Eleanor Roosevelt: Tchyně ji chtěla zničit a ovládat její život. Z ušlápnuté dívky stala ale nejmocnější žena planety
Dětství manželky prezidenta
Po smrti rodičů byla mladá Eleanor vychována babičkou a vyrůstala v dost nepřátelském prostředí. Když dospívala, využila příležitost a šla bydlet ke své tetě, která byla sestrou Theodora Roosevelta. Na jednom rodinném večírku se potkala s bratrancem Franklinem, budoucím manželem.
S podporou tety odešla mladá dívka studovat do Londýna do dívčí školy. Jedna z učitelek zdejší školy byla později v životopise uvedená jako osoba, která výrazným způsobem ovlivnila její pohled na svět.
Po návratu do New Yorku se začala vídat se svým bratrancem Franklinem, který studoval na Harvardu. Zasnoubili se v listopadu 1903. V ten okamžik ovšem zasáhla Franklinova matka a poslala ho na dlouhou cestu s přáteli, která trvala 16 měsíců. Doufala, že mladík na děvče, které neschvalovala, zapomene. 17. března 1905 se Eleanora za Franklina provdala. Z manželství se narodilo 6 dětí.
Matka budoucího prezidenta nebyla se snachou spokojená a rozhodla se nad mladým manželstvím držet pevnou ruku. To se jí dařilo i přesto, že oba mladí lidé pracovali a nebyli na ní finančně závislí.
Konečne se vzepřela tchýni
Situace trvala až do okamžiku, kdy v roce 1921 Franklin dostal obrnu a ochrnuly mu nohy. V té době už měl rozjetou politickou kariéru. Matka Franklinovi přikázala, aby opustil kariéru a spolehl se na její péči. A právě to bylo poprvé, kdy se Eleanora tchýni vzepřela a svého muže podpořila, aby se práce nevzdával. V roce 1928 se s její pomocí stal guvernérem New Yorku. Eleanor začala jménem manžela navštěvovat domovy, nemocnice a věznice. Začala pracovat pro Ligu žen, Ligu národních spotřebitelů, Ženskou odborovou ligu a v sekci pro ženy ve Státním demokratickém výboru. Dělala práci dobře a povzbuzovala svého muže, že může dokázat mnohem víc. V roce 1933 se stal prezidentem USA a ve funkci byl až do roku 1945.
V Bílém domě
První dáma zavedla v Bílém domě pravidelné tiskové konference a udržovala tak kontakt se širokou veřejností. Aktivně se zapojila do spolupráce s organizacemi podporujícími integraci Afroameričanů do společnosti.
Přesvědčila manžela, aby vytvořil Národní agenturu pro mládež, která měla za cíl financovat podporu studentům a odbornou přípravu pro mladé lidi.
Když její muž zemřel, na jeho místo nastoupil Harry S. Truman. Požádal aktivní ženu, aby zůstala v politice aktivní, a tak se stala zástupkyní pro lidská práva v OSN.
Pracovala až do konce života a než zemřela, stihla ještě spolupracovat na projektech s dalším prezidentem Johnem Kennedym.
Jeden z bývalých demokratických kandidátů na prezidenta A. Stevenson o ní napsal: „Raději zapálila svíčku, než by proklínala temnotu.“
Zdroje:
