Klasické rohlíky končí. Češi proto začali kupovat mnohem lepší pečivo, které dřív nikdo neznal
Tuzemská pekařská scéna se mění před očima. Po dlouhá léta byl běžný sériově vyráběný bílý rohlík neodmyslitelnou součástí českých domácností. Rychlá svačina s taveným sýrem či šunkou sice úplně nevymizí, tržní data však ukazují jasný trend: pozice klasického rohlíku slábne.
Spotřebitelé jsou čím dál náročnější, unavení průměrnou kvalitou továrního pečiva, a začínají preferovat produkty, za které jsou ochotni zaplatit víc. Do košíků se tak dostávají varianty, které tu dříve byly prakticky neznámé.
Proč Češi mění své pekařské návyky
Změna v nákupním chování souvisí především s posunem životního stylu a rostoucími nároky na kvalitu jídla. Zatímco dříve rozhodovala hlavně rychlost a nízká cena, dnes se lidé mnohem více zajímají o složení, technologii výroby a výslednou konzistenci.
Běžné bílé pečivo z velkopekáren má tendenci během několika hodin ztvrdnout a získat gumovitou strukturu, což vede k hledání lepších alternativ. Místo toho se prosazují pekařské speciality ze středomořských zemí, které nabízejí úplně jinou úroveň křupavosti i vláčnosti.
Pšeničné bulky dobývají regály obchodů
Mezi největší hity současnosti patří pšeničné bulky, kterým se často říká také italské bulky. Ještě před pár lety šlo o téměř neznámý produkt, dnes je najdete prakticky v každém řetězci. Jejich popularita pramení ze specifického výrobního postupu založeného na italských tradicích.
Na rozdíl od tuzemského rohlíku se vyznačují pevnou křupavou kůrkou a pod ní se skrývá výrazně nadýchaná, porézní střídka s velkými oky. Tohoto efektu pekaři dosahují prodlouženou dobou zrání těsta a vyšším obsahem vody. Výsledné pečivo skvěle drží strukturu, perfektně nasává olivový olej nebo omáčky a hodí se ideálně na plněné sendviče, panini nebo jako doplněk k salátům. Díky delšímu procesu kynutí navíc zůstává déle čerstvé a nevysychá tak rychle jako klasické rohlíky.
Doma už rohlíky téměř nekupujeme. Bulky vydrží čerstvé mnohem déle a chuťově jsou na úplně jiné úrovni. Děti si je navíc rády berou do školy,
říká Jana z Prahy.
Ciabatta se stala běžnou součástí českých domácností
Dalším produktem, který úspěšně konkuruje tradičnímu pečivu, je ciabatta. Tento tradiční italský chléb, jehož název odkazuje na tvar připomínající pantofel, je dnes dostupný prakticky v každé prodejně. Přitom ještě před lety byla ciabatta pro většinu Čechů neznámou specialitou dostupnou pouze v luxusních obchodech s delikatesami.
Základ úspěchu ciabatty spočívá ve vysokém podílu vody v těstě a použití kvalitního olivového oleje, který se přidává přímo do základu. Těsto prochází pomalým kvasným procesem, který dává dostatek času pro rozvoj bohatého chuťového profilu. Po upečení má výrazně křupavou kůrku a velmi vláčný, děrovaný vnitřek. Tuzemští spotřebitelé oceňují nejen její chuť, ale i univerzálnost použití. Skvěle se hodí k zapékání, grilování, k sýrům i uzeninám, a dokáže i běžnou večeři povýšit na zážitek připomínající středomořskou kuchyni.
Od jednotvárné nabídky k rozmanitosti
Tento vývoj odráží širší společenské změny v Česku. Trh s pečivem se výrazně diverzifikuje a jednotná nabídka jednoho typu bílého pečiva už nestačí. Zájem o produkty jako pšeničné bulky či ciabattu ukazuje, že jsme připraveni změnit zavedené zvyky, pokud za to dostaneme prokazatelně vyšší kvalitu a lepší chuťový prožitek.
Klasický rohlík sice úplně nezmizí, protože má své místo u určitých pokrmů nebo jako rychlá ekonomická volba, jeho éra absolutní dominance však končí. Moderní pekárny i obchodní řetězce reagují na tento trend rozšiřováním sortimentu o řemeslné a středomořské typy pečiva. Zákazníci tak mají možnost volby, která tu před několika lety nebyla. Naše snídaňové stoly se díky tomu stávají pestřejšími a kvalitnějšími.
