Češi vysekávají dřezy v kuchyňských linkách. Vrací se krásný a praktický trend z 18. století
Představte si kuchyň, kde dominuje mohutný bílý dřez s odhalenou čelní stranou. Ne, nejste na venkovské chalupě vašich prarodičů. Stojíte uprostřed moderní novostavby, kde se tradiční řemeslná práce potkává s minimalistickým designem. Právě tento kontrast dnes uchvacuje majitele domů i bytů po celém Česku.
Zatímco ještě nedávno vévodily kuchyním nerezové dřezy zapuštěné pod pracovní desku, současnost přináší překvapivý obrat. Čeští stavebníci a renovátoři čím dál častěji sahají po řešení, které má kořeny hluboko v minulosti – po keramických dřezech typu Belfast nebo Butler, jejichž přední strana není schovaná za dvířky skříňky, ale naopak tvoří výrazný designový prvek celého prostoru.
Když komorník potřeboval umýt stříbrné příbory
Příběh těchto charakteristických dřezů začíná v 18. a 19. století v bohatých anglických domácnostech. Název Butler sink – tedy dřez komorníka – prozrazuje jejich původní účel. Instalovaly se do speciálních přípraven (*butler’s pantry*), kde měl hlavní komorník na starosti péči o cenný porcelán, křišťálové sklo a stříbrné nádobí.
Právě proto musely být dostatečně hluboké a prostorné – aby se do nich vešly velké mísy, vysoké vázy i těžké servírovací pláty. Zároveň potřebovaly odolný povrch, který by při mytí křehkých předmětů nezpůsobil jejich poškození. Tvrdá glazovaná keramika se ukázala jako ideální volba.
Zajímavý je rozdíl mezi dvěma hlavními typy. Belfast dřez tradičně obsahoval přepadový otvor, protože v severoirském Belfastu byla voda snadno dostupná. Londýnská varianta Butler naopak přepad postrádala – obyvatelé hlavního města museli vodu pracně čerpat ze studní, a tak je měl chybějící otvor motivovat k šetrnějšímu zacházení s každou kapkou.
Proč keramika poráží lesklou nerez
Dnešní popularita těchto dřezů ale nespočívá jen v nostalgii. Majitelé moderních kuchyní oceňují především praktické vlastnosti, které běžné nerezové varianty často nenabízejí.
Začněme tím nejviditelnějším – údržbou. Kdo má doma lesklý nerezový dřez, dobře ví, jak frustrující je neustálé leštění map a kapek. Každý otisk prstu, každá zaschlá kapka vody je na něm okamžitě vidět. Keramika s tvrdým glazovaným povrchem tento problém elegantně obchází – vypadá čistě i bez permanentního leštění.
Materiál zvaný fireclay – speciální velmi hustá keramická hmota vypalovaná při extrémních teplotách – vytváří neporézní povrch mimořádně odolný vůči skvrnám. Rozlité červené víno, silná káva ani šťáva z rajčat na něm nezanechají trvalé stopy, jak je to běžné u levnějších materiálů.
Další velkou výhodou je objem a hloubka. Standardní nerezový dřez má obvykle hloubku kolem 18 až 20 centimetrů. Belfast dřezy jsou podstatně hlubší, což oceníte při mytí velkých hrnců, hlubokých pekáčů nebo plechů z trouby. Vše se prostě vejde najednou.
A pak je tu ergonomie. Díky tomu, že přední stěna dřezu není zakrytá dvířky skříňky, můžete při mytí stát blíže k pracovní ploše. Nemusíte se tolik naklánět dopředu, což vaše záda ocení zejména při delší práci u dřezu.
Na co si dát pozor před instalací
Romantický vzhled a praktické výhody mají ovšem i svou odvrácenou stranu. Keramický korpus váží běžně několik desítek kilogramů, což klade vysoké nároky na konstrukci kuchyňské skříňky. Nestačí běžná montáž – potřebujete odborníka, který zajistí dostatečně pevné ukotvení.
Tvrdost keramiky je zároveň její silnou i slabou stránkou. Při pádu těžkého litinového hrnce může dojít k odštípnutí glazury, což je prakticky neopravitelné. Na druhou stranu skleněné nádobí je při nárazu do tvrdé keramiky náchylnější k rozbití než u pružnější nerezové oceli.
Moderní trh ale nabízí mnohem pestřejší paletu než jen klasickou bílou barvu. Výrobci dnes vyrábějí tyto charakteristické tvary také v matných odstínech, černé či krémové barvě, případně v provedení z přírodního kamene nebo dokonce z nerezu – tedy ve stylu tradičního Belfast dřezu, ale z jiného materiálu.
V zahraničí se pro tento typ dřezu s odhalenou čelní stranou vžilo také označení „apron-front sink“, které dnes najdete v nabídce mnoha výrobců. Nejde přitom už jen o výsadu prostorných venkovských kuchyní. Díky různým velikostem, materiálům a barevným variantám se hodí i do menších městských bytů a minimalistických interiérů.
Základní filozofie však zůstává stejná jako před třemi sty lety – velkorysý pracovní prostor, jednoduchá údržba a dlouhá životnost. Možná právě proto se tento kousek historie tak dobře hodí i do současných domovů, kde se tradiční řemeslná kvalita potkává s moderními nároky na funkčnost a design.
