Oblíbená lichořeřišnice najde uplatnění v zahradě i kuchyni. Pěstuje se snadno a chrání zeleninu před škůdci
Vhodná do každé zahrady i na váš talíř
Lichořeřišnice větší je oblíbená rostlina s plazivými stonky. Kvetoucí od zimy do jara v oblastech s mírnými zimami nebo od léta do podzimu v chladnějším podnebí se může pochlubit množstvím trychtýřovitých květů v barvách od krémově bílé přes žlutou a oranžovou až po červenou. Květy mohou být jednoduché nebo dvojité a mají neobvyklou, osvěžující vůni. Vynikají na pozadí pěkných zaoblených lístků připomínajících tvarem drobné slunečníky.
Lichořeřišnice může dorůst 30 až 300 cm v závislosti na konkrétní odrůdě. Existují jak bujné popínavé druhy, tak i keřovité a nízko rostoucí. Hodí se tedy prakticky kamkoli podle toho, kterou formu zvolíte – na záhony a skalky, ploty, obelisky a pergoly, do květináčů, závěsných košíků nebo truhlíků na balkonech a terasách. Tak či onak dodá nádech staromódního kouzla vašim bylinkovým a venkovským zahrádkám. Je vynikající volbou pro smíchání s jarně kvetoucími cibulovinami, protože může účinně skrýt jejich neatraktivní listy.
Lichořeřišnice představují cenný doplněk také pro zeleninové zahrady vzhledem k tomu, že přitahují včely, motýly a další opylovače. Rostliny jsou dobrými společnicemi zejména pro fazole, brokolici, zelí, okurku, kapustu, meloun, dýni a ředkvičky. Kromě toho je lze využít jako pasti zachycující škůdce, např. mšice.
Samotná lichořeřišnice se řadí mezi nejběžnější jedlé květiny. Listy a nezralé lusky semen dodávají salátům citrusovou a pepřovou chuť. Poupata obsahují hořčičný olej a lze je použít coby koření. Jemné květy pak dodají talíři poutavou krásu a hodí se i k ozdobení salátů nebo slaných pokrmů.
Ocení slunce a chudší půdu
Lichořeřišnice jsou úžasně nenáročné na údržbu, daří se jim na plném slunci a v chudších, dobře odvodněných půdách. Rychle vyplňují obtížná místa, kam se jiné rostliny neodvažují vkročit. Odpolední stín ocení v horkých letních oblastech. Bohaté, úrodné půdy se nedoporučují, protože poskytují více listů, ale snižují kvetení. Lichořeřišnici vsaďte spíše do půdy se střední až nízkou úrodností. Má v oblibě nižší teploty (20 °C) a často trucuje v extrémně suchých nebo naopak vlhkých podmínkách. Po zakořenění je nicméně odolná vůči suchu. Jen málo druhů hmyzu nebo nemocí jí vadí. Dávejte ale pozor na housenky, brouky a slimáky.
Semena vysévejte venku poté, co už pominulo nebezpečí mrazu (ideálně po zmrzlých mužích), nebo uvnitř asi 4–6 týdnů před posledním jarním mrazem. Vyhněte se hnojení, to by totiž opět mělo za následek větší množství listů a omezené kvetení. Lichořeřišnice se sama vysemení a udrží si přítomnost v zahradě. V teplém podnebí kvete a semení prakticky po celý rok, v některých oblastech (Kalifornie, Havaj, Malta) vytváří invazivní populace na úkor původní flóry. Je toxická pro psy, kočky a koně.