Nejchytřejší psi byli vyšlechtěni v Československu. Cizinci za ně platí tisíce
Dnes za tyto psy cizinci neváhají platit tisíce eur a čekací listiny v renomovaných chovných stanicích se táhnou na měsíce dopředu. Co je ale na tomto „vlkopsi“ tak výjimečného, že se stal celosvětovým fenoménem?
Experiment, který neměl obdoby
Příběh československého vlčáka se začal psát v roce 1955, v době hluboké totality, kdy se v tehdejším Československu zrodil odvážný plán. Cílem bylo zjistit, zda je možné zkřížit německého ovčáka a karpatského vlka. Iniciátorem nebyl nikdo jiný než plukovník Karel Hartl, který chtěl pro potřeby Pohraniční stráže vytvořit zvíře s vytrvalostí a smysly vlka, ale s cvičitelností a oddaností psa.
První úspěšné krytí proběhlo mezi vlčicí Britou a německým ovčákem Cézarem z Březového háje. Výsledky byly fascinující. Potomci první generace (tzv. F1) sice vykazovali silné vlčí rysy a byli velmi plaší, ale s každou další generací se kynologům dařilo upevňovat vynikající fyzické vlastnosti při zachování schopnosti spolupracovat s člověkem. V roce 1982 bylo plemeno oficiálně uznáno v tehdejším Československu a v roce 1989 jej uznala i Mezinárodní kynologická federace (FCI).
Inteligence, která vás donutí přemýšlet
Často se říká, že československý vlčák je jedním z nejchytřejších psů vůbec. Je však důležité definovat, co ona „inteligence“ v jeho podání znamená. Pokud hledáte psa, který bude na slovo plnit povely jako robot, pořiďte si raději border kolii. Československý vlčák přemýšlí samostatně.
Jeho inteligence je hluboce zakořeněna v pudu sebezáchovy a schopnosti řešit problémy. Zatímco běžný pes v krizové situaci čeká na pokyn pána, vlčák vyhodnotí situaci sám. Tato vlastnost z nich dělá neuvěřitelné stopaře a záchranáře. Mají fenomenální orientační smysl a jejich čichové schopnosti jsou o několik úrovní výše než u běžných plemen.
Vlčák vás neposlechne proto, že musí, ale proto, že k vám má respekt. Je to partner, nikoliv sluha. Právě tato psychologická hloubka a nezávislost jsou tím, co fascinuje chovatele po celém světě.
Proč za ně cizinci platí tisíce?
V posledních deseti až patnácti letech zažívá československý vlčák v zahraničí doslova boom. Největší popularitu si získal v Itálii, Francii a USA. Proč jsou lidé ochotni za štěně platit částky přesahující 2 500 až 4 000 eur (v přepočtu desítky až stovky tisíc korun)?
Důvodů je několik:
- Exkluzivita a vzhled: Vlčák vypadá jako vlk. Má jantarové oči, šikmou masku a ladný pohyb šelmy. V městské džungli působí jako zjevení z jiného světa.
- Fyzická vytrvalost: Toto plemeno bez problémů uběhne 100 kilometrů v kuse a velmi rychle regeneruje. Je to ideální společník pro extrémní sportovce a milovníky hor.
- Zdraví a genetika: Díky přísnému šlechtění a přílivu „čerstvé“ vlčí krve v minulosti trpí vlčáci mnohem méně genetickými vadami než jiná moderní plemena.
- Prestiž: Vlastnit československého vlčáka je vizitkou zkušeného kynologa. Není to pes pro začátečníky, a jeho zvládnutí je v kynologické komunitě vnímáno jako mistrovská zkouška.
V Itálii existují kluby, které se specializují výhradně na toto plemeno, a Italové jsou schopni vážit cestu tisíce kilometrů do Čech nebo na Slovensko, aby získali štěně z původních linií. Československý vlčák se tak stal symbolem kvality a národního dědictví, které si drží svou cenu.
Život s „vlkem“: Není to pro každého
Navzdory všem superlativům je třeba zdůraznit, že život s tímto psem je životní styl, nikoliv koníček. Československý vlčák má extrémně silný smečkový pud. Samotu snáší velmi špatně a dokáže během pár hodin „přestavět“ byt, pokud ho necháte zavřeného doma bez dozoru.
Jeho komunikace je specifická – místo klasického štěkání častěji vyje, kňučí nebo vydává různé hrdelní zvuky. Potřebuje důslednou, ale laskavou výchovu. Jakákoliv forma agrese ze strany majitele vede k nevratnému poškození vztahu. Pokud si ale získáte jeho srdce, získáte ochránce, který za vás bez váhání položí život.
Národní poklad na čtyřech tlapách
Československý vlčák je živoucím důkazem toho, že lidská trpělivost a vědecký přístup mohou vytvořit něco naprosto unikátního. Je to spojení divoké přírody Karpat a disciplíny československého chovatelství.
Dnes, kdy se hranice stírají, zůstává toto plemeno jedním z našich nejvýraznějších vyslanců. Každý majitel vlčáka v Paříži nebo v New Yorku ví, odkud jeho pes pochází. Ví, že má doma kus středoevropské historie. A i když jsou za ně cizinci ochotni platit horentní sumy, pro ty, kteří tomuto plemeni propadli, je jeho hodnota nevyčíslitelná. Je to totiž víc než pes – je to kus duše, která vás nikdy nenechá na holičkách.
