Za pár hodin usedne celý národ k televizi. Na Nově poběží jeden z nejkrásnějších českých filmů historie
Snímek Marečku, podejte mi pero! vstoupil do kin 1. července 1976 během tehdejšího letního Filmového festivalu pracujících. Tvůrci přitom navázali na tradici prvorepublikových studentských komedií, jen ji přenesli do zcela odlišného prostředí – mezi dospělé studenty večerní školy.
Tvůrčí tým a inspirace ze skutečného života
Za úspěchem stála osvědčená dvojice Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, kteří napsali scénář. Režie se ujal Oldřich Lipský. V hlavních rolích otce a syna Kroupových se představili Jiří Sovák a jeho vlastní syn Jiří Schmitzer, což dodalo jejich vztahu před kamerou autentickou dynamiku.
Mnoho postav studentů má reálný základ – autoři scénáře čerpali ze vzpomínek na dobu, kdy sami vyučovali. „Znali jsme takové lidi osobně, každý měl svůj originál,“ vzpomínal později Svěrák na tvorbu postavy snaživého Hujera či dalších typů z večerní školy.
Kasovní trhák roku 1976
Film zaznamenal obrovský divácký úspěch – přes dva miliony návštěvníků v tehdejším Československu. V konkurenci ho v roce 1976 předstihly pouze dva zahraniční tituly: Spielbergovy Čelisti a italská akční komedie s Budem Spencerem a Terencem Hillem.
Popularita přetrvává dodnes díky pravidelným televizním reprízám a nesmrtelným hláškovým dialogům, které se staly součástí běžné mluvy. Kdo by neznal nabídku švestiček ze zahrádky nebo filozofii vzájemného nepotěšení?
Hujer jako symbol a neviditelný Hliník
Václav Lohniský vytvořil nezapomenutelnou postavu podlézavého studenta Hujera, jehož jméno se v češtině stalo synonymem pro servilního člověka. Ještě zajímavější příběh má ale student, který se ve filmu vůbec neobjevil.
Hliník se totiž před začátkem školního roku odstěhoval do Humpolce, přesto se stal kultovní postavou. Proč zrovna Humpolec? Svěrák se Smoljakem psali scénář na chalupě v blízkosti tohoto města. Vztah mezi fiktivní postavou a městem vyvrcholil v roce 2006 založením muzea HLINÍKárium, kde najdete exponáty spojené s filmem.
Natáčení a objevení budoucí hvězdy
Štáb využil autentická prostředí – tovární scény vznikaly v Roudnických strojírnách a slévárnách, zatímco večerní škola sídlila v pražské Dušní ulici.
Zimní natáčení přineslo nečekanou komplikaci i objev. Původní dětský herec pro roli malého školáka onemocněl. Režisér Lipský zoufale hledal náhradu a rekvizitář přivedl svého synovce Tomáše Holého. Pro chlapce to byla vůbec první role, ale zhostil se jí skvěle. Během přestávek navíc bavil celý štáb svými kousky, což odstartovalo jeho hereckou kariéru.
Proč film funguje dodnes
- Autentické typy postav založené na skutečných lidech
- Brilantní herecké výkony celého ansámblu
- Dialogy plné vtipných hlášek použitelných v běžném životě
- Univerzální témata – snaha o vzdělání, mezilidské vztahy, generační rozdíly
- Nostalgie za dobou, kdy byla komedie postavená na situacích a dialozích
Marečku, podejte mi pero! dokázal překročit svou dobu a oslovuje diváky napříč generacemi. Zatímco starší vzpomínají na návštěvu kina v sedmdesátých letech, mladší objevují film díky televizi a internetu. Hlášky ze snímku se staly součástí kulturního dědictví a film sám představuje vrchol české filmové komedie, která spoléhá na chytré scénáře a herecké mistrovství místo na efekty.
Film Marečku, podejte mi pero! (1976) můžete vidět v pátek 12. června ve 20:20 na Nově
