Zítra večer se vylidní ulice v celém Česku. Celý národ bude sedět u televize u kultovního filmu
Scénář, pod kterým jsou podepsáni Radek John a Ivo Pelant, totiž dokázal trefně zachytit ten zvláštní meziprostor mezi dětstvím a dospělostí, kde se mísí drzost, touha po svobodě a první tvrdé nárazy na realitu.
Příběh nás zavádí na lyžařský výcvik studentů pražského gymnázia, který se odehrává v drsném prostředí Krkonoš. Horská chata se stává dějištěm střetu dvou světů. Na jedné straně stojí studenti, kteří si chtějí hory hlavně užít po svém, pít potají alkohol a prozkoumávat hranice své sexuality. Na straně druhé je pedagogický dozor v čele s profesorem Kardou, který zosobňuje přísný řád, disciplínu a nekompromisní autoritu. Právě tento kontrast tvoří páteř celého vyprávění a dává filmu onen hořkosladký nádech.
Hlavní trojice hrdinů – Viki Cabadaj, Radek Převrátil a Karel Mácha – představuje tři různé typy dospívajících kluků. Viki je rozený rebel a provokatér, který se ničeho nebojí. Karel je citlivý intelektuál, který se snaží najít své místo v kolektivu, a Radek je tak trochu smolař, který se do všeho pouští sice s nadšením, ale ne vždy s úspěchem. Jejich společným cílem je Marika Kardová, dcera jejich učitele, která do příběhu vnáší prvek osudovosti a rivality.
Děj filmu graduje v momentě, kdy se studenti rozhodnou uspořádat tajný mejdan v kotelně, což vede k nevyhnutelné konfrontaci s Kardou. Závěr filmu však nepřináší žádné očištění nebo velké usmíření. Místo toho sledujeme rozpad iluzí a pocit bezmoci před autoritou, která má v rukou všechny trumfy. Tenhle hořký konec je právě tím, co film odlišuje od běžné zábavy té doby – ukazuje totiž, že rebelie má své následky a že dospělý svět umí být nespravedlivý a chladný.
Herecké obsazení a chemie mezi postavami
Jedním z hlavních důvodů, proč film funguje i po desetiletích, je naprosto přesné obsazení. Režisér Karel Smyczek vsadil na kombinaci tehdy už etablovaných hvězd a naprostých nováčků, což se ukázalo jako mistrovský tah. Radoslav Brzobohatý jako profesor Karda podal jeden ze svých nejlepších civilních výkonů. Jeho postava není černobílý padouch; je to člověk, který věří ve svá pravidla, ale zároveň vnitřně bojuje s tím, že mu svět jeho studentů uniká mezi prsty.
Mladou generaci pak zastupovali herci, pro které se tento film stal životní rolí. Jan Antonín Duchoslav jako Viki Cabadaj vnesl do filmu neuvěřitelnou porci přirozené drzosti. Zajímavé je, že Duchoslav v té době nebyl herec, ale režisér si ho vybral přímo ve škole, protože přesně odpovídal jeho představě o sebevědomém frajerovi. Michal Suchánek v roli Karla Máchy zúročil své zkušenosti dětského herce. Třetím do party byl Václav Kopta jako Radek Převrátil, jehož komediální talent a schopnost hrát dodaly filmu potřebnou lehkost.
Nesmíme zapomenout ani na ženské role. Veronika Freimanová v roli mladé učitelky Hanky ztělesňovala moderní přístup k pedagogice, zatímco Eva Jeníčková jako Marika se stala idolem snad všech kluků, kteří tehdy seděli v kinech. Tato kombinace zkušenosti a dravého mládí vytvořila na plátně chemii, která je v české kinematografii dodnes ojedinělá.
Zajímavosti z natáčení a cenzurní peripetie
Produkce filmu nebyla zdaleka tak idylická, jak by se mohlo zdát. Natáčení probíhalo v Peci pod Sněžkou v zimě roku 1982, kdy vládly tuhé mrazy. Herci často vzpomínají na to, že podmínky byly na hranici únosnosti. Sníh, který ve filmu vidíme, je naprosto reálný a mráz, který barví tváře herců do ruda, nebyl dílem maskérů. Často se stávalo, že technika vypovídala službu a štáb se musel potýkat se zamrzajícími kabely i kamerami.
Velkým tématem byl také scénář. Radek John v něm vycházel ze svých vlastních zkušeností a z reálných příběhů studentů, což tehdejší cenzuře nebylo příliš po chuti. Film byl kritizován za to, že ukazuje socialistickou mládež v „nedůstojném světle“ – tedy jak se opíjí, mluví nespisovně a nerespektuje starší. Film se nakonec podařilo prosadit jen díky tomu, že se tvářil jako výchovné varování, i když diváci v něm viděli úplně něco jiného.
K filmu se váže i několik legendárních historek. Například Václav Kopta skutečně neuměl lyžovat, a proto byly jeho pády a nemotornost na svahu naprosto přirozené. Kultovní hláška „Vydrž, Prťka, vydrž!“ vznikla víceméně náhodou a nikdo nečekal, že se z ní stane lidové rčení. Stejně tak scéna s kotelnou se natáčela v reálném, velmi stísněném prostoru, což dopomohlo k pocitu autenticity a určité klaustrofobie.
Zajímavostí je i osud filmu po roce 1989. Snímek nezestárl ani s pádem režimu, protože jeho téma je univerzální. Zatímco v osmdesátých letech v něm lidé viděli odpor proti totalitě a nesmyslným zákazům, dnešní diváci v něm nacházejí nadčasový příběh o dospívání, který se může odehrávat v jakékoli době. Je to film o tom, že hory jsou sice krásné, ale lidské vztahy na nich mohou být zatraceně komplikované.
Film Sněženky a machři (1983) můžete vidět v dnes ve čtvrtek 30. dubna ve 14:00 na CSFILM
