Vypadají jako sklíčko z pouti. Tyto kousky po prababičce jsou přitom dnes cennější než diamanty

Zadržte. To, co v českých domácnostech často považujeme za bezcenné „cetky po prababičce“, je dnes ve světě starožitností a vysokého sběratelství fenoménem, který svou cenou nezřídka překonává i šperky s pravými diamanty. Řeč je o jablonecké bižuterii z období art deca a autentických špercích s českými granáty. Zatímco u nás na ně sedá prach, sběratelé z New Yorku, Tokia nebo Londýna za ně neváhají platit horentní sumy.

Jablonec jako bižuterní Lyon

Abychom pochopili, proč je dnes o tyto kousky takový zájem, musíme se vrátit o sto let zpátky. V meziválečném období byl Jablonec nad Nisou (tehdejší Gablonz) nezpochybnitelným světovým centrem bižuterie. Nebyla to ale žádná druhořadá výroba pro chudé. Jablonečtí mistři dokázali ze skla a obecných kovů vytvořit věci, které designem a řemeslným zpracováním konkurovaly největším klenotnickým domům v Paříži.

V období art deca (20. a 30. léta 20. století) zažíval Jablonec svůj absolutní vrchol. Tehdejší šperky nebyly jen doplňkem, byly vyjádřením nové éry – modernity, exotiky a odvahy. Používaly se materiály jako bakelit, galalit (předchůdci plastů), ale především neuvěřitelně kvalitní lisované sklo. Jablonečtí skláři uměli napodobit cokoli od jadeitu přes tyrkys až po korály tak dokonale, že i odborník měl občas co dělat, aby poznal rozdíl.

Fenomén jménem Neiger

Pokud hledáte svatý grál mezi jabloneckou bižuterií, hledejte jméno bratří Neigerů. Max a Norbert Neigerovi vedli v Jablonci dílnu, jejíž věhlas dnes dosahuje kultovního statusu. Jejich kousky jsou typické svou „egyptománií“ nebo vlivem čínského a indického umění. Když ve 20. letech objevili Tutanchamonovu hrobku, svět zešílel po všem egyptském – a Neigerovi na to reagovali kolekcemi se skleněnými skaraby a hieroglyfy v dechberoucích barvách.

Dnes se tyto šperky, které byly původně určeny pro běžné nošení, prodávají na mezinárodních aukcích za tisíce dolarů. Pro sběratele z USA jsou „Neigers“ vrcholem sběratelské vášně. Tragický osud bratrů, kteří zahynuli během holocaustu, dodává jejich dílu smutnou, ale silnou auru vzácnosti. Každý jejich dochovaný náhrdelník je v podstatě uměleckým dílem, které už nikdo nikdy nezopakuje.

České granáty: Rudá krev v ceně zlata

Druhou kapitolou jsou šperky s českými granáty (pyropy). Tady už se pohybujeme ve sféře drahých kamenů, ale paradoxně i ty často končí zapomenuté, protože lidé si je pletou s levnými náhražkami. Pravý český granát je malý, má barvu holubičí krve a při pohledu proti světlu v něm neuvidíte žádné hnědé nebo fialové tóny.

Starožitné granátové šperky z konce 19. století a první republiky jsou dnes extrémně ceněné kvůli technice turnose. Jde o způsob fasování, kdy jsou desítky a stovky drobných kamínků vyskládány těsně vedle sebe v jemné kovové montáži (často ze zlaceného stříbra nebo nízkoryzostního zlata), takže kov téměř není vidět.

Zahraniční trh, zejména ten japonský, je po českých granátech doslova hladový. Japonci milují jejich hlubokou barvu a precizní evropské řemeslo. Zatímco v Česku se starý granátový brož po babičce prodá v zastavárně za pár tisíc, v Tokiu může mít jeho cena desetinásobnou hodnotu. Problémem je, že ložiska pravého pyropu jsou v podstatě vytěžená, a to, co se dnes prodává v turistických centrech, jsou často větší kameny z Afriky nebo Asie, které s českou tradicí nemají nic společného. Starožitný původ je tedy klíčem k ceně.

Proč po nich svět šílí?

Možná si říkáte, proč by někdo v době moderních technologií a lab-grown diamantů stál o „staré sklo“. Odpověď je jednoduchá: autenticita a řemeslo. Dnešní bižuterie je většinou masová výroba z Číny, která postrádá duši. Staré jablonecké kousky byly vyráběny ručně, s použitím technik, které jsou dnes buď zapomenuté, nebo příliš nákladné na realizaci.

Sběratelé v USA a Japonsku oceňují také historický kontext. Pro ně je to kus „staré dobré Evropy“. Navíc bižuterie z období art deca je neuvěřitelně nadčasová. I po stu letech vypadá skvěle k modernímu kostýmku nebo jednoduchým šatům. Není to jen starožitnost do vitríny, je to nositelná historie.

Jak poznat, že máte doma poklad?

Pokud doma najdete starou bižuterii, než ji vyhodíte, zaměřte se na detaily. Nehledejte jen drahé kovy. I obecný kov (často mosaz nebo tombak) může skrývat poklad.

1. Všímejte si zapínání: Staré mechanismy jsou často složitější a masivnější než ty dnešní.
2. Sledujte detaily skla: Jsou sklíčka broušená, nebo jen odlitá? Mají neobvyklé barvy, jako je uranové sklo (které pod UV světlem svítí zeleně) nebo vazelínové sklo?
3. Hledejte motivy: Figurální motivy (obličeje, zvířata, hmyz), exotické prvky nebo geometrické tvary typické pro art deco jsou vždy dobrým znamením.
4. Stav: I když je kousek poškozený, pro sběratele může mít cenu kvůli náhradním dílům nebo designu.

Investice, kterou můžete nosit

Dnes už nejde jen o sentiment. Investování do starožitné bižuterie se stává legitimní alternativou k investicím do umění nebo drahých kovů. Ceny špičkových jabloneckých kusů rostou stabilním tempem. Výhodou je, že na rozdíl od zlata, které má hodnotu danou burzou, u těchto šperků platíte za příběh, design a vzácnost.