedie Slunce, seno, erotika od Zdeňka Trošky, kde hrála učitelku Jarušku. Při scéně únosu v Itálii nekontrolovaně upadla na kamennou dlažbu a přivodila si vážný otřes mozku – režisér tento reálný pád nechal ve filmu. V 90. letech a po roce 2000 se objevila také v populárních seriálech Život na zámku nebo Náměstíčko.
Zatímco její jméno znalo celé Československo, osobní život procházel těžkými otřesy. Byla vdaná za režiséra Jaroslava Hanuše, se kterým vychovávala dcery Kláru a Barboru a syna Jaroslava. Manželství ale nevydrželo a rozvod brala jako těžkou životní zradu. Následovala rezignace, psychické trápení a útěk k alkoholu a neustálému kouření, což se časem podepsalo na jejím zdraví.
Pád do propasti
S přelomem tisíciletí začaly ubývat pracovní příležitosti a herečka se propadla do vážné finanční tísně. V roce 2012 se objevila v kulinářském pořadu VIP Prostřeno, kde bez servítků mluvila o nedostatku peněz. V malém bytě podávala jídlo z nejlacinějších surovin a s černým humorem nabízela hostům levný rum jako „typické pití pro lidi bez prostředků“.
Chudoba ji zasáhla natolik, že si později nemohla pořídit ani invalidní vozík. Pomocnou ruku jí proto podali dlouholetí kolegové, především Jiří Lábus a Petr Čtvrtníček, kteří na charitativní akci vydražili její botu, aby pro ni získali peníze na nezbytné vybavení.
Dlouhodobé kouření spolu s neléčeným diabetem nakonec vedly ke kritickému zhoršení. U herečky propukla diabetická noha, tkáň začala odumírat a v říjnu 2013 jí lékaři museli amputovat první nohu. Přestože se snažila vtipkovat a tvrdila, že se cítí dobře, nemoc postupovala dál.
O pouhé dva měsíce později, v prosinci 2013, podstoupila amputaci i druhé končetiny. Poslední dva roky života strávila trvale upoutaná na lůžko. Péči o ni převzaly její děti a herečka se přes těžké okolnosti snažila neztrácet sarkastický pohled na svět.
Tichý konec
Život Jaroslavy Hanušové se uzavřel v únoru 2016. Po náhlém kolapsu a celkovém selhání organismu byla převezena do Vinohradské nemocnice. V pondělí 22. února 2016 dopoledne zemřela, pouhé tři dny před svými sedmašedesátými narozeninami. Odešla tiše ve spánku, přesně tak, jak si to ve svých posledních dnech sama přála.
Její příběh ukazuje, jak tenká může být hranice mezi veřejným úspěchem a soukromým trápením. Málokdo by za ráznou komikou hledal ženu s tak bouřlivým osudem – a právě to z ní dělá postavu, na kterou se nezapomíná.
