Proč se baterie jmenují AA a AAA: jaký je mezi nimi rozdíl. 90 % Čechů to vůbec netuší a škodí si
Systém značení pomocí písmen abecedy má své kořeny v americkém standardu ANSI, který vznikl už v prvních dekádách minulého století. Smyslem bylo vytvořit jednotný způsob identifikace, díky kterému by spotřebitelé nemuseli složitě porovnávat fyzické parametry každého kousku.
Originální řada vycházela z baterie typu A, která představovala standardní velikost. S postupným vývojem technologií a miniaturizací elektroniky však vyvstala potřeba kompaktnějších energetických zdrojů. Když inženýři zkonstruovali menší variantu, dostala logické označení AA. Další zmenšení pak přineslo trojité A, tedy AAA.
Zatímco původní jednopísmenný typ dnes prakticky vymizel z běžného použití, jeho menší nástupci se stali absolutními králi spotřební elektroniky.
Co skutečně odlišuje AA od AAA
Vizuálně je zřejmé, že tužkové baterie převyšují mikrotužkové jak délkou, tak průměrem. Konkrétně má AA průměr kolem 14,5 milimetru a délku přibližně 50,5 milimetru. Typ AAA je štíhlejší s průměrem 10,5 milimetru a kratší o několik milimetrů.
Podstatnější rozdíly se ale odehrávají uvnitř. Napětí obou typů je identické – u alkalických variant dosahuje 1,5 V, u nabíjecích NiMH článků obvykle 1,2 V. Z pohledu okamžité dodávky proudu jsou si tedy velmi blízké.
Klíčový rozdíl spočívá v celkové kapacitě. Větší tělo AA baterie pojme podstatně více aktivní chemické látky, díky čemuž vydrží při stejné zátěži fungovat dvakrát až třikrát déle než její menší sourozenec.
Nejčastější chyby při výběru a používání
Právě nedostatečná znalost praktických vlastností vede k plýtvání, které si většina uživatelů ani neuvědomuje. Problém nespočívá v mechanické záměně velikostí, ale v neefektivním hospodaření s energií.
Zbytečně drahé kousky v nenáročných zařízeních
Řada spotřebitelů věří, že investice do prémiových alkalických baterií je vždy správná volba. Opak je pravdou. Přístroje s minimálním odběrem – třeba kuchyňské hodiny, ovladače k televizi nebo pokojové teploměry – čerpají energii tak pozvolna, že špičková baterie v nich spíše zestárne a začne korodovat, než by skutečně využila svůj potenciál. Do těchto aplikací zcela postačí základní zinko-uhlíkové nebo levnější alkalické varianty.
Předčasné vyhazování funkčních článků
Toto je pravděpodobně největší hřích moderního spotřebitele. Když přestane reagovat dětská hračka nebo fotoaparát hlásí vybitou baterii, automaticky končí celá sada v kontejneru na tříděný odpad. Zařízení s vysokými nároky na proud však potřebují stabilní napětí – jakmile mírně poklesne, elektronika vyhodnotí stav jako nedostatečný.
Vzal jsem baterie z digitálního foťáku, které přestaly stačit na blesk, a dal je do televizního ovladače. Fungovaly tam ještě dalších osm měsíců bez problémů. Dřív bych je prostě vyhodil.
Takové „vybité“ články mají stále dost energie pro méně náročná zařízení. Jejich likvidací doslova házíte peníze do koše.
Nevhodné nasazení nabíjecích baterií
Ekologicky smýšlející uživatelé často sáhnou po akumulátorech s cílem šetřit přírodu i finance. Ne všechny nabíjecí baterie jsou ale vhodné pro každou situaci. Starší typy trpí významným samovybíjením – pokud je umístíte do přístroje, který používáte jen občas (nouzová svítilna, záložní rádio), po několika měsících nečinnosti budou prázdné, i když jste je vůbec nezapnuli.
Pro takové účely je nutné volit moderní nabíjecí články s technologií LSD (Low Self-Discharge), které si zachovají kapacitu i při dlouhodobém skladování.
Jak na to správně
Chcete-li s bateriemi nakládat efektivně, dodržujte několik základních pravidel. Do přístrojů s vysokým odběrem (fotoaparáty, výkonné svítilny, RC modely) volte kvalitní alkalické nebo nabíjecí baterie s vysokou kapacitou. Naopak do nenáročných zařízení (hodiny, ovladače, teploměry) klidně použijte levnější varianty nebo právě ty „napůl vybité“ z náročnějších přístrojů.
Pokud preferujete nabíjecí řešení, investujte do moderních LSD akumulátorů pro zařízení s občasným použitím. Pro každodenní spotřebiče postačí klasické nabíjecí baterie, které pravidelně dobijete.
Jednoduchým přemýšlením o tom, kam jaký typ článku patří, můžete ročně ušetřit stovky korun a zároveň výrazně snížit množství odpadu.
