Dřív se denně používal v každé domácnosti. Dnes sběratelé nabízejí za funkční kusy až 100 000 Kč
Řeč je o legendárních šicích strojích značky Singer. Tyto mechanické zázraky, zdobené nádhernými zlatými ornamenty na černém lakovaném těle, byly po celá desetiletí srdcem milionů domácností. V dobách, kdy byl v obchodech nedostatek módního oblečení, na nich naše maminky a babičky dokázaly vykouzlit šaty jako z pařížského salonu.
Robustní litinové podstavce s pedálem, dřevěné kryty z ohýbané dýhy a nezaměnitelný zvuk běžícího stroje – to vše tvořilo kolorit snad každé druhé chalupy. Pro mnohé z nás je to čistá nostalgie a vzpomínka na dětství, pro sběratele po celém světě však jde o fascinující objekty touhy, za které jsou ochotni zaplatit astronomické částky.
Jak americký vynález dobyl svět i české domácnosti
Příběh této ikonické značky se začal psát už v roce 1851, kdy Isaac Merritt Singer spolu s Edwardem C. Clarkem založili firmu I. M. Singer & Co. Jejich stroje nebyly jen obyčejnými nástroji na šití; představovaly vrchol tehdejšího inženýrství a designu.
Díky masivní produkci v obřích továrnách, jako byl skotský Clydebank nebo americký Elizabethport, se značka stala synonymem pro spolehlivost. Stroje byly navrženy tak, aby přežily staletí – a to se jim také povedlo. Jejich nadčasový design s ladnými křivkami a precizní mechanika dodnes berou dech každému, kdo ocení poctivé řemeslo z dob, kdy se věci ještě nevyráběly na jedno použití.
Detektivní pátrání na půdě: Máte doma běžný stroj, nebo sběratelský klenot?
Jak tedy poznat, zda se na vaší půdě práší na bezcenný kus železa, nebo na poklad? Klíčem k tajemství je výrobní číslo vyražené na kovové základně stroje. Podle prestižní mezinárodní databáze ISMACS (International Sewing Machine Collectors‘ Society) platí jednoduché pravidlo: stroje vyrobené do roku 1900 mají sériová čísla složená pouze z číslic, zatímco mladší kousky začínají jedním či dvěma písmeny, která odhalují konkrétní továrnu.
Svatým grálem mezi sběrateli jsou přenosné kufříkové modely Singer Featherweight 221 a zejména verze 222K s volným ramenem, vyráběná ve skotském Kilbowie. Tyto lehké, pětikilové stroje z let 1933–1971 jsou dodnes vyhledávané pro svůj dokonalý rovný steh.
Kolem starých singerovek však koluje i řada divokých mýtů. Internetem se často šíří nesmysly, že stroje obsahují drahé kovy jako platinu či palladium, nebo dokonce bájnou červenou rtuť. Nic z toho není pravda, mechanické části jsou z oceli, litiny a mosazi. Stejně tak neplatí, že stroje s nápisem Zinger jsou cennější originály – jde buď o ruský fonetický přepis, nebo o dobové nelegální kopie.
Největším omylem veřejnosti je představa, že stáří automaticky znamená vysokou hodnotu. Singer byl průmyslový gigant, který zaplavil svět desítkami milionů strojů. Pokud váš stroj nepatří mezi specifické vyhledávané modely, jako je Featherweight, nebo nejde o extrémně vzácné kusy z počátku padesátých let devatenáctého století, jeho hodnota je pro sběratele minimální. Rozhoduje unikátnost série, kompletní původní příslušenství a netknutý stav bez amatérských oprav.
Toto vyjádření zástupce mezinárodní sběratelské komunity ISMACS jasně ukazuje, že ne každý starý Singer je automaticky zlatý důl.
Od pětistovky po desítky tisíc: Jaká je reálná cena a kde stroj prodat?
Rozdíly v cenách jsou propastné. Pokud na půdě objevíte klasický šlapací stroj Singer Model 15 z roku 1928 s odřeným lakem a mírně zrezivělým podstavcem, jeho reálná hodnota v ČR se pohybuje pouze mezi 500 až 1 500 Kč. Často tak poslouží spíše jako stylová dekorace nebo základ pod zahradní stolek.
Pokud ale vlastníte zachovalý kufříkový model Singer Featherweight 222K z roku 1955 v originálním kufříku a s kompletním příslušenstvím, můžete v mezinárodní aukci získat 1 500 až 2 500 USD – v přepočtu zhruba 35 000 až 60 000 Kč, u výjimečných stavů i přes 100 000 Kč.
Ne každý má ale doma takové štěstí, což potvrzuje i realistický komentář uživatele z prodaných aukcí na Aukru:
Stroj má hodnotu jen pro vás, jinak nemá skoro žádnou cenu. Minulý měsíc jsme podobný po babičce dali do sběru, fotit ho a prodávat za stejné peníze, jako je cena železa, pro nás nemělo význam. Hodí se to pouze na dekoraci a jako památka, a na to většina lidí dnes už nemá místo.
Pokud se přesto rozhodnete zkusit štěstí, nejlepší cestou pro prodej běžnějších kusů je Aukro či specializované sběratelské skupiny. U vzácnějších modelů se nebojte oslovit mezinárodní aukční síně.
Než tedy starý šicí stroj definitivně odepíšete, pořádně ho očistěte, vyfoťte výrobní číslo a prozkoumejte jeho rodokmen. Možná budete velmi příjemně překvapeni! Máte i vy doma na půdě nebo na chalupě starou singerovku, nebo jste ji už dávno vyhodili? Podělte se s námi o své příběhy v komentářích!
